STEINEROVÁ Marie

(1923)

Operní pěvkyně, držitelka Ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opera (2004), vynikající interpretka zejména janáčkovských rolí. Sólistka Janáčkovy opery Národního divadla Brno v letech 1948 - 1981.

Marie Steinerová, rozená Štrosová, se narodila v divadelnické rodině v Mladé Boleslavi. Její otec byl činoherec, její matka Marie Minářová-Štrosová byla operní pěvkyně, která zažila pozoruhodnou divadelní kariéru, již však musela předčasně ukončit. Rodinné prostředí velmi ovlivnilo talentovanou Marii; po maturitě  na vinohradském gymnáziu se stala posluchačkou pražské Konzervatoře, kterou úspěšně absolvovala pod pedagogickým vedením Běly Chalabalové-Rozumové, někdejší brněnské kolegyně její matky. 

Už na Konzervatoři prokazovala Marie Steinerová kromě velkého pěveckého také výrazné herecké nadání. V sezóně 1942/43 se stala členkou Divadla Vlasty Buriana a po boku svého principála si také zahrála hlavní ženskou roli (dceru titulního hrdiny převozníka Ryby Ančí) v dodnes velmi populárním „filmu pro pamětníky“ Ryba na suchu. 

Na profesionálním operním jevišti debutuje v roce 1943 v roli Rusalky v ostravské opeře. V roce 1945 se stává sólistkou tehdy založené Velké opery 5. května v Praze (dnešní Státní opera Praha) a po roce se vrací do Ostravy. Tam  prožije dvě velmi plodná léta a poprvé se v postavě Jenůfy setkává s pro ni posléze osudovou tvorbou Leoše Janáčka. 

V roce 1948 se stává šéfem brněnské opery Zdeněk Chalabala a spolu s ním přichází do Brna i Marie Steinerová. Její první rolí je Marta v opeře brněnského skladatele Osvalda Chlubny Freje pána z Heslova. V Janáčkově opeře zůstává až do odchodu do důchodu v roce 1981. Jejími vrcholnými uměleckým obdobím byla padesátá a šedesátá léta. Nebylo pro ni vůbec jednoduché se prosadit, protože její názory byly v příkrém rozporu s tehdy panující ideologií, ale Marie Steinerová to díky své nezdolné vůli, elánu a energii dokázala beze zbytku. Prosadila se jako operní zpěvačka v tom nejmodernějším smyslu slova. Dokázala dokonale propojit své výsostné pěvecké umění s dokonalým propracováním postavy, se smyslem pro její přesnou charakteristiku, v níž dokázala spojit psychickou rovinu role s výtečně zvládnutým fyzickým jednáním. Tyto vlastnosti spojené s její pracovitostí a přirozeným talentem ji posléze výtečně připravily pro její excelentní janáčkovské postavy. 

Rozpětí rolí, které Marie Steinerová velice úspěšně ztvárnila, bylo ovšem nesmírně široké. V tehdejší době, která na rozdíl od té dnešní ještě velice přála kultivaci české opery, ztvárnila řadu čelných postav v českých operách. S tím, jak dozrával její talent se od Mařenky či Rusalky přesunula k postavám Cizí kněžny, Milady v Daliboru, Šárky ve stejnojmenné opeře Zdeňka Fibicha, Anežky ve Dvou vdovách a pochopitelně k  Libuši. V Dvořákově Čertu a Káče byla okouzlující Kněžnou, v opeře brněnského skladatele Jaroslava Kvapila na mrštíkovský námět Pohádka máje svůdnou Gustou a v pozdějších letech vynikající Lízalkou v Maryši E. F. Buriana. 

Neméně bohatý je také soupis rolí Marie Steinerové ve světovém operním repertoáru. V roce 1951 byla v dodnes pamětníky vzpomínané Chalabalově a Munclingrově inscenaci Musorgského Borise Godunova nezapomenutelnou Marinou, z dalších rolí připomeňme alespoň její Toscu, Leonoru v Beethovenově Fideliu, Maršálku v Růžovém kavalíru Richarda Strausse, Ortrudu ve Wagnerově Lohengrinu a samozřejmě Aidu. 

Její doménou se stal janáčkovský repertoár. V premiéře Její pastorkyně, která se konala 4. července 1952, byla jako Kostelnička součástí legendárního sólistického kvarteta Steinerová, Domanínská, Jurečka, Ulrych. Kostelnička se poté stala konstantou jejího repertoáru, hrála ji v dalších inscenacích a vystoupila v ní v řadě dalších divadel včetně naší první operní scény. Ve světové premiéře Osudu, která se konala v rámci janáčkovského festivalu dne 25. října 1958 vytvořila roli šílené matky Míliny. Byla i její první brněnskou interpretkou při koncertním provedení této opery. Koncem šedesátých let vstoupila suverénně jako Kabanicha do Káti Kabanové, kterou rovněž zpívala a hrála v inscenaci pražského Národního divadla. Nezapomenutelným vrcholem její janáčkovské interpretace byla Emila Marty ve Věci Makropulos, v níž stoprocentně zúročila všechny finesy svého pěveckého i hereckého uměni. Její hlas je v této roli uchován na nahrávce pod taktovkou Břetislava Bakaly. 

Od počátku šedesátých let se Marie Steinerová věnovala pedagogické činnosti. Nejprve na brněnské Konzervatoři, posléze po několik desítek let intenzivně na JAMU, kde pečovala o hlasovou výchovu činoherců a po vzniku ateliéru muzikálové tvorby  herců a zpěváků tohoto dnes tak populárního žánru. Na její výuku, kterou vykonávala se sobě vlastní energií a optimismem i mimo Brno (několik let byla hlasovou poradkyní v Krušnohorském divadle v Teplicích) vzpomínají dodnes její vděční studenti. Mnohé a mnozí z nich dnes patří do okruhu velice známých osobností.
M. Weimann