HLAVÁČKOVÁ Jana

(1942)

Po absolutoriu JAMU (1964) působila v Divadle Julia Fučíka na Výstavišti a již začátkem sezony 1965-66 byla angažována do souboru Mahenovy činohry tehdy Státního divadla v Brně.

Zde se brzy prosadila jako jedna z nejosobitějších hereček tehdejší nejmladší generace, když již na počátku svého angažmá zaujala rozdílnými rolemi Drahunky v Albeeho Kdo se bojí Virginie Woolfové a Roxany v Ronstandově Cyranovi z Bergeracu. Široký herecký rejstřík a výjimečná tvořivá invence jí daly možnost interpretovat řadu velkých postav české i světové dramatické tvorby, ani její rozsahem menší role však nezůstávaly v pozadí. V 60. letech 20. století znamenitě ztvárnila např. Julii ve Frischově Čínské zdi, Goneril v Shakespearově Králi Learovi, Zelfu v Gardavského hře Já, Jákob, Anette v Čapkově Životu a díle skladatele Foltýna, v následujícím desetiletí Kristlu v Němcové Babičce, Těhotnou v Kaločově Mejdanu na písku, Madlenu Forestierovou v Maupassantově Miláčkovi, Madlenku v Tylově Tvrdohlavé ženě, Augustias v Lorcově Domu doni Bernadry či Hraběnku v Beaumarchaisově Bláznivém dnu aneb Figarově svatbě. Během svého čtyřiačtyřicetiletého angažmá (do r. 2009) vytvořila Jana Hlaváčkova v Mahenově činohře více než 140 rolí. Z dosud nejmenovaných připomeňme alespoň několik dalších, které se divákům nesmazatelně vryly do paměti: Matka v Lorcově Krvavé svatbě (1983), Gurmyžská v Ostrovského Lese (1986), Daisy Werthanová v Projížďkách paní Daisy Alfreda Uhryho (1990), Claire Zachanassianová v Dürrenmattově Návštěvě staré dámy (1991), Varvara Stavroginová v Dostojevského Běsech (1992), Erži Orbánová v Örkényho Kočičí hře (1996), Selma v Enquistových Obrázkářích (2001), Babi v Osmi ženách Roberta Thomase (2007).

Činnost Jany Hlaváčkové se neomezovala pouze na divadlo. Již na počátku 60. let dostala příležitost ve filmu a televizi – po boku J. Adamoviče hrála ve slovenském filmu Most na tú stranu (1961), později ve filmech Údolí včel (1967), Sirius (1974), Škaredá dědina (1975), Koncert na konci léta (1979), Mág (1987), Modrý kámen (2004) a v televizních seriálech Vlak dětství a naděje (1985), Četnické humoresky (1997) ad. Neopomenutelné je také její dlouholeté pedagogické působní na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně.