NdB po druhé světové válce

Po skončení druhé světové války se na krátkou dobu podnikatelem divadla stalo Družstvo divadla Práce (sdružovalo D 46, Velkou operetu v Karlíně a NDB) a ředitelem Emil František Burian. Divadlo se vrátilo k původnímu názvu Národní a vedle svého trvalého působiště na Veveří ulici (Mahenova činohra) získalo do stálého užívání budovu někdejšího německého divadla Na hradbách (Janáčkova opera) a Redutu. E. F. Burian však Brno brzy opustil a již počátkem roku 1946 bylo divadlo převedeno pod správu Zemského národního výboru a v březnu podruhé jmenován ředitelem Ota Zítek (1946-48); 20. 7. 1948 bylo rozhodnuto o zestátnění brněnského divadla – od sezony 1948-49 užívalo název Státní divadlo v Brně. V letech 1949-50 vedl divadlo Aleš Podhorský, 1950-55 Zdeněk Míka, 1955-66 Miroslav Zejda, později Miroslav Barvík (1966-71), Karel Šeda (1971-83), Jiří Majer (1983-89), Zdeněk Nevrla (1989-91), Milan Sedláček (1991), Ludvík Kavín (1991-92), Ivan Drahola (1992-95), Mojmír Weimann (1996-2002), Zdeněk Prokeš (2002-07), Daniel Dvořák (2007-2012), Martin Glaser (od listopadu 2013).

Bourání divadla na Veveří (1952)  Bourání divadla na Veveří (1952)

Při náletech na podzim 1944 a na jaře 1945 byla zasažena budova na Veveří. Ztráty na majetku a vybavení byly veliké a poválečné opravy domů na Veveří, ale i Na hradbách a Reduty si vyžádaly značné investice. Přes opravy se na počátku 50. let na Veveří začaly objevovat nové praskliny, způsobené porušenou statikou objektu. S platností od 12. června 1952 byla představení na Veveří zakázána – posledním představením byla hra Na jih od 38. rovnoběžky Tchan Djan-Čuna 11. června 1952. Část budovy byla stržena bezprostředně poté, celá pak odstraněna v listopadu 1973.

Janáčkovo divadlo (1965)  Janáčkovo divadlo (1965)

Myšlenka postavit novou divadelní budovu nabyla ve druhé polovině 20. století znovu na naléhavosti. V roce 1956 byla vypsána nová architektonická soutěž, z níž vítězně vzešel návrh kolektivu architektů Jana Víška, Viléma Zavřela a Libuše Žáčkové-Pokorové. Návrh zvítězil i ve druhém kole soutěže a uspěl i na vnitropodnikové soutěži Stavoprojektu v roce 1958. O dva roky později – po téměř 80 letech příprav – započala stavba nového českého divadla v Brně v prostoru parku na Kolišti. Budova, nazvaná jménem Janáčkovým, se po svém otevření v roce 1965 stala působištěm opery a baletu, do někdejšího divadla Na hradbách, nyní Mahenova, se z Lidické ulice – kde od roku 1954 provizorně působila v adaptovaném kině Morava – přestěhovala činohra. Opereta působila v Redutě již od roku 1945.    

Provoz v těchto budovách trval do roku 1993 – 26. června se uskutečnilo poslední představení v Redutě (Koncert melodií Johanna Strausse) před rozsáhlou rekonstrukcí. Až do roku 2005 hrály soubory Národního divadla v Brně (k názvu Národní se divadlo vrátilo v roce 1992) pouze v Janáčkově a Mahenově divadle, v říjnu 2005 byla zrekonstruovaná Reduta slavnostně uvedena do provozu společným projektem všech souborů NDB Příběh vojáka – Noci Dnem. Od 31.12.2007 užívá instituce oficiální název Národní divadlo Brno, příspěvková organizace.    
(JiN)


Mahenovo divadlo (2001)  Mahenovo divadlo (2001)