LAKOMÝ Ladislav

(1931 - 2011)

Divadelní a filmový herec, vynikající pedagog a držitel Ceny města Brna v oboru dramatické umění (2006). Člen Mahenovy činohry Národního divadla Brno v letech 1965 - 1967 a 1968 - 1996.

Narozen v Náměšti na Hané, projevoval intenzivní zájem o divadlo už v době svých studií na Střední průmyslové škole chemické v Brně, kdy hrál v ochotnických souborech. V roce 1952 byl přijat na JAMU. Absolvoval v roce 1956 v ročníku, který dal českému divadlu řadu výrazných hereckých individualit. Spolu se svým ročníkovým kolegou a hereckým protipólem Jaroslavem Dufkem byli přijati do svazku Divadla bratří Mrštíků.

Za devět let působení v tomto divadle na sebe Ladislav Lakomý upozornil řadou významných rolí, kterým propůjčil své hluboce niterné a promyšlené herectví. Za všechny jmenujme alespoň rytíře des Grieux v Nezvalově Manon Lescaut, Lenského v dramatizaci Puškinova Evžena Oněgina, Gottfrieda Lenze v Remarqueových Třech kamarádech, Andriho ve hře švýcarského autora Maxe Frische Andorra, Möbia v Dürrenmattových Fyzicích a titulního hrdinu v Tylově Janu Husovi. 

V roce 1965 se stává členem Mahenovy činohry, kde je jeho první rolí Persona Ježíš v Sokolovského slavné inscenaci Komedie o umučení. Ztvárněním této postavy se okamžitě zařadil mezi protagonisty souboru. V sezóně 1967/68 si odskočil do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde vykonával funkci uměleckého šéfa souboru. Poté už zůstal Brnu věrný a z desítek rolí v široké typové a žánrové škále, kterým Ladislav Lakomý propůjčil svou schopnost precizní charakteristiky, smysl pro vystižení psychologie postavy a suverénní ovládání jevištní řeči, jmenujme alespoň některé: v lidové hře Komedie o Anežce vytvořil kouzelnou postavu Šaška-blázna, v níž prokázal svou schopnost navázat bezprostřední kontakt s divákem, v Hochhuthově Náměstkovi hrál Kurta Gersteina, byl Jaromírem v inscenaci Hrubínova Oldřicha a Boženy. Jedním z vrcholů v prvním období jeho působení v Mahenově činohře byl Bérenger v Ionescově Nosorožci. 

V šedesátých letech se Ladislav Lakomý stává úspěšným pedagogem na JAMU. V době normalizace musí vysokou školu opustit, ale je mu umožněno pedagogické působení na Konzervatoři, v tomto období také není příliš obsazován v televizi a ve filmu, i když má za sebou velice úspěšnou roli ve filmu Stud. 

Nadále se profiluje jako jeden z hereckých pilířů Mahenovy činohry. Prokazuje to například svým Andrejem Bolkonským v Piscatorově dramatizaci Tolstého románu Vojna a mír, knížetem Myškinem v Dostojevského Idiotovi, titulní rolí Čechovova Ivanova či Marlowem v Králi Kryse. Z dalších jeho významných rolí jmenujme  titulní roli ve hře A. K. Tolstého Car Fjodor, šaška v Shakespearově Večeru tříkrálovém, Vávru v Maryše anebo titulní roli v Brechtově verzi Marlowovy hry Život Eduarda druhého anglického. 

V osmdesátých letech dostává víc příležitosti v televizi i ve filmu, za všechny jmenujme alespoň Kachyňův film Oznamuje se láskám vašim, kde ztvárnil otce hlavní hrdinky a film Člověk proti zkáze, v němž hrál Vladislava Vančuru. 

Po roce 1990 se Ladislav Lakomý vrací na JAMU, kde je mu udělena docentura. Vytváří řadu dalších pozoruhodných rolí: otce Zosimu v Dostojevského Bratrech Karamazových, Soudce ve hře Enid Bagnoldové Zahrada na křídě, krále Ludvíka v Dürrenmattově Králi Janovi. Jeho poslední rolí na jevišti Mahenovy činohry byl Polní kazatel v Brechtově Matce Kuráži. 

V posledních letech se Ladislav Lakomý věnoval především Divadlu u stolu, kde vytvořil celou řadu špičkových kreací v inscenacích Láhev je prázdná, zůstalo v ní jen trošinku na dně, Boží duha, Dům u tonoucí hvězdy, Zapomenuté světlo a další. Své životní a pracovní jubileum oslavil v roce 2006 v inscenaci muzikálu Cikáni jdou do nebe na scéně Městského divadla Brno, kde ztvárnil také svoji poslední postavu – Waltra v inscenaci hry Stefana Vögela Dobře rozehraná partie. 

Ladislav Lakomý po léta úspěšně spolupracoval s rozhlasem. Za jeho uměleckou tvorbu v dabingu mu byla udělena Cena Františka Filipovského.
M. Weimann