PAVLÍKOVÁ Marie

(1906 – 2003)

Dlouholetá významná česká herečka, jejíž život a dílo byly neodlučně spjaty s činohrou Národního divadla Brno, Marie Pavlíková, se narodila 23. ledna 1906 v Tišnově. Její rodiče nebyli příliš nakloněni podporovat dceřiny herecké sny. Ona si ovšem prosadila své, soukromě začala studovat zpěv u Marie Fialové a posléze i herectví u Antonie Košnerové a Emy Pechové. Propojení hereckých a pěveckých kvalit, přitažlivý zjev mladé adeptky divadla a její přirozená živost až živelnost vedly k tomu, že se v roce 1927 stává členkou operety Národního divadla Brno a exceluje tam v titulní roli tehdy populární hudební komedie Hugo Hirsche Rozpustilá Lola.

Tři roky byla Marie Pavlíková úspěšnou členkou tehdy výtečného operetního souboru Oldřicha Nového. Její doménou byly především hudební komedie, ale úspěšně zvládla i Wandu v Nedbalově Polské krvi. Pavlíková ale toužila po činohře a v roce 1930 chtěla přijmout nabídku na angažmá v pražském vinohradském divadla; její sen se však nakonec splnil v Brně.

V srpnu 1930 se stává členkou činohry, úspěšně debutuje v roli milionářky Phoebe ve hře jugoslávského autora Miro Begoviče  Americká jachta ve Splitu a brněnské divadlo se definitivně stává jejím celoživotním domovem a osudem. V počátcích své herecké kariéry byla pochopitelně obsazovaná především do rolí všelijakých svůdných a vnadných krasavic, k čemuž jí předurčovaly její fyzické vlastnosti i široká škála hereckých schopností.

Brzy se její repertoár značně rozšířil a prohloubil. Hraje lady Mary v Brucknerově Alžbětě anglické, sochařku Annu ve hře sovětského autora Alexeje Afinogenova Kvadratura kruhu či postavu Evy Mörschlové v divadelní adaptaci tehdy velmi aktuálního sociálního románu Hanse Fallady Občánku, co teď?.

Druhá polovina třicátých let jí přináší takové úkoly jako je Ofélie v Hamletovi a lady Anna v Richardu III., obě hrála po boku legendárního Josefa Skřivana. Své herecké kvality prokázala kompletně v roli Kněžny v Jiráskově Lucerně. Společensky založená Marie Pavlíková ve třicátých letech kontaktem s tehdejší brněnskou průbojnou intelektuální vrstvou dospívá k dalšímu uměleckému a myšlenkovému zrání.

V poválečném období se někdejší představitelka svůdných krasavic přehrává úspěšně do charakterního oboru, což prokázala například v titulní roli Shawovy Živnosti pan Warrenové nebo v paní Vachové z Hrubínovy Srpnové neděle. Její schopnost  břitké konverzace a suchého humoru jí přímo předurčila k vynikajícímu ztvárnění takových postav, jako byla lady Snerwellová v Sheridanově Škole pomluv, Lady Bracknellová ve Wildeově komedii Jak je důležité míti Filipa či paní Higginsové v Pygmalionu, kterou si s chutí zahrála i v jeho muzikálové verzi My Fair Lady. Na druhé straně se skvěle vyrovnala i s tak náročným úkolem jako byla královna Runa v Radúzovi a Mahuleně.

I po svém odchodu do důchodu zůstala divadlu věrná. Na scéně divadla Husa na Provázku si mimo jiné s chutí zahrála Paní z Ostrovačic v Pohádce máje či Revírníkovou v Lišce Bystroušce. V plné svěžesti oslavila v lednu 1996 své devadesátiny. Její poslední (a výtečnou) hereckou kreací byla role Adelaidy Brucknerové v Srbově inscenaci Kočičí hry Istvána Örkényho v roce 1997.
M. Weimann