SRBA Bořivoj

(1931 - 2014)

Bořivoj Srba, přední osobnost moderního českého divadla, se narodil v Bílovicích nad Svitavou roku 1931. Po druhé světové válce vystudoval reálné gymnázium a školu pro učitele hudby při Filharmonickém spolku Besedy brněnské a poté se soukromě vzdělával v oborech hudební kompozice a dirigování. Následoval však obrat k divadlu. Mezi lety 1951–55 vystudoval katedru dramaturgie a divadelní vědy na JAMU, kterou zakončil diplomovou a později i doktorskou prací věnující se českému divadlu devatenáctého století. Od roku 1954 byl po pět sezon zaměstnán v Krajském divadle v Brně (dnešním Městském divadle Brno).

V roce 1959 se stal hlavním dramaturgem v Mahenově činohře. Ve spolupráci s režisérem Evženem Sokolovským a uměleckým šéfem Milošem Hynštem se podílel na rozvoji zlaté éry Mahenova divadla. České kultuře jako jeden z prvních přiblížil epické a lyrické politicky angažované divadlo, zejména tvorbu Bertolta Brechta a Erwina Piscatora, inspiroval se také poetickým divadlem slavného prvorepublikového umělce E. F. Buriana. V tomto období byla Mahenova činohra po celé zemi známá jako progresivní divadlo s prvotřídním repertoárem i hereckým souborem.

V roce 1967 Bořivoj Srba se svými studenty spoluzaložil a krátce také vedl spolek Husa na provázku, ze kterého se brzy stalo divadlo legendární pro celou jednu generaci. Právě zde nejvíce uplatnil koncepci „nepravidelné dramaturgie“, na kterou se zaměřoval po celý svůj život.

Od konce padesátých let se také soustavně věnoval pedagogické činnosti, a to jak na divadelní katedře JAMU, tak i na tehdejší Univerzitě J. E. Purkyně (dnešní Masarykově univerzitě). V roce 1971 se musel pedagogické činnosti z politických důvodů vzdát, po sametové revoluci se však do školství vrátil. Až do roku 2000 vedl Ústav divadelní a filmové vědy na Filozofické fakultě MU a na Divadelní fakultě JAMU působí dodnes.

V období normalizace, kdy nesměl oficiálně pracovat pro divadla ani vysoké školy, působil jako vědec v Kabinetu pro studium českého divadla při Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. Je autorem desítek významných teatrologických monografií, v nichž zpracovává zejména dvě období: devatenácté století (J. K. Tyl aj.) a meziválečnou avantgardu a léta druhé světové války (zejména E. F. Burian, Jiří Frejka, Jindřich Honzl aj.). Později napsal několik publikací věnujících se Srbovým současníkům Miloši Hynštovi, Ludvíku Kunderovi atd.

Po roce 1991 se díky dlouholetým zásluhám o divadlo stal docentem a poté i profesorem. V roce 1996 mu byla udělena Cena města Brna. V roce 2014 byl přijat do Síně slávy Mahenovy činohry.

- Helena Michková -