SKŘIVAN Josef

(1902 – 1942)

Herec a režisér Josef Skřivan byl jedním nejvýznamnějších protagonistů v dějinách činohry Národního divadla Brno. Narodil se 10. srpna 1902 v Praze a s brněnským divadlem jsou spjata jeho nejplodnější a nejlepší herecká léta.

Původně se vyučil obchodním příručím, protože jej ale velice přitahovalo divadlo, začal se mu věnovat ochotnicky. V roce 1920 se stal členem jedné zájezdové herecké společnosti. U kočovných společností strávil celkem pět let. Jeho první angažmá ve stálém divadelním souboru bylo v roce 1925 v Městském divadle na Kladně. Jeho vzorem byl slavný herec vinohradského divadla Bohuš Zakopal, od svých hereckých začátků projevoval výrazný smysl pro grotesku, což prokázal podle dobových kritických svědectví ve svém dalším angažmá, kterým byla Spojená divadla východočeských měst v Pardubicích ztvárněním titulní role Harpagona v Molièrově Lakomci. V Pardubicích se také poprvé setkal se svou  pozdější slavnou brněnskou rolí, Donem Quijotem v Dykově Zmoudření dona Quijota.

Z Pardubic odchází Josef Skřivan do Osvobozeného divadla, kde hrál například  Cicera v Caesarovi či  Scottu v Golemovi, hrál rovněž ve filmech Voskovce a Wericha. Do Brna přichází v roce 1930 spolu s avantgardním režisérem Jindřichem Honzlem, po roce se ale vrací do Osvobozeného divadla.

V roce 1932 se opět do Brna navrací s tentokráte už definitivně. Zde jej čeká velká herecká kariéra. Ve vynikající éře, kterou pro divadlo znamenala třicátá léta, se Josef Skřivan stává jednoznačně jedním z protagonistů souboru činohry. Jeho herectví poučené principy divadelní avantgardy se výrazně odlišovalo od běžného hereckého průměru. Svou nejvlastnější parketu nacházel Josef Skřivan ve ztvárnění složitých psychických komplikovaných a rozporuplných charakterů. Do dějin brněnské činohry se natrvalo zapsal desítkami postav, z nichž jmenujme alespoň krále Filipa II. ve Schillerově Donu Carlosovi,  Richarda III., Jaga v Othellovi, titulní roli Pazuchina v inscenaci hry ruského autora Saltykova-Ščedrina Pazuchinova smrt. Odlišného typu byly postavy doktora Galéna v Čapkově Bílé nemoci, Kublaje Chána v O´Neillově Milionovém Marcovi, dona Quijota či Cyrana, kterým propůjčil hlubokou vnitřní noblesu a moudrost. Významnou složkou Skřivanovy tvorby byly i jeho četné režie, v nich se nebál využívat prvků soudobé avantgardy, což prokázal například v inscenaci Gogolovy Ženitby, Tylova Strakonického dudáka či surrealistické hry francouzského autora Armanda Salacroua Neznámá z Arrasu.

Čestný a charakterní člověk a herec Josef skřivan byl zatčen v listopadu 1941 a o rok později, 4. listopadu 1942, se stal obětí nacistické zvůle v koncentračním táboře Osvětim.
M. Weimann