HLADÍK Jaroslav

(1885 - 1941)

Významný český tanečník a choreograf, šéf brnšnského baletního souboru v letech 1921-28, faktický tvůrce samostatného brněnského baletního souboru.

Pražský rodák se od dětských let věnoval tanci a baletnímu umění. Byl  žákem dvou choreografů  pražského Národního divadla, zakladatelů českého baletu, Augustina Bergera a Achille \Viscussiho. Velký vliv na něj měla  sólistka Národního divadla, ruská balerina Tamara Karsavina.

V roce 1912 se stal baletním mistrem Městského divadla v Plzni. I když náplní jeho práce zde bylo především nastudování tanečních vložek do operních a operetních inscenací, i v neuvěřitelně skrovných podmínkách, které mu tehfy plzeňské divadlo poskytovalo, usiloval o cílevědomou kultivaci baletního žánru. V Plzni nastudoval řadu celovečerních baletů jako byly Bergerova Královna loutek, Délibesova Coppélia a především díla jeho milovaného autora Oskara Nedbala Pohádka o Honzovi a Z pohádky do pohádky.

V roce 1919 se stává baletním mistrem brněnského divadla. I když měl k dispozici pouze něolik tanečníků a na baletních produkcích se museli podílet  členové ostatních souborů, usiluje od počátku Jaroslav Hladík o soustavnou kultivaci tanečního divadla, věnuje se zvyšování nároků na technické vybavení tanečníků, stává se tanečním pedagogem na brněnské Konzervatoři. Jeho žákyní je pozdějí první Julie ve světové premiéře Prokofjevova baletu a vynikající baletní pedagožka Zora Štemberová.  Vydatnými pomocníky jsou Jaroslavu Hladíkovi šéf opery a později ředitel divadla František Neumann a spolu s ním režisér Ota Zítek, kteří usilují o to, aby v Brně se vytvářelo moderní hudební divadlo.

Hned v první sezóně realizuje Mozartovo dílko Les Petits Riens (Maličkosti) a Nedbalův balet Z pohádky do pohádky, na nějž v následující sezóně naváže Pohádka o Honzovi. O něco později si troufne už na tak náročná díla jako je Pierotův syn Antona Rubinštejna a na Čajkovského Louskáčka. Z Nedbalova díla dojde i na Princeznu Hyacintu a v roce 1923 uvádí v Brně pod taktovkou Františka Neumanna mimořádně náročné dílo Josefskou legendu Richarda Strausse, v níž ztvární úspěšně hlavní roli.

Doslova průlomem je sezóna 1924/25, kdy Hladík uvádí hned čtyři premiéry. Vedle nového nastudování Nedbalova baletu Z pohádky do pohádky a Čajkovského Labutího jezera realizuje pod taktovkou Břetislava Bakaly Janáčkovy Lašské tance a světovou premiéru baletu Bohuslava Martinů Kdo je na světě nejkrásnější? Uvádí rovněž balet polského autora Lubomira Róžyckého Pan Twardowski a skutečně  mimořádnými událostmi jsou jeho inscenace Debussyho Krabice hraček a dvou děl  Igora Stravinského Historie vojáka a Petruška. Další původní premiérou je balet mladého skladatele Ervína Schulhioffa Ogelala. Ve své poslední brněnské sezóně 1927-28 nastudoval spolu s dirigentem Františkem Neumannem Třírohý klobouk Manuela Fally a balety Bohuslava Martinů Vzpoura a Voják a tanečnice.

Uprostřed sezóny 1927-28 přichází nabídka z pražského Národního divadla, z něhož během zkoušek na Glazunovovu Raymondu odchází choreograf Remislavský. Hladík je jmenován šéfem baletu ND Praha, v Brně přebírá jeho funkci teprve dvacetiletý Ivo Váňa Psota.

Praha nepřináší Hladíkovi příliš mnoho štěstí, S úspěchem sice uvedl balety Vítězslava Nováka Signoria Gioventù, Nikotina i jeho Slováckou neděli, nastudoval Pavoučí hostinu Alberta Rousella a Ptáka Ohniváka Igora Stravinského. Situace v baletu Národního divadla Praha se ale příliš utěšeně nevyvíjí, k tomu se přidávají zdravotní problémy a tak Jaroslav Hladík odchází v roce 1932 na odpočinek. Umírá 9. června 1941 v Praze.

Mojmír Weimann