Stréček Matěj Křópal o jubilejo slavnyho zpěváka (8. 10. 1921)

Proskočelo novinama, že pré 28. září tento rok belo temo akorát třecet let, co po prvni velezl na jeviště slavné české zpěvák Karel Burian. A vite, kde to belo? – V Brně, pěkně prosim ve starym divadle. Povidajó ti, keři s něm tenkrát vestopovale a ti, keři ho poslóchale, že v tem chlapco, cose je a že brzo ofrnkne, abe šil dobévat svět. A take skotečně. Napřeď do Ruska do Réválo, do Německa a tak dál novine psale o něm z celé zeměkóle. Za za par let bel jož komornim zpěvákem a to trojnásobném a na frako neměl jož pomalo ani prázné flek, kde be nevisel nejaké metál nebo vesoky veznamenáni. S králem, s cisařema, s vévodama, biskopama bel jak jedna roka, všode zvané a rád viděné. – Pak belo o něm slešet až z Amerike. Tam zpival te nétěžši ulohe, na kery si žádné jiné netrófal a dolaru měl plny kapce. Dež tak ten svět ze všech šterech stran v samé slávě projel, tož si kópil v Čechách gront, jaké nemá tak hneď ten néklošti Hanák okolo Holomóce. – Nic se nedivte, že já Matěj Křópal se s něm dobře znám a proto Vám o něm mužo napsat co ešče v novinách nestálo. Napřeď Vám ho mosim vepodobnit, abeste si ho představile. Tož vepadá, jak bech tak řekl, abech nelhal jak ten nénověši ministr našéch železnic. Hobo kolatóčkó hladko opocovanó a jenom brile nenosi. – letos, deš sem si zajel do Čech obhlidnót, ešle tam majó takovy socha, jak sme me měle letos na Hane, tož mě čape zanesle až do města Rakovnika a odtamtuď je to hodinka pěšórkem do Senomat, kde ten Burian má svó chalopo. Belo akorát před polednem dež sem přešil do Senomat a povidám“ si k Burianum pudeš až po obědě, abe neřekle, že se dež najezt. Ale co čert nechtěl! Sotva se bléžim k velekymo staveni ani sem nevěděl, že je to ten Burianuv gront, veběhne Kadléček a zpřima mně do nároči a polóbl mě na hobo. Bel překvapené a zavolal do kocheně na svó paničko: Honem osekni kohótovi paleco a oděléte dobré oběd só tode stréc z Břochovan. A pak mě vedl k sobě. Okázal mě cely hospodářstvi. A to vám přejo vidět. Dum a nádvoři jak v zámko. Kořátek, kačen a hosé plné dvur. Prasátek, krav, koni plny maštale. Zostal sem stát jak hlópe. Pochválel sem mo to a to beste mrkale jak on rozomi hospodářstvó. Všecko si sám vede. Vi co kde zaset, vi čem králeke krmit, vi jak nastrčet pasť na schoře, jak nabróset kose, jak pomuct krávě, dež shltne řebik atd. A jak teprve svy pola má v pořádko. Jak je nélepči zpěvák, tak je take véborné hospodář. Chetrá lebeň! Ten sakrment je všestraně štodyrované. A je jisto, že debe bel šil na premonštráta, tož jož dávno nosel prelátskó čepico, debe se bel věnoval vojančeně, tež muhlo bet aspoň o 3 leta spiš po válce. A debe se bel vrhl na politiko tož nemuhl bet žádné jiné ministrem komšto lebo zemědělství. A nemosel bet ani tak hrobém pánem. Debe ho bele tatiček dale očet na reštauratéra, tož žádné hostinské nešenkoval lepči vino a pivo než Kadléček Burian. – Po znamenitym obědě pře kerym mě sám pěkně prosim sám obslohoval okázal mně pak vnitřek svyho béváni. Oče sem měl jak slemák na šťopkách. Překrásny světničke a nekolek jich má zařizenéch jako museum své vlastni sláve. Vidite tam střibrny a zlaty věnce, hedbábny pantle na metre dlóhy vlastnoročni dopise všech možnéch potentátu světa, menováni členem mnoha dvornich divadel, degrét officira francózské akademie, řádu plny škatolke a nevite co obdivovat napřed. – Bavile sme se dobře a plkale o možnym e nemožnym. Vzpominal take moc na Brno, kery má z celé repoblike nérač. Deť je to jeho omělecky hnizdo. V Brně se opeřel a veletěl do světa. V Brně má te névěrněši ctitele a přátele, keři ho ctijó ze srdce a keři dobře vijó, co ho nevic boli, že vlastni národ ho némiň ocenil. (Tak to bévá Kadléčko! Nic si z toho nedělé nemosi tě proto hlava brnět. Až omřeš, nebodó mět noviny dost papiro, abe popsale tvó slávo!) – Po Brně se pořád cose šošká, že pré na jaře zazpivá v tem novym divadle. Hlas má pořád dobře naštymované do véške e do hlóbke a v Brně ho posti na cely kolo. Deť jož stary přislovi povidá: Každé fták, odkuď veletěl, tam se nérač vraci a tam nélepče zpivá. Je se nač těšet! -