HÖGER Karel

(1909 – 1977)

Karel Höger se narodil 17. června 1909 jako nejmladší ze třinácti dětí v Brně - Králově Poli. Vystudoval učitelský ústav, učil v Lomnici u Tišnova, potom na obecné škole v Židenicích. Přitahovalo jej ale divadlo, od dětství účinkoval v ochotnickém spolku Bratrství.

Už během vojenské prezenční služby začal studovat herectví na Konzervatoři. Studium ukončil během dvou let a v roce 1932 se stal členem činohry Národního divadla Brno. Osm let, jež v brněnském angažmá strávil, mu přineslo sto dvacet rolí nejrůznějšího typu a charakteru, na nichž se tříbil jeho herecký talent. Charakteristická pro něj byla od jeho hereckých začátků píle, pracovitost a důslednost ve všem, co dělal a snaha neustále se všestranně zdokonalovat. To jej vedlo i k externímu studiu estetiky na filosofické fakultě.

Ve svých brněnských začátcích, v souboru nabitém hereckými osobnostmi, se prosadil především jako výtečný představitel  mladých rolí zejména lyrického typu se smyslem pro kultivovaný přednes. Nikdy mu nebyla cizí ani komediální rovina projevu, která ovšem byla vždy prodchnuta jistou mírou lyriky. V Brně vyzrál jeho typický herecký projev, který později charakterizoval jeho velké kreace divadelní i filmové a televizní. Byl skvělým Radúzem v Zeyerově báchorce o Radúzovi a Mahuleně, Švandou v Tylově Strakonickém dudákovi.Velký úspěch sklidil v titulní roli Rostandova Orlíka. V legendární inscenaci Čapkovy Matky z roku 1938 hrál nejmladšího syna Toniho.

V roce 1940 se stává Karel Höger členem činohry pražského Národního divadla. Zde je nejprve obsazován do podobného typu rolí, jako tomu bylo v Brně. Postupně se ale jeho herecká paleta rozšiřuje. Významným mezníkem jeho tvorby byla postava Malvolia v Shakespearově Večeru tříkrálovém hraném pod názvem Cokoli chcete, v němž Karel Höger naplno prokázal své možnosti a šíři svého hereckého záběru.

V poválečném období se Karel Höger stává jedním z nejzaměstnanějších herců Národního divadla. Legendární byl jeho Loupežník ve hře Karla Čapka. Rozdychtěného milovníka v Radokově inscenaci ovšem za pouhých pár sezon vystřídala role zcela jiného druhu a kalibru, která  přinesla Karlu Högrovi jeho největší životní úspěch, Willy Loman v Pleskotově inscenaci Smrti obchodního cestujícího Arthura Millera. Jeho do nejmenších detailů propracovaná studie životního ztroskotance, hluboce lidský ponor do nitra člověka, jemuž se zhroutily jeho představy o životě,  vešla do dějin českého herectví. S touto rolí Karel Höger hostoval v řadě českých divadel, mimo jiné také v Brně v tehdejším Divadle Julia Fučíka. Nikoli náhodou se stal Karel Höger protagonistou inscenací dramatických textů Františka Hrubína (Alfréd Morák v Srpnové neděli, Josef Struna v Křišťálové noci či Guntr v Oldřichovi a Boženě, jehož hrál pohostinsky na Vinohradech v roce 1968).

Karel Höger byl pro své specifické vlastnosti jedním z nejobsazovanějších filmových a později rovněž televizních herců. Od prvního vstupu před kamery v krátkém propagačním snímku Otakara Vávry Na sto procent vytvořil desítky filmových a později televizních rolí velice různorodého typu od hlubokých psychologických typů až po postavu dobového detektiva. Ale i v takovéto roli prokázal Karel Höger své mistrovství precisní herecké charakteristiky a na schematickém půdorysu vykreslil velmi živou postavu. V obecné paměti dodnes žijí v jeho neopakovatelné interpretaci velké postavy české minulosti jako Mikoláš Aleš, Bedřich Smetana či Jan Neruda, takže běžná představa si spojuje tyto osobnosti s osobností Karla Högra. Na svém posledním velkém úkolu před kamerami, na roli primáře Sovy v seriálu Nemocnice na kraji města začal pracovat, ale smrt natáčení přerušila.

Vysoce kultivovaný a poučený hlasový projev  přivedl Karla Högra před rozhlasový mikrofon Stalo se tak v širokém žánrovém rozpětí, a opět, analogicky jako v případě filmovém, určité literární postavy a díla jako Rumcajse, Přihody lišky Bystroušky či Boučky má mnohý posluchač dodnes jednoznačně spjaté s hlasem Karla Högra. Významná byla v tomto směru trvalá spolupráce Karla Högra s pražskou Violou a s Lyrou Pragensis. Karel Höger zemřel 4. května 1977.
M. Weimann