HYNŠT Miloš

(1921 - 2010)

Režisér a pedagog, uznávaný divadelní teoretik i praktik, držitel Ceny města Brna v oboru dramatické umění (2000). Umělecký šéf a režisér Mahenovy činohry v letech 1959 - 1970.

Láska k divadlu a hudbě provázela Miloše Hynšta od raného dětství. Po maturitě na reálném gymnáziu v Litovli v roce 1940 se stal posluchačem tehdejší Státní hudební a dramatické konzervatoře v Brně. Svá studia ukončil v roce 1944 absolutoriem v oboru herectví a státní zkouškou ze hry na klavír. V době svých studií už také režíroval. 

V roce 1944 se stal hercem a režisérem Horáckého divadla, které v době okupace sídlilo v Třebíči. Po dvou letech přešel do tehdy se rodícího Svobodného divadla v Brně, které vedl jeho učitel prof. Rudolf Walter. Zde vytvořil řadu zajímavých rolí a zdařile se uvedl také jako režisér čtyř inscenací (např. Karvašův Meteor či Klicperův Hadrián u Římsů). V roce 1947 se stává ředitelem Horáckého divadla v Jihlavě. Za čtyři roky svého jihlavského působení se mu ve velmi obtížných provozních a společenských podmínkách podařilo vybudovat velmi kvalitní a ambiciózní soubor. Vytvořil zde jako režisér řadu velmi úspěšných inscenací, např. Zeyerovu básnickou hru Radúz a Mahulena, k níž se později několikrát vrátil, či první české uvedení hry slovenského autora Petera Zvona Tanec nad pláčem. 

Po odchodu z Horáckého divadla se stává v roce 1951 režisérem a posléze (od roku 1954) šéfem činohry Státního divadla v Ostravě. Z řady jeho významných ostravských inscenací jmenujme alespoň Shakespearova Romea a Julii, Sofoklova Oidipa vladaře, Čechovův Višňový sad anebo Gorkého Vassu Železnovovou. V roce 1956 pohostinský nastudoval se souborem Mahenovy činohry Calderónovu hru Sudí zalamejský. 

V lednu 1959 se ujímá vedení Mahenovy činohry. Spolu se svými nejbližšími spolupracovníky Bořivojem Srbou a Evženem Sokolovským se stává tvůrcem epochy, jež má v historii souboru historické místo. Sám se na tomto jednoznačném úspěchu podílí řadou významných inscenací, jako byly například Aischylova Oresteia, Brechtova Matka Kuráž, Ostrovského Les a především Play Strindberg Friedricha Dürrenmatta či Moliérův Tartuffe. 

Souběžně je pedagogem JAMU, šéfem její divadelní katedry. Je do velké míry jeho zásluhou, že po létech se v Brně obnovilo studium režie, jehož první absolventi posléze stáli u zrodu Divadla Husa na provázku. 

Hynštův osobní a profesionální život zasáhla hluboce normalizace. Miloš Hynšt je vyhnán ze školy i z divadla. Je mu přiděleno místo ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti. Ve skrovných poměrech oblastního divadla se ovšem dále rozvíjí jeho svébytný talent a i v těchto podmínkách vytváří četné podnětné inscenace, které se natrvalo zapsaly do historie českého divadelnictví, jako byly například Shakespearův Richard III., Gorinův Thyl Ulenspiegel, Brechtovy hry Muž je muž a Zadržitelný vzestup Artura Uie anebo Langrova Periferie. V té době také často hostuje v řadě českých divadel a zejména v Divadle Andreje Bagára ve slovenské Nitře. I když mu bylo znemožněno pedagogicky působit, svou režijní autoritou, podpořenou hlubokou erudicí a citlivým přístupem k hercům, měl v této době význačný podíl na formování řady mladých hereckých talentů. 

V roce 1981 je mu dovoleno přejít do tehdejšího Divadla pracujících  Gottwaldově, kde opět upoutává pozornost svými odvážnými inscenacemi – např. Gogolovým Revizorem, Langrovou Dvaasedmdesátkou anebo Kunderovým Totálním kuropěním. 

Po společenských změnách, které přinesl listopadu 1989, se konečně může Miloš Hynšt vrátit do Brna. Režíruje v Mahenově divadle, ale především se věnuje působení na Janáčkově akademii múzických umění. Publikoval celou řadu moudrých, zasvěcených a (s pro něj typickým entusiasmem napsaných) statí a publikací o divadle. Této činnost se věnoval do posledních chvil svého mimořádně plodného života.
M. Weimann