Miniopera

Miniopera vznikla ve Státním divadle v Brně na podzim roku 1969 a české operní experimentální scéně vévodila plných deset let. Česká i zahraniční veřejnost a kritika mluvila v superlativech o její objevné dramaturgii a podnětech přispívajících do diskuse o budoucnosti opery.

Pojmem Miniopera se pokusil dramaturg a dirigent Václav Nosek vystihnout zvláštní oblast činnosti souboru opery Státního divadla v Brně.

Určujícím pravidlem Miniopery bylo poskytnout tvůrcům i interpretům možnost k ověření moderních dramaturgických programů a inscenačních postupů. Miniopera své záměry aplikovala na hudebních dílech 20. století a na neznámých operách baroka a klasiky a při inscenování využívala moderních divadelních možností. Díla se také často realizovala v neobvyklých prostorách (např. vestibul či foyer Janáčkova divadla).

Slzy nože (1969)  Slzy nože (1969)

Miniopera vznikla ve Státním divadle v Brně na podzim roku 1969. Jak sám Nosek říká: „Byla to doba velmi příznivé atmosféry ve výborném brněnském ansámblu.“ Nosek měl podporu divadla i vedení opery, především ale mohl stavět na početné nadějné skupině mladých zpěváků, kteří se nadšeně podíleli na tvorbě neobvyklého repertoáru Miniopery. Domovskou scénou se stala Reduta.

Program a záměr Miniopery Nosek charakterizuje: „Neexperimentovat pro experiment – nezaměňovat prostředek a cíl, ale prostě dělat avantgardní hudební divadlo. Pokusit se i zde dokázat, že opera, jako živý a současný útvar, není ani reminiscence, ani daleká budoucnost, ale „hudba přítomnosti“. A hlavně: perspektivně vytvořit okruh skladatelů, kteří by trvale s námi spolupracovali, aby se tato operní miniscéna stala tvůrčí a interpretační laboratoří.“ Miniopera dramaturgicky vycházela „ze snahy poskytnout potřebný prostor pro plodný tvůrčí experiment, obohatit naše poznání, rozvinout novou estetickou kvalitu, hledat současné výrazové prostředky k formulování a sdělení myšlenek a ideí naší doby, inspirovat soudobé autory.“

Triumf původní premiéry opery Bohuslava Martinů Slzy nože (premiéra 22. 10. 1969 v Redutě, D V. Nosek, R L. Ogoun, Ch R. Karhánek, S V. Štolfa, K A. Vobejda) odstartoval velmi úspěšné období Miniopery. Surrealistickou operu Slzy nože nastudoval Nosek společně s operou Igora Stravinského Příběh vojáka (premiéra 22. 10. 1969 v Redutě, D V. Nosek, R J. Jacobi, Ch R. Karhánek, S V. Štolfa, K A. Vobejda).

Evropská turistika (1971)  Evropská turistika (1971)

O dva roky později pro druhý večer Miniopery zvolil Nosek tvorbu českého soudobého skladatele Josefa Berga. Dvě původní premiéry oper Eufridés před branami Tymén (premiéra 27. 9. 1971 v Redutě, D a R V. Nosek, Ch L. Ogoun, V V. Štolfa) a Evropská turistika (premiéra 27. 9. 1971 v Redutě, D a R V. Nosek, Ch L. Ogoun, V V. Štolfa)  doplnil hudebním dílem Johanes doktor Faust (premiéra 27. 9. 1971 v Redutě, D V. Nosek, R E. Schorm, Ch L. Ogoun, V V. Štolfa). Poslední jmenovaná komorní opera přispěla o deset let později k prvnímu provedení celovečerní Bergovy opery Johanes doktor Faust v Noskově hudebním nastudování pro Janáčkovo divadlo. Opera Eufridés před branami Tymén byla zařazena do repertoáru ještě v roce 1987  (premiéra 11. 12. 1987 v Janáčkově divadle, D F. Sonek, R A. Vaňáková, Ch J. Kyselák, V O. Schüller) a hrána společně s operou Bohuslava Martinů Veselohra na mostě.

Ariadna (1972)  Ariadna (1972)

Následující večer V. Nosek koncepčně složil ze tří tzv. Minutových oper francouzského skladatele Dariuse Milhauda a z komorní opery Bohuslava Martinů Ariadna (premiéra 29. 9. 1972  v Janáčkově divadle, D V. Nosek, R E. Schorm, Ch L. Ogoun, V V. Štolfa). Milhaudovy Minutové opery měly v Janáčkově divadle československou premiéru. Konkrétně to byly: osmiminutová opera Únos Europy, jedenáctiminutová opera Opuštění Ariadny a osmiminutová opera Théseovo osvobození (premiéra 29. 9. 1972 v Janáčkově divadle, D V. Nosek, R E. Schorm, Ch L. Ogoun, V V. Štolfa).

Další nastudované opery se řadí do kategorie starších, méně známých hudebních děl. Pro divadlo na Výstavišti připravil Nosek Molièrovu – Lullyho komedii Jeden chce a druhý musí (premiéra 17. 12. 1973, D V. Nosek, R E. Schorm, Ch L. Ogoun, S V. Štolfa, K J. Jelínek). Ve foyeru Janáčkova divadla se uskutečnila československá premiéra barokní opery Pulcheria od Johanna Josepha Fuxe (premiéra 9. 1. 1974, D V. Nosek, R A. Vaňáková, K I. Tuschnerová).

Pulcheria (1974)  Pulcheria (1974)

Druhá polovina téhož večera patřila německému baroknímu skladateli G. P. Telemannovi a jeho komické opeře Pimpinone (premiéra 9. 1. 1974, D V. Nosek, R A. Vaňáková, K I. Tuschnerová). V roce 1974 vznikla pro Minioperu ještě jedna inscenace, a to opera z druhé poloviny 18. století od Jiřího Bendy Walder (premiéra 4. 10. 1974 v Redutě, D V. Nosek, R E. Bezděková, S V. Štolfa, K J. Jelínek).

Sedmý večer Miniopery měl sjednocující téma antických hrdinů. Opera Odysseův návratod J. Berga předcházela opeře Diogenes, kterou přímo pro Minioperu napsal Ilja Hurník. Závěr patřil baroknímu skladateli Henrymu Purcellovi a jeho opeře Dido a Aeneas. Na úspěchu a celkové vyváženosti inscenace měl zásadní podíl jednotný inscenační tým (premiéra 24. 2. 1976 v Redutě, D V. Nosek, R M. Pásek, Ch R. Karhánek, V K. Zmrzlý).

Dekameron (1977)  Dekameron (1977)

Jan F. Fischer napsal pro Minioperu soudobou komickou operu Dekameron (premiéra 13. 3. 1977 v Redutě, D V. Nosek, R V. Věžník, Ch R. Karhánek, S V. Štolfa, K F. Kříž), v které zasazuje čtyři rozmarné Boccacciovy příběhy do historické reality. I když opera vzbudila mimořádný zájem, bohužel se již na repertoáru neobjevila.

Premiéru ve Velkém sále Smetanova domu v Litomyšli měla opera Stařecká pošetilost od skladatele přelomu renesance a baroka Adriana Banchieriho (premiéra 16. 9. 1977, R E. Bezděková, L. Ogoun, E. Holiš, K J. Jelínek). V Redutě byla poprvé uvedena 7. 10. 1977 v rámci Večera apokryfů.

V roce 1978 nastudoval Nosek opět operu Jiřího Bendy, tentokráte Romeo a Julie (premiéra 7. 4. 1978 v Redutě, D V. Nosek, R E. Frelík, S V. Štolfa, K J. Jelínek). Již za týden měla v Redutě předpremiéru trojice menších hudebních děl od Leoše Janáčka. Večer zahájila Říkadla, následovalo Concertino a vše zakončil Zápisník zmizelého (předpremiéra 14. 4. 1978, D V. Nosek, R L. Ogoun, S V. Štolfa, K J. Jelínek). Oficiální premiéra se uskutečnila 28. 5. 1978 v Drážďanech.

Dvanáctý večer Miniopery byl složen z nových aktuálních děl českých skladatelů: první jevištní provedení Inzerátu od Václava Felixe (premiéra 25. 4. 1979 v Redutě, R A. Vaňáková, klavír P. Kuchař, S V. Štolfa, K A. Vobejda), původní premiéra operní anekdoty Kuchyňské starosti od Miloše Štědroně (premiéra 25. 4. 1979 v Redutě, D E. Holiš, R A. Vaňáková, S V. Štolfa, K A. Vobejda) a původní premiéra operní prvotiny Miroslava Háby Malý princ (premiéra 25. 4. 1979 v Redutě, D E. Holiš, R L. Ogoun, S V. Štolfa, K A. Vobejda).

Tajné manželství (1985)  Tajné manželství (1985)

Poslední večer Miniopery byl věnován italskému skladateli druhé poloviny 18. století Domenicu Cimarosovi. V Redutě se hrála jeho opera Tajné manželství (premiéra 26. 6. 1985, D E. Holiš, R A. Vaňáková, Ch J. Kyselák, S V. Štolfa, K J. Jelínek).

Miniopera Václava Noska vévodila české operní experimentální scéně plných deset let. V tomto rozsahu a zaměření neměla v Československu konkurenci. Česká i zahraniční veřejnost a kritika mluvila v superlativech o její objevné dramaturgii a podnětech přispívajících do diskuse o budoucnosti opery. Miniopera Státního divadla v Brně byla zcela ojedinělým útvarem sedmdesátých let 20. století. 

L. Pelikánová