MEDŘICKÁ Dana

(1920 - 1983)

Jedna z největších osobností českého divadla a filmu druhé poloviny dvacátého století. Svou profesionální uměleckou kariéru zahájila působením v letech 1940-42 v Brně. 

Dana Medřická se narodila 11. července 1920 v Praze, Divadlo ji přitahovalo od dětství. Hrála v ochotnických představeních. Její otec ale nepřál tomu, aby odešla studovat na uměleckou školu. Herectví studovala u prof. Anny Suchánkové a konzervatoř navštěvovala jenom krátce v roce 1940 a ještě v témž roce byla angažovaná do svazku činohry Národního divadla v Brně. Zde strávila necelé tři roky až do uzavření brněnského divadla okupanty. Okamžitě vzbudila výraznou pozornost řadou postav různorodého charakteru. Za všechny jmenujme princeznu Eboli v Schillerově Donu Carlosovi, Mirandu v Shakespearově Bouři a především její první setkání s postavou, která se posléze stala její životní rolí, se Slávkou Hlubinovou ve Šrámkově Měsíci nad řekou. 

Z Brna odchází do Plzně. Zde si zopakuje Slávku Hlubinovou a mezi její nejúspěšnější postavy na této scéně patří Mína v Hilbertově Vině, Maja v Ibsenově hře Kdy\ž my mrtví procitáme a především titulní role v tehdy často uváděné hře německého autora Rudolfa Billingera Čarodějka pasovská. České publikum zhusta využívalo příběhu z německých dějin jako alegorie současných poměrů v protektorátu. Na konci okupace se na krátký čas vrací do Prahy. Hraje v holešovické Uranii, kde se tehdy soustředila parta vynikajících mladých herců. 

V roce 1945 se stává členkou Městských divadel pražských, kde prožívá skvělých čtrnáct let své herecké kariéry (s výjimkou jediné sezóny, když po oddělení Divadla na Vinohradech od MdP se stala členkou tohoto souboru). Její repertoár je obdivuhodně široký od naivek typu Nataši v Čechovových Třech sestrách přes shakespearovské role v rozpětí od komické paní Vodičkové ve Veselých paničkách windsorských a Violu ve Večeru tříkrálovém až po její nejvlastnější obor, v kterém prokazuje svoji dominanci. Jsou jimi složité ženské charaktery, jež v sobě skrývají namnoze značné vnitřní rozpory. Hraje Blanche ve Shawových Domech pana Sartoria, Lizzie v Sartrově Počestné děvce, Jelenu v Čechovově Strýčku Váňovi po jednu ze svých vrcholných kreací tohoto období Evženii Grandetovou z dramatizace Balzacova románu se znovu setkává se Slávkou Hlubinovou ve Šrámkově Měsíci nad čekou, kterou hraje i v dodnes populárním filmovém zpracování Václava Kršky. 

Po roce 1945 přicházejí velké filmové role. Mezi prvními, které přinesly Daně Medřické dodnes trvající popularitu, byla postava prostitutky Fróny ve zfilmované Fikerově detektivce Zinková cesta, kterou natočil pod názvem Třináctý revír Martin Frič. Film měl původně natáčet jiný režisér a hlavní roli měla hrát Lída Barová. Změněné poměry po roce 1945 způsobily, že ji ztvárnila Dana Medřická. Byla to šťastná volba. Dana Medřická prokázala, že je schopná dokonale zvládnout i herectví před kamerami, jež namnoze vyžaduje jiné výrazové prostředky a uplatnit zde všechny jemné finesy svého psychologického herectví, kterými potom přesvědčila v řadě dalších složitých filmových kreací. 

Proměny repertoáru v druhé polovině padesátých let přinášejí Daně Medřické řadu dalších zajímavých úkolů. Z dramatiky západní provenience se nejdříve na česká jeviště dostávají italské neorealistické hry, kde prokáže blízkost herectví, jež tento typ repertoáru vyžaduje, v roli Amálie ve hře Eduarda de Filippa Neapol, město milionů. V Raketě A. N. Tolstého hraje postavu Dáši Chrustakovové a především vytváří svou vrcholnou roli v Městských divadlech, Lízu Curryovou v Nashově Obchodníku s deštěm., kterou hraje v režii Rudolfa Hrušínského po boku Radovana Lukavského Strhující úspěch inscenace přináší této trojici angažmá v Národním divadle. 

Ve filmu v té době vynikla především v postavách, v nichž byla partnerkou Karlu Högrovi (Zde jsou lvi, Ošklivá slečna či Tři tuny prachu). 

V Národním se prosadí řadou výtečně ztvárněných postav velice různorodého typu, jako byla Máša v Čechovově Rackovi, Isména v Karvašově hře Antigona a ti druzí, Hippodamie ve Vrchlického a Fibichově trilogii melodramat s antickým námětem, paní Vodičková v Shakespearových Veselých paničkách windsorských, Blanche du Bois ve Williamsově Tramvaji do stanice touha či Poncie v Domě doni Barnardy Alby Federica Garcii Lorcy. 

Přelom šedesátých a sedmdesátých let přinesl Daně Medřické dvě pozoruhodné role na divadle, Matku Kuráž v Brechtově hře a Kate Kellerovou v dramatické prvotině Arthura Millera Všichni moji synové a dvě vynikající příležosti v televizních filmech Tou první byla královna Nyola ve Weiglově zpracování Radúze a Mahuleny, které bylo na léta odsouzeno do podoby „trezorového filmu“. A především se zaskvěla v roli Anny v Romeovi a Julii na konci listopadu. kde se opět setkala se svým dlouholetým partnerem Karlem Högrem. 

Do široké divácké paměti se zapsala i řadou skvělých výkonů v populárních televizních seriálech jako byly její Ulčová v Otčenáškově a Kachyňové žižkovkém příběhu Byl jednou jeden dům anebo doktorky Fastové z Nemocnice na kraji města. 

Národní divadlo bylo velmi skoupé v přidělování nových závažných úkolů této výjimečné herečce. Přesto se jí dostalo role, v níž mohla naprosto dokonale demonstrovat svou jedinečnou schopnost postihnout všechny složité zákruty ženské duše. Stalo se tak v inscenaci hry maďarského autora Istvana Orkenyiho Kočičí hra. Její Erži byla dokonalým hereckým koncertem se vším všudy. Naštěstí byl pořízen její televizní záznam. Kočičí hra se svými 403 reprízami dlouho držela rekord nejdéle hrané činoherní inscenace na scéně Národního divadla až do doby, dokud ji nepřekonal Rajmontův a Donutilův Sluha dvou pánů. 

Velká česká herečka Dana Medřická zemřela 21, ledna 1983. České divadlo a film v ní ztratily jednu z nejvýznamnějších osobností v celé své historii, herečku, která řečeno slovy největšího znalce jejího díla Jindřicha Černého, byla schopna vytvořit „nejzralejší variace ženského údělu“. I když v brněnském divadle pobyla jen krátce, její zdejší působení mělo pro její další umělecký vývoj nesmírný význam.

Mojmír Weimann