PODVALOVÁ Marie

(1909 - 1992)

Česká operní pěvkyně, jedna z nejvýznamnějších interpretek dramatických sopránových rolí, legendární představitelka Libuše. Její umělecké začátky jsou spjaty s brněnským divadlem. 

Marie Podvalová se narodila 5. září 1909 v Čakovicích. Především po matce zdědila hudební nadání a umělecké sklony. Od dětství se věnovala zpěvu, hře na housle a klavír a účinkovala v ochotnickém divadle. Zpěv začala studovat soukromě nejprve u Asty Fassatiové a poté v letech 1933-35 u výborné profesorky pražské Konzervatoře Doubravky Brambergerové. Jejím pedagogem na Konzervatoři byl také vynikající dirigent Pavel Dědeček a režisér Ferdinand Pujman, kterého celý život respektovala jako vynikající uměleckou osobnost. Na doporučení Václava Talicha se ucházela o členství v brněnském operním souboru, kam byla v roce 1935 přijata jako sólistka opery. 

Měla štěstí, protože brněnská opera tehdy pod vedením vynikajících osobností jakými byli šéf opery Milan Sachs a dirigenti Zdeněk Chalabala a Antonín Balatka byla pro mladé pěvce tou nejlepší školou. Okamžitě byla pověřena těmi nejnáročnějšími úkoly. Pro obor dramatického sopránu byla ideálně disponovaná už svými fyzickými předpoklady, ale především svým tmavým sopránem, díky němuž byla později schopná ztvárnit i role mezzosopránového oboru a hereckými schopnostmi. Shodou okolností mezi jejími prvními rolemi se sejdeme s dvěma variantami téže historické postavy, polské šlechtičny Mariny Mníškové. Ztvárnila ji jak v inscenaci Musorgského Borise Godunova, tak ve Dvořákově Dimitriji. Obě tyto role později patřily k jejím neúspěšnějším. Je zajímavé, že během svého brněnského působení zpívala naše budoucí představitelka velkých českých sopránových heroin především role italského veristického repertoáru jako byly Amélie ve Verdiho Maškarním plesu, Santuzza v Mascagniho Sedláku kavalírovi či Madeleine v opeře Umberta Giordana André Chénier. Zazpívala si zde poprvé také Miladu ve Smetanově Daliborovi a za zaznamenání stojí její výkony v tehdy na brněnském operním jevišti hojně uváděných ruských a sovětských operách, kterými byla Dáša v československé premiéře opery Ivana Dzeržinského Tichý Don či Černovláska v Klíčníku Vaňkovi skladatele Nikolaje Čerepnina. Marie Podvalová, kterou spojovalo s Brnem i její manželství s básníkem Zdeňkem Krieblem, redaktorem brněnského rozhlasu, se vždy do Brna ráda vracela. V této souvislosti připomeňme její několikeré hostování v roli Emilie Marty v padesátých letech. 

V roli Milady se také poprvé pohostinsky představila dne 27. května 1937 na scéně pražského Národního divadla a sklidila mimořádný úspěch. Je zajímavé, že jejím partnerem v roli Dalibora v tomto představení byl vynikající brněnský tenorista Emil Olšovský. První roli, kterou zpívala na podzim toho roku už jako členka „Národního“ byla Santuzza v Sedláku kavalírovi. V březnu 1938 vytvořila pod taktovkou Václava Talicha postavu Hadačky ve světové premiéře opery Bohuslava Martinů Julietta. 18. května téhož roku při premiéře nové inscenace Smetanovy Libuše, kterou dirigoval Václav Talich a režíroval Ferdinand Pujman, poprvé vystoupila na jevišti Národního divadla v titulní roli opery. Ve vypjaté politické situaci se představení stalo něčím mnohem víc než mimořádnou uměleckou záležitostí a nemalou zásluhu na tom měla Marie Podvalová svým perfektním oduševnělým pěveckým a hereckým projevem. 

Libuše se pochopitelně nemohla v letech nacistické okupace hrát. Jakékoli uvedení českého titulu ovšem znamenalo v oné době i výrazný povzbuzující čin. Týkalo se to především Talichovy premiéry Dalibora v roce 1942, v němž Podvalová strhujícím způsobem ztvárnila Miladu. Postupně se objevila v řadě dalších čelných rolí českého repertoáru. Jmenujme alespoň Cizí kněžnu ve Dvořákově Rusalce, Kněžnu v opeře Čert a Káča, Julii v Jakobínu, Anežku ve Smetanových Dvou vdovách, titulní roli ve Fibichově Šárce a Beatrici v jeho Nevěstě messinské, titulní roli ve Foersterově Evě, Kostelničku v Janáčkově Její pastorkyni či Emilii Marty ve Věci Makropulos.. Zahrála a zazpívala si úspěšně i Mařenku v Prodané nevěstě. 

Byla Libuší při slavnostní premiéře Libuše, která se konala na den přesně osm let od jejího prvního vystoupení na Národním divadle, 27. května 1945. 

Její přečetní ctitelé se s ní mohli setkat v mnoha dalších rolích světového repertoáru. Kromě těch, které už zpívala dříve, ztvárnila skvělým způsobem Aidu, Toscu či Leonoru v Beethovenově Fideliu. Škoda, že poválečná doba výrazně nepřála tvorbě Richarda Wagnera. Pěvkyně ideálně disponovaná pro velké wagnerovské role se tak mohla setkat pouze s postavou Senty v Bludném Holanďanovi, kterou vytvořila brzy po příchodu do Prahy a po válce s Venuší v Tannhäuserovi a posléze s Ortrudou v Lohengrinovi. S touto mezzosopránovou rolí se díky svým dispozicím a velkým schopnostem je využívat, vyrovnala znamenitě. 

Úspěšně se vypořádala i s řadou rolí v moderních operách jako například s postavou Kateřiny Ivanovny v Jeremiášových Bratrech Karamazových či Zdeny v opeře Pavla Bořkovce Paleček. Velké uznání si vydobyla vynikajícím ztvárněním kontraaltové role čarodějnice Faty Morgany ve znamenité inscenaci opery Sergeje Prokofjeva Láska ke třem pomerančům, kterou dirigoval Jaroslava Krombholc a režiroval Georgij Ansimov. 

Její poslední roli, kterou nastudovala před svým odchodem do důchodu, byla v roce 1972 role hraběnky Adelaidy v Arabelle Richarda Strausse. 

Rozsáhlá byla rovněž koncertní činnost Marie Podvalové, především ve sféře kantátové a oratorní tvorby. 

Marie Podvalová zemřela v Praze dne 18. května 1992. 

Mojmír Weimann