FIŠER Stanislav

(1921 – 2007)

Český herec a režisér Stanislav Fišer se narodil 18. prosince 1921 Ponětovicích. Navštěvoval hospodářskou školu ve Šlapanicích, pracoval v hospodářství svého otce a proti jeho vůli odešel studovat v roce 1945 herectví na Konzervatoř a studium v roce 1948 zdárně ukončil.

Poté byl čtrnáct let hercem a posléze i režisérem Městského divadla mladých (pozdější Divadlo Julia Fučíka) na brněnském Výstavišti.

Divadlo Julia Fučíka se během let vypracovalo z úzce specializované scény pro dětského a mladého diváka (v padesátých letech to znamenalo doslova i přeneseně z pionýrských let) do podoby svébytného kvalitního divadelního organismu se zajímavě koncipovaným repertoárem obsahujícím kromě povinných titulů určených pro nejmladší diváky široké žánrové rozpětí od klasiky přes Brechta po nejsoučasnější tituly. Důraz byl kladen na kvalitní komediální repertoár, na Výstaviště se chodilo za „humorem“. Pracovali zde režiséři takových kvalit jako Aleš Podhorský, Miloš Hynšt, Ladislav Smoček, či Václav Hudeček. To vše bylo pro Stanislava Fišera nejlepší „divadelní univerzitou“. Vytvořil zde řadu rolí, od bytostně jadrných postav odpovídajících jeho naturelu jako Kalafuna v Tylově Strakonickém dudákovi, pan Matěj Brouček, Sir John Falstaff, Klubko ze Shakespearova Snu noci svatojanské po přesné protipóly jako pan Frank v dramatizaci Deníku Anny Frankové, Machard v Brechtově Vidění Simony Machardové či otec Miller ve Schillerových Úkladech a lásce. Jako režisér si Fišer získal proslulost v roce 1954 svým výtečným nastudováním Labichova Slaměného klobouku, který se stal brněnskou události sezóny. O dva roky poději se jako režisér Čapkova Loupežníka poprvé setkal s hostujícím Karlem Högerem. Z tohoto setkání vzniklo celoživotní přátelství, které o pár let později přineslo výrazné plody ve Fišerově inscenaci Millerovy Smrti obchodního cestujícího s Karlem Högerem v hlavní roli a po létech, krátce před Högerovou smrtí, při jejich spolupráci v inscenaci hry Drahý lhář, kdy Karel Höger naposledy ve svém rodném městě vystoupil.

Počátek šedesátých let je dobou, kdy Ivo Osolsobě ze všech sil usiluje o proměnu zkostnatělé operety do skutečné zpěvohry v plném smyslu toho slova, do formy divadla, které mluví, tančí a zpívá. Je logické, že v tomto okamžiku nabídl šéf zpěvoherního souboru Karel Šeda Stanislavu Fišerovi angažmá. Jeho první režií na novém působišti byla hudební komedie autorské trojice Melíšek – Vavřín – Marat Šest žen Viktora Janečka. Tato inscenace stejně jako následující Daňkova Svatba sňatkového podvodníka s písňovými texty Jiřího Suchého a hudbou Jiřího Šlitra jasně prokazují první kroky ve směru žádaného posunu.

Od poloviny šedesátých let dostává celý soubor zpěvohry a Stanislav Fišer osobně nový impuls přísunem kvalitních západních muzikálů, z nichž první byla Porterova shakespearovská variace Kiss Me Kate v roce 1964. Po něm následuje řada dalších, jmenuje za všechny alespoň My Fair Lady, Hello, Dolly!, Muže z La Manchy, West Side Story, Šumaře na střeše, dodnes nedoceněného Music Mana, Zorbu, Annie, Get Your Gun!, Loď komediantů, Oklahomu, Sliby, chyby atd. Zde mohl Stanislav Fišer naplno uplatnit svůj režisérský talent, v němž se smysl pro žánr a řád, vrozená muzikálnost snoubily s režisérovou schopností jasného vedení herce.

Stanislav Fišer také stál u zrodu většiny novinek, které soubor zpěvohry uvedl. Opět alespoň několik titulů – Dáma na kolejích, Gentlemani, Filosofská historie či z domácí dílny (Zacharník – Veteška) vzniklá Cindy. Počinem převyšujícím brněnský význam byla jeho inscenace semaforského titulu Jiřího Suchého a Ferdinanda Havlíka Dr. Johann Faust, Praha II., Karlovo nám. 40. Stanislav Fišer se zasloužil se o český zpěvoherní žánr a muzikál. Zemřel 16. října 2007.
M. Weimann