RŮŽEK Martin

(1918 – 1995)

Martin Růžek (původním jménem Erhard Martin) se narodil 23. září 1918 v Červeném Kostelci. Od dětských let výrazně inklinoval k divadlu, což se projevilo především po přestěhování do Hradce Králové, kde mohl dvanáctiletý hoch navštěvovat představení profesionálního divadla.

V Praze studuje reálku, neúspěšně se pokouší dostat na herecké oddělení konzervatoře, zapisuje se na studium lesního inženýrství, což je přerušeno uzavřením českých vysokých škol nacisty na podzim 1939. Vystřídá řadu různorodých profesí, až se mu nakonec podaří splnit své přání a začíná hrát divadlo, nejdříve jako ochotník v divadelním souboru ČIN, posléze ve skupině Tvář a v různých poloprofesionálních souborech, které vesměs měly krátký život. V těchto sdruženích, v protektorátních podmínkách absolvuje Martin Růžek svá léta učednická a tovaryšská.

Po válce se stává na radu Jaroslava Průchy jedním ze zakládajících členů nově založeného Středočeského divadla v Mladé Boleslavi, kde během jedné sezóny vytvoří řadu významných rolí. Mimo jiné se zde poprvé setká s císařem Zikmundem v Jiráskově Janu Roháčovi. Po roce angažmá v Mladé Boleslavi přechází Martin Růžek do Českých Budějovic. Zde za dva roky svého působení odehraje desítky rolí (Malvolio ve Večeru tříkrálovém, Jiří ve Steinbeckově hře O myších a lidech) a také režíruje.

Do Mahenovy činohry nastupuje Martin Růžek v roce 1948.V Brně se záhy stává jedním z protagonistů souboru, hercem, který usiluje o všestrannou výraznou individualizaci postav, a to i takových, které byly poplatné dobovému socialistickému schematismu. Upozornil na sebe hned svou první rolí, precizní studií Jakova Bardina v Gorkého Nepřátelích. V Brně vytvořil více jak tři desítky rolí, mnohé byly postavy záporné. Opět se setkává s císařem Zikmundem v Janu Roháčovi a také v Janu Žižkovi. Jeho schopnosti přesné charakteristiky negativních figur využívá v hojné míře film a posléze i televize. V padesátých letech jeho sugestivní ztvárnění role Koniáše ve filmové verzi Jiráskova Temna na dlouhá léta ovlivnilo průměrný český pohled na jezuity. Paradoxem a důkazem Růžkovy perfektní herecké všestrannosti je, že o dvacet let později ztvárnil – opět ve zfilmovaném Jiráskově díle – stejně sugestivně jezuitu hodného, pátera Vrbu v F. L. Věkovi.

K jeho nejvýraznějším brněnským rolím patřili Othello a Petruccio ve Zkrocení zlé ženy Williama Shakespeara.

V roce 1956 odchází do vinohradského divadla, které tehdy neslo název Divadlo čs. armády. Z jeho vinohradských rolí jmenujme alespoň dvě: dělníka Palivce v Aškenázyho Hostovi a dvojroli kapitán Vantoch – Harden v Kohoutově adaptaci Čapkovy Války s mloky. V roce 1963 se Růžek stává členem činohry Národního divadla. Zde se zapíše do paměti diváků například jako král Jindřich v Anouilhově Becketovi. Na první české scéně hraje také Lízala v Maryši bratří Mrštíků, Tartuffa, Gajeva v Čechově Višňovém sadu a mnoho dalších rolí.

Martina Růžka si zamilovali filmoví a diváci v četných rolích, které před kamerami vytvořil. Připomeňme si alespoň jeho postavy v seriálech Cirkus Humberto, Arabela. Jeho komentátorský hlas velmi působivě provází diváky skvělým filmem Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci.
Martin Růžek zemřel 18. prosince 1995.
M. Weimann