NEUMANN František

(1874 - 1929)

Dirigent, šéf opery a divadelní ředitel, tvůrce kvality a proslulosti brněnského operního souboru, nadšený propagátor moderní hudby, především díla Leoše Janáčka hudby Leoše Janáčka a její originální interpret, hudební pedagog, jedna z nejvýznamnějších osobností celých nejen dějin brněnského divadla, ale dějin kultury a umění v Brně. 

Dirigenta a hudebního skladatele Františka Neumanna právem pokládáme za vlastního tvůrce kvality a proslulosti brněnského operního souboru. František Neumann se narodil  16. června 1874 v Přerově. Po studiích na nižší reálce v Prostějově a obchodní akademii v Chrudimi se proti vůli svého otce, prostějovského obchodníka,  plně věnoval studiu hudby. Studoval v Praze a v Lipsku a poté působil jako dirigent v řadě německých divadel. Vliv vyspělé německé hudební kultury na mladého hudebníka byl velmi významný. Především je nutné zaznamenat jeho patnáctileté působení v opeře ve Frankfurtu nad Mohanem v letech 1904-19, kde mimo jiné uvedl i Smetanovu Prodanou nevěstu. 

Velkou zásluhu na tom, že tento mimořádně talentovaný, erudovaný a systematicky tvořící dirigent byl povolán do vedoucí funkce v brněnském operním souboru, měl Leoš Janáček. Janáčkova Její pastorkyňa byla 23. srpna 1919 prvním představením, jimž František Neumann zahájil své brněnské působení a současně také  prvním představením  Národního divadla v Brně  v Městském divadle Na hradbách, které přešlo do českých  rukou. Janáčkovu dílu věnoval František Neumann mimořádnou pozornost. Byl dirigentem premiér, které se v brněnském divadle konaly za osobní účasti skladatelovy. V pořadí provedení to byly Káťa Kabanová, Liška Bystrouška, Šárka, Výlet pana Broučka do Měsíce a Věc Makropulos. Vytvořil velmi osobitou interpretaci, jež se stala základem a inspirací pro pozdější, byť v mnohém odlišná pojetí Mistrova operního díla. Systematicky se věnoval uvádění původní operní tvorby. Pod jeho taktovkou byla uvedena díla Otakara Ostrčila Legenda z Erinu, Pomsta Catullova brněnského skladatele Osvalda Chlubny, Dědův odkaz Vítězslava Nováka, opery Bohuslava Martinů Voják a tanečnice, Žena a bůh Karla Bohuslava Jiráka a další původní novinky stejně jako balet Bohuslava Martinů Vzpoura. Zasloužil se o příchod Ivo Váni Psoty do baletního souboru. 

Z mnoha dalších operních děl širokého žánrového rozpětí, které František Neumann v Brně s velkým úspěchem nastudoval, jmenujme alespoň Dvořákova Dimitrije, Fibichovy opery Hedy a Pád Arkuna, Gluckova Orfea a Eurydiku, Musorgského Borise Godunova, Straussova Růžového kavalíra a Elektru. V Brně dirigoval i kompletní Fibichova trilogii scénických melodramat Hippodamie. Z řady jeho baletních titulů, které nastudoval a řídil, jmenujme alespoň první brněnské představení  Petrušky Igora  Stravinského. 

Mimořádnou pozornost věnoval František Neumann orchestru. Díky němu se z brněnského operního orchestru stalo vynikající těleso schopné interpretace i těch nejnáročnějších operních a symfonických děl. Neumann dobře věděl, že skutečně špičkový orchestr může vybudovat jedině na velké šíři repertoárového zaměření, obsahujícího jak operní, tak symfonickou tvorbu. V Brně založil tradici reprezentativních vysoce kvalitních koncertů symfonické tvorby. Neumann volil pro abonentní symfonické koncerty mimořádně náročný repertoár. V letech 1922-25 například uvedl cyklus všech devíti symfonií Ludwiga van Beethovena, v roce 1927 zahájil cyklus symfonií Gustava Mahlera, jehož dokončení zabránila skladatelova nenadálá smrt, uváděl pravidelně díla Janáčkova a soudobých skladatelů českých (Foerster, Suk, Novák a další) a zahraničních (např. díla Artura Honeggera, Paula Dukase, Maurice Ravela, Igora Stravinského, Albana Berga, Ernsta Křenka). V roce 1925 v přítomnosti skladatele uvedl Písně z Gurre Arnolda Schönberga. 

Významná byla rovněž jeho činnost pedagogická na brněnské Konzervatoři, kde vychoval řadu pozdějších významných dirigentských osobností mezi nimi například Zdenka Chalabalu či Břetislava Bakalu. 

František Neumann byl rovněž plodný a ve své době úspěšný hudební skladatel. Jeho skladby, z nichž jmenujme alespoň opery Milkování na text Arthura Schnitzlera a Ekvinokci podle libreta jihoslovanského autora Iva Vojnoviče či melodram Pan vycházely z tradice pozdního hudebního romantismu. 

Neumann byl rovněž mimořádně iniciativním a pilným organisátorem brněnského kulturního života. Tato stránka jeho osobnosti vyvrcholila poté, co se v roce 1925 po odchodu Václava Štecha stal ředitelem brněnského Národního divadla. Ačkoli na prvním místě u něj byla vždy jeho všestranná činnost umělecká, nikdy to nebylo na úkor jeho aktivit ředitelských. Vykonával tuto funkci v nelehké době, kdy se český kulturní a umělecký život v Brně teprve stabilizoval a často musel bojovat jak s tradičním ekonomickým nedostatkem, tak leckdy i s nepochopením těch, kteří o osudu divadla rozhodovali. 

Neumannovo obecně známé mimořádné pracovní vypětí nejspíše také přispělo k jeho předčasnému úmrtí. Po přechozené chřipce  díky následnému prochlazení dostal zápal plic, na jehož následky 25. února 1929 zemřel. Pohřben je ve městě, kde prožil svá dětská a mladistvá léta, v Prostějově.

Mojmír Weimann