DUFEK Jaroslav

(1934 - 2011)

Divadelní herec, držitel Ceny Thálie za roli Karamazova
v inscenaci Dostojevského Bratrů Karamazových
v Národním divadle Brno v roce 1995. Člen Mahenovy činohry v letech 1966 - 1998.

Po absolutoriu Janáčkovy akademie múzických umění v rodném Brně nastoupil angažmá v Divadle bratří Mrštíků. Jednou z jeho prvních rolí byl Orlando ve Shakespearově komedii Jak se vám líbí, který zahájil dlouhou řadu Dufkových milovnických postav. V této kategorii si velkou popularitu získal svým poručíkem Rževským v Gladkovově vaudevillu Věčně mladá historie, veršovaném příběhu z napolenských válek, který do češtiny přebásnil Pavel Kohout. V Divadle bratří Mrštíků tehdy působil jeden z nejlepších dramaturgů, kterého kdy mělo české divadlo, Bořivoj Srba. Především díky němu se tehdy na repertoáru divadla objevily hry, které zásadně narušovaly typ divadla z padesátých let. Ve hře amerického autora Eugena O´Neilla Milionový Marco hrál Dufek titulní roli a v československé premiéře Brechtova Dobrého člověka ze Sečuanu hlavní mužskou roli pilota Jang Suna. Hrál rovněž titulní roli Richarda Dudgeona v Shawově Pekelníkovi. Po boku Dagmar Pistorové vytvořil řadu velkých „milovnických“ rolí. Jmenuje za všechny rytíře des Grieux z Nezvalovy Manon Lescaut, anebo Lohkampa z dramatizace Remarqueových Tří kamarádů. V roli Mackie Messera v Brechtově Opeře za pár grošů se představil nejen jako suverénní herecký interpret role, ale rovněž se velmi zdárně vyrovnal se songy Kurta Weilla. Hrál Jiřího Nečase v Majitelích klíčů Milana Kundery, titulní roli v Kaločově inscenaci Maupassantova Miláčka, titulní roli v Langrově Obrácení Ferdyše Pištory, Chlestakova v Gogolově Revizorovi. V Katu a bláznovi si vyzkoušel humor Voskovce a Wericha. Poslední premiérou Jaroslava Dufka „u Mrštíků“ byla v listopadu roku 1965 Pirandellova hra Každý má svou pravdu, v níž hrál hlavní mužskou roli Lamberta Laudisiho.

Do činohry Národního divadla Jaroslav Dufek nastoupil v Hynštově režii Peer Gynta, ve kterém v alternaci s Leopoldem Francem hrál titulní roli. Své komediální schopnosti dokumentoval přesvědčivě v bárkaři Tofolovi v Goldoniho Poprasku na laguně, ve sluhovi Pometovi v Držićově komedii Dundo Maroje i v Trhoslavovi v tehdy velmi aktuálně působící dvojici Aristofanových komedií Jezdci a Ženský sněm, uvedených v jednom večeru.

Sedmdesátá léta přinesla Jaroslavu Dufkovi řadu dalších zajímavých rolí. Byl to především titulní hrdina v Čechovově Platonovovi a Rogožin v dramatizaci Dostojevského Idiota, v nichž pod Kaločovým režijním vedením prokázal, že z něho vyrostl skutečně velký herec. V Čertovi v Bryllově a Gärtnerové Zbojnících a žandárech a v titulní roli ve hře tureckého autora Haldana Tanera Balada o Alim z Kešanu opět předvedl svou muzikální a pohybovou suverenitu. V polovině sedmdesátých let vyřadila nemoc Jaroslava Dufka na více než rok z divadelních aktivit. Velice úspěšný návrat na jeviště slavil v roli Klaase v Gorinově Thylu Ulenspiegelovi v režii Pavla Hradila. Na něj navázal počátkem osmdesátých let rolemi Vévody v Saroyanově hře Lásko, měj se hezky a především svým renesančně živočišným Antonínem Důrou ve Vančurově Rozmarném létě. Následuje řada dalších skvělých postav jako Kreon v sofoklovském večeru Aloise Hajdy, v němž  jeho tvůrce propojil Krále Oidipa v překladu Jana Skácela s Brechtovou Antigonou v překladu Ludvíka Kundery.  V roce 1987 si znovu s chutí zahrál v Hajdově režii Mackie Messera v Brechtově Žebrácké opeře, po dvaceti letech se vrátil k roli Bláhy v Našich furiantech.  V Měsíci pro smolaře Eugena O´Neilla nastudoval krásnou roli Phila Hogana, Zdeněk Kaloč si jej obsadil do role starého Karamazova ve své adaptaci Dostojevského Bratrů Karamazových a do role Svidrigajlova ve Zločinu a trestu. Režisér Zbyněk Srba, který v té době nastudoval první díl Goethova Fausta, jej obsadil do role Fausta i Mefista, v nichž se během představení střídal s Martinem Havelkou. V Srbově dramatizaci Felliniho filmového scénáře Silnice hrál Zampana.

Jaroslav Dufek si několikrát úspěšně odskočil do souboru zpěvohry, ať to bylo v Hervého Mam´zelle Nitouche v roli majora Chateau Gibuse, jako major Brackett v muzikálu Rodgerse a Hemmersteina II. Jižní Pacifik a především jako skvělý Zorba ve Weimannově a Balašově inscenaci Kanderova muzikálu.

Je též častým a pravidelným spolupracovníkem Českého rozhlasu, na svém kontě má řadu televizních rolí, naposledy v Četnických humoreskách, ale zvláště je třeba jmenovat televizní film podle románu Eduarda Valenty Jdi za zeleným světlem, kde Dufek vytvořil velkou roli pod vedením režiséra Pavla Blumenfelda. Svůj vynikající hlasový projev uplatnil mnohokrát také v dabingu. Televizní diváci si jeho hlas dobře pamatují z Dallasu a především je spjat v mnoha filmech s tváří Vittoria Gassmana. Právem obdržel v roce 2002 Cenu Františka Filipovského za dabing.

Z premiér poslední doby jmenujme Dufkova Sira Johna Falstaffa z Shakespearových Veselých paniček windsdorských, Starostu z Tajemství zlatého draka, pravotára Huspeku z Rychlíkovy inscenace Gazdiny roby Gabriely Preissové, dědečka Dubského z Drábkovy adaptace Stroupežnického hry Furianti 2008 a role Učence a Vyslance ve Shakespearově Antoniovi a Kleopatře. Skvělým výkonem se Jaroslav Dufek blýskl v Plachého inscenaci Richarda III. v roli Hastingse.
M. Weimann