JURDA Rudolf

(1921 – 1978)

Rudolf Jurda byl jednou z nejvýznamnějších osobností souboru Mahenovy činohry v padesátých až sedmdesátých letech dvacátého století: herec, režisér a v letech 1970-74 také umělecký šéf činohry.

Jeho život ukončila dne 26. června 1978 tragická dopravní nehoda, k níž došlo po poslední generální zkoušce Čechova Ivanova, v němž hrál roli knížete Šabelského. Podle svědectví pamětníků včetně režiséra inscenace Zdeňka Kaloče podal tehdy Rudolf Jurda jeden ze svých největších životních výkonů.

Členem činohry se stal v roce 1948. Záhy se profiloval jako jeden z jejích protagonistů. Jurdovo specifické herectví nejlépe charakterizuje dobový názor kritika, který o něm napsal, že bylo svědectvím protikladů: lineární záměrně šedivou polohu rozčísne blesk nadsázky, která se zalyká až v křeči. Vrcholná herecká éra Rudofa Jurdy nastala po nástupu Hynštova vedení v roce 1959, kdy mohl konečně prokázat všechny valéry svého herectví a své přednosti. Spolu s Vlastou Fialovou a Josefem Karlíkem tvořili první trojlístek čelných reprezentantů nové brněnské divadelní éry, k němuž se později připojovali mnohé další herečky a herci, kteří se stali záhy chloubou nejen brněnského divadla.

Doslova zazářil v titulní roli Brechtova Zadržitelného vzestupu Artura Uie, ve své interpretaci Hamleta obohatil tuto roli o mnohé nové nečekané rysy, nezapomenutelný byl jeho výstup v roli papeže Pia XII. v Hochhuthově Náměstkovi. Jeho vrcholným výkonem z šedesátých let byla postava markýze de Sade z Weissovy hry Pronásledování a zavraždění Jeana Paula Marata. Srovnání rolí Artura Uie a markýze de Sade dokumentuje úžasnou šíři a bohatství prostředků, kterých Jurda mistrovsky využíval ve velmi odlišných polohách. Zatím co v Arturu Uiovi rozehrál do detailu všechny  pohybové, gestické a mluvní nuance, v postavě markýze Sade se koncentroval na nesmírně silný niterný výraz role, když prakticky po celou dobu představení téměř nevstal z křesla. 

Nové možnosti svého herectví prokázal v roli Kurta v přelomové Hynštově inscenaci Dürrenmattovy hry Play Strindberg. Z jeho pozoruhodných postav ze sedmdesátých let jmenujme alespoň knížete Bolkonského z Tolstého Vojny a míru, krále Filipa Španělského v Brücknerově Alžbětě Anglické či hejtmana v Gogolově Revizorovi.

Rudolf Jurda se prosadil v řadě inscenací i jako režisér. V roli režiséra byl nejúspěšnější v inscenacích moderních současných textů, jako byla Havlova Zahradní slavnost, hra Edwarda Albeeho Kdo se bojí Virginie Wolfové či Kunderova Ptákovina.
M. Weimann