ŠTECH Václav

(1859 – 1947)

Spisovatel, publicista, divadelní ředitel Václav Štech se narodil 29. dubna 1859 na Kladně. Vystudoval gymnázium a učitelský ústav, po léta působil jako učitel, nejdříve ve Slaném, kde měl možnost dokonale poznat maloměstský život, čehož posléze perfektně využil při tvorbě svých komedií. Od roku 1894 učil v Praze. Brzy se stal známý svými literárními příspěvky v novinách a časopisech a následovaly jeho první dramatické pokusy.

Úspěšná byla jeho aktovka Maloměstské tradice, dodnes hraným vrcholem jeho tvorby je veselohra Třetí zvonění, v níž autor s hlubokou znalostí věci a  humorem líčí tehdejší život na typickém českém maloměstě. Z her s vážným zaměřením vyniká titul ze školního prostředí, jež autor rovněž dobře znal, hra Habada a Jordán. V řadě próz se věnoval divadlu a svým vlastní autobiografiím spjatým s divadlem. Nejznámější je jeho Vinohradský případ, který vyšel v roce 1922

Štechův zájem o divadlo se brzy promítl do aktivní divadelní činnosti. Stál u zrodu vinohradského divadla a stává se jeho ředitelem. Tuto funkci vykonává do roku 1914, pak je čtyři roky ředitelem Divadla Uranie. V roce 1919 přichází do Brna, kde mu připadl nelehký úkol vybudovat v té době již výrazně českém Brně skutečné reprezentativní „kamenné“ čtyřsouborové divadlo, které by bylo schopné i konkurence s pražským Národním divadlem. Měl velmi šťastnou ruku při výběru spolupracovníků. Šéfem opery se stal výtečný dirigent a propagátor Janáčkovy hudby František Neumann, pod jehož vedením operní soubor velmi brzy zaujal v kontextu českých operních scén čelné místo hned po Praze. Angažováním zkušeného a koncepčního baletního mistra Jaroslava Hladíka upevnil pozice baletu, do čela operety neváhal postavit mladého, ale velmi schopného a ambiciózního herce a režiséra Oldřicha Nového. Do funkce dramaturga pověřeného především zajišťováním tzv. komorních her v budově Reduty povolal (i když si nebyli ani povahově ani názorově blízcí) Jiřího Mahena.

Z brněnského divadla odchází Václav Štech v roce 1925. Stěhuje se do Prahy a zbytek svého dlouhého života (umírá dva měsíce před svými dvaadevadesátými narozeninami 23. února 1947) se věnuje spisovatelské a publicistické činnosti.
M. Weimann