JIŘIKOVSKÝ Václav

(1891 – 1942)

Václav Jiřikovský, vlastním jménem Václav František Herain, byl jednou z nevýznamnějších ředitelských osobností v dějinách Národního divadla Brno.

Narodil se 8. května 1891 a k divadlu se dostal především pod vlivem svého strýce, herce a režiséra Antonína Jiřikovského. Dlouhá léta působil v různých divadelních společnostech, byl rovněž členem Divadla na Vinohradech. Z vděčnosti ke svému strýci přijal pseudonym Jiřikovský, který se ve třicátých letech stal i jeho občanským příjmením. Do Brna se dostal poprvé v roce 1914, kdy do ředitelské funkce nastoupil už po několikáté zkušený divadelní podnikatel František Lacina, jehož zetěm se Jiřikovský brzy stal. Po boku svého tchána se stává nejprve ředitelem divadla, posléze v roce 1918 řídi divadlo jako samostatný podnikatel. V roce 1919 odchází do Ostravy, kde zakládá stálé české divadlo, do jehož aktivit vkládá nemalé soukromé prostředky. Neujasněnost vztahů mezi Spolkem pro provozování českého divadla v Ostravě a ředitelem a narůstající problémy s financováním divadla vyústí v ukončení jeho ostravského působení. V roce 1923 odchází do Vinohradské zpěvohry, kterou řídil v té době jeho tchán František Lacina.

Činnost v uvadající vinohradské zpěvohře ho neuspokojuje a tak uposlechne další výzvu, tentokráte ze Slovenska, a odchází po boku ředitele Oskara Nedbala budovat těžce se prosazující Slovenské národní divadlo. Z více důvodů, mezi nimiž hraje svou roli i osobní nesoulad mezi ním a Nedbalem, se v roce 1929 vrací do Prahy. Zde se mu příliš nedaří a vrcholná etapa Václava Jiřikovského nastává v roce 1930, kdy na základě přání brněnské veřejnosti je mu svěřeno řízení divadla, které dostává statut Zemského divadla.

Byla to šťastná volba. Zkušený divadelník Jiřikovský dokázal i v dobách těžké ekonomické krize a blížícího se nástupu fašismu nejen udržet vysokou úroveň divadla, které stále více a více vstupuje do mnohdy vítězné soutěže s Prahou a přináší mnoho vynikajících podnětů. Ve složité politické situaci klade důraz na slovanský repertoár, soubory opery a baletu jsou celostátní špičkou s mezinárodním přesahem, brněnská činohra se stává pod vedením Aleše Podhorského a Jana Škody líhní řady mimořádných pozdějších osobností českého divadla a filmu. A o pionýrské úloze Oldřicha Nového ve zpěvoherním žánru netřeba hovořit.

Václav Jiřikovský věnoval všechnu svou energii řízení divadla a obětoval tomu všechny své umělecké ambice. Maximální pozornost věnoval jak dramaturgii a personálnímu zkvalitnění souboru, tak otázkám provozním. Díky jeho iniciativě byla provedena v roce 1937 rekonstrukce a modernizace divadla Na hradbách (nynějšího Mahenova divadla).

Po začátku okupace se stává Jiřikovský cílem soustavných útoků nacistů, namnoze podporovaných z řad pilných českých udavačů. V době stanného práva po nástupu Reinharda Hendricha byl spolu některými dalšími členy divadla Jiřikovský dne 3. listopadu zatčen. Bylo mu kladeno za vinu, že proměnil divadlo v rejdiště nepřátelských živlů. Po několika měsíčním věznění v Kounicových kolejích byl v dubnu 1942 odvlečen do koncentračního tábora v Osvětimi a tam 9. května 1942 umučen.
M. Weimann