NEDBAL Miloš

(1906 - 1982)

Významný český divadelní, filmový a televizní herec, špičkový divadelní pedagog. Několikaleté brněnské působení mělo velký vliv na jeho budoucí úspěšnou uměleckou kariéru. 

Miloš Nedbal se narodil 28. května 1906 v Rožmitále pod Třemšínem. Syn učitele, divadelního ochotníka a organisátora kulturního života v jeho rodném městečku, vystudoval gymnázium v pražské Křemencové ulici, proslavené řadou významných absolventů z nejrůznějších oborů. Už během gymnasiálních studií hrál ochotnické divadlo pod vedením zkušeného režiséra prof. Milana Svobody, V roce 1926 se stalo posluchačem Konzervatoře a souběžně studoval Pivodovu pěveckou školu. Během studií účinkoval v inscenacích Osvobozeného divadla včetně legendární Vest Pocket Revue. Z jeho dalších rolí na této scéně v jejím prvním období jmenujme alespoň dvě z Honzlových inscenací: Manžela v Apollinairových Prsech Tiresiových a Učitele ve Vančurově hře Učitel a žák. 

Solidní klasické herecké vybavení, které získal studiem u zkušených pedagogů (Laudová, Deyl, Hurt) na pražské konzervatoři v kombinaci s úsilím o moderní metaforický divadelní výraz typický pro inscenace Jindřicha Honzla, dalo velmi solidní základ pro jeho pozdější charakteristický herecký projev. 

V roce 1930 odchází spolu s Jindřichem Honzlem do Brna, kde se především prosadil v inscenacích tehdejšího studia v Honzlových a Burianových inscenacich jako například v titulní roli v Maeterlinckově Zázraku sv. Antonína. Po roce v Brně se vrací do Osvobozeného divadla, kde hraje například císaře Rudolfa v Golemovi a zejména upoutává diváky i kritiky v titulní roli Caesara. V roce 1933 odchází do Ostravy, kde se uplatňuje především v ambiciózních režiích šéfa činohry Jana Škody. Z jeho ostravských rolí připomeňme například  Karenina v Tolstého Anně Kareninové, Bruta v Shakespearově Juliu Caesarovi, Ezru Mannona v O´Neillově hře Smutek sluší Elektře anebo Tomáše Roha v Dykově Poslu. 

V roce 1936 se Miloš Nedbal vrací do Brna. Zde zůstává dvě sezóny a toto jeho brněnské působení, byť časově nepříliš dlouhé, má pro další hercův vývoj stěžejní význam. Na brněnském jevišti vytvořil řadu rolí, v nichž naplno projevil specifické kvality svého herectví spojujícího solidní realistický základ se schopnosti velmi moderního nadhledu, výrazu a výkladu role. 

Jeho první špičkovou hereckou krací byla role důstojníka v československé premiéře hry Augusta Strindberga Nejkrásnější sen, kterou v Brně režíroval významný německý herec a režisér, jihlavský rodák Karl Meinhard, v té době režisér pražského Německého divadla. Na ty navázal řadou dalších, jako byl mincmistr Beneš z Vaitmile v Tylově Kutnohotských havířích, Hektor v průkopnické Skřivanově inscenaci Giraudouxovy hry Trojská válka nebude, Maršál v Čapkově Bílé nemoci, Napoleon v Napoleonu I. autora Ferdinanda Brucknera či moudrý šašek Prubík ve Shakespearově komedii Jak se Vám líbí, kterým se s Brnem rozloučil. 

Následující čtyři roky  strávil  Miloš Nedbal v pražském Divadle na Vinohradech, které tehdy bylo součástí Městských divadel pražských. Zde se zapsal do paměti diváků především dvěma skvělými shakespearovskými výkony, filosofujícím Jacquesem, kterého vyměnil za brněnského Prubíka v komedii Jak se Vám líbí a především rolí Hamleta. 

V roce 1942 zkouší nové možnosti v tehdy průbojném pražském divadle Uránie, odkud se vrací zpět na Vínohrady. V roce 1945 se stává členem činohry Národního divadla. Zde jsou jeho prvními rolemi čert Solfernus v památné premiéře Drdových Hrátek s čertem a opět Jacques v Shakespearově Jak se Vám líbí.   Tyto dvě role velice přesně charakterizují hlavní záběr Nedbalova herectví koncentrujícího se na precisní kresbu postavy mnohdy s výraznými negativními rysy, schopností ironického odstupu a detailního vystižení  nitra postavy. Jinou polohu ukázal v Radokově inscenaci hry Heddy Zinnerové Ďábelský kruh, kde vytvořil roli nacisty persekvovaného Löhringa. Z Nedbalových rolí v padesátých letech se zmiňme alespoň o Karejevovi z Leonovova Zlatého kočáru a poštmistrovi v Hrubínově Srpnové neděli. Touto postavou začala dlouholetá spolupráce s režisérem Otomarem Krejčou, která vyvrcholila po Krejčově a Nedbalově  odchodu z Národního divadla  a vzniku Divadla za branou, v němž se Nedbal stal jedním z rozhodujících protagonistů. Ještě na Národním se blýskl například v roli majora Krůty v Kunderově Majitelích klíčů, Kapuleta v Romeovi a Julii anebo Cihláře v Topolově Konci masopustu, v Divadle za branou především v postavě Lebeděva v Čechovově Ivanovovi anebo v nezapomenutelném Sorinovi v inscenaci Čechovova Racka. 

Po násilném ukončení činnosti Divadla za branou se vrací Miloš Nedbal do souboru činohry Národního divadla, kde zůstává až do svého odchodu do důchodu v roce 1976. Do širokého povědomí diváků se zapsal Miloš Nedbal především svými filmovými a televizními rolemi. Mistrnou psychologickou studií byl jeho ústřední hrdina Krejčíkova filmu Svědomí. Z televizních inscenací to pak byly zejména  role zakladatele rodu Nárožných v seriálu Byl jednou jeden dům, dědečka v seriálu Dobrá voda a zejména  postava Šány v Hubačových a Filipových Nezralých malinách. 

Mimořádný význam mělo Nedbalovo pedagogické působení na Konzervatoři a posléze na pražské DAMU. Byl jedním z nejlepších a také nejoblíbenějších kantorů a z jeho ročníků se vždy rekrutovali špičkoví, technicky i psychicky výtečně vybavení herci. 

Miloš Nedbal zemřel v Praze 31. října 1982 

Mojmír Weimann.