OTAVA Zdeněk

(1902 - 1980)

Jedna z největších osobností české operní scény 20. století. Vynikající interpret stěžejních barytonových rolí českého i světového operního repertoáru, je svými uměleckými začátky spjat s Brnem. 

Narodil se 11. března 1902 ve Vítějevsi na Svitavsku. Pocházel z učitelské rodiny a jak už tomu tenkrát bývalo, kromě toho, že byl předurčen na základě rodinné tradice pro kantorské povolání, vyrůstal v prostředí, které kumštu přálo. Od dětství účinkoval v ochotnickém divadle a hrál na několik hudebních nástrojů. Nejprve navštěvoval nižší gymnázium v Brně, z něhož přešel na Učitelský ústav v Poličce, rodném městě Bohuslava Martinů, nedaleko od rodné obce. Už během svého studia na gymnáziu zpíval ve sboru v augustiniánském klášteře na Starém Brně pod vedením Leoše Janáčka. Hru na klavír a housle pak studoval soukromě u Bohuslava Martinů. Své pěvecké školení si postupně rozšiřoval dalším studiem u významných českých i zahraničních pedagogů. 

Šéf opery Slovenského národného divadla, hudební skladatel Oskar Nedbal angažoval Zdenka Otavu do Bratislavy. Debutoval zde v roli Jaga ve Verdiho Otellovi, která se posléze stala jednou z jeho nejslavnějších a nejúspěšnějších. Vytvořil titulní roli v historicky první slovenské opeře Kováči Wielandovi skladatele Jána Levoslava Belly. 

Po roce stráveném v Bratislavě je angažován ředitelem Františkem Neumannem do Brna. Tři roky v brněnské opeře výrazně ovlivnily Otavův úspěšný umělecký růst. Brzy po svém příchodu do angažmá zaujal diváky i kritiku precizní studií náročné postavy statkáře Sebastiana v d´Albertově Nížině, kde mohl výrazně uplatnit všechny své přednosti, znělý dramatický hlas oscilující od poloh hrdinného tenora (ze něhož Otavu považoval jeden z jeho vynikajících zahraničních učitelů) až po temnou basbarytonovou polohu. Role Sebastiana stejně jako dřívější bratislavský Jago jakoby předurčily jeden z hlavních typů rolí, které Otava (sám v osobním životě vzácný a vlídný člověk) dokonale ztělesňoval, záporné či všelijak pokřivené charaktery. 

Stačí vyjmenovat jenom několik rolí, v nichž Zdeněk Otava v Brně exceloval, a máme před sebou celou širokou škálu jeho repertoáru. Už v Brně si zazpíval jednu ze svých stěžejních rolí, Přemysla v Libuši, kterého o nějakých pětadvacet let později vyměnil za basbarytonového Chrudoše, Figara v Lazebníku sevillském Giuseppa Rossiniho vedle toho Amonasra v Aidě a dále například dvě stěžejní role wagnerovské, titulního hrdinu v Bludném Holanďanovi a Wotana ve Valkýře. V Brně se také setkává se soudobou operou, v níž později rovněž zazářil v mnoha rolích. V roce 1927 vytváří titulní roli v průkopnické inscenaci opery Ernsta Krenka Johny hraje dokola (Johny spielt auf) anebo o rok později Pseudola v opeře Bohuslava Martinů Voják a tanečnice. 

Do pražského Národního divadla je angažován v roce 1929. Ještě předtím tam vystupuje pohostinsky v dalších z jeho významných záporných postav, Vytváří roli Lammingera neboli Lomikara v Kovařovicových Psohlavcích a zejména bravurně pěvecky i herecky zvládnutého Tonia v Leoncallových Komediantech. Následují další padouši, Scarpia v Pucciniho Tosce, Tausendmark ve Smetanových Braniborech v Čechách, Pizzaro v Beethovenově Fideliovi. Vedle toho ovšem je rovněž skvělým představitelem opačného pólu postav, důstojných a noblesních mužů, jakými byli například Karel IV. z Novákova Karlštejna, otec Germont z Verdiho Traviaty, král Vladislav ze Smetanova Dalibora či kníže Jeleckij v Pikové dámy P.I.Čajkovského. Mezi jeho nejúspěšnější role klasického operního repertoáru můžeme počítat titulního hrdinu v Čajkovského Evženu Oněginovi, Kalinu ve Smetanově Tajemství či Escamilla v Bizetově Carmen. 

Mimořádný byl počet jeho skvělých kreací v moderním operním repertoáru, kde mohl výtečně uplatnit dokonalé propojení svébytné herecké a pěvecké složky svého projevu a svou vždy perfektní výslovnost. Připomeňme si alespoň některé z nich jako Jaroslava Pruse v Janáčkově Věci Makropulos a Šiškova v opeře Z mrtvého domu, titulní roli ve Weinbergerově Švandovi dudákovi, Ondřeje v Ostrčilově Honzově království, ´Ďábla v opeře Bohuslava Martinů Hry o Marii, postavy Fjodora a Ivana v Jeremiášových Bratrech Karamazových, Borise Izmajlova v Šostakovičově Katěrině Ismajlové anebo jeho mimořádný výkon v postavě Vávry v Maryši E.F.Buriana. 

Značný byl také vklad Zdeňka Otavy v interpretaci písňové tvorby Léta byl velmi úspěšným pedagogem, nejprve na Konzervatoři posléze na HAMU. Mezi jeho žáky vynikla například Naděžda Kniplová. 

Zdeněk Otava zemřel 4. prosince 1980 v Praze. 

Mojmír Weimann