Stréček Matěj Křópal z Břochovan bele na jenerální zkóšce opere „Bohêma“ (21. 5. 1921)

Tož sem se zas onehdá nachométl v Brně a co tak špacirojo pomalóčke od nádraži, pláskne mě nekdo od zado selno na rameno, div mně cigára nevepadla z hobe. – A tož pré – „vitáme vás do Brna, pantáto!“ – Ohlidno se – a on to ten muj krajan, co v divadle zpivá ten vesoké hlas – Valentin Šindleru. Podale sme si roke a poplkale sme si chvilko přátelske! (Šak sem mo take povidal, že od té dobe, co teho rozjimáni nechal, že nejak klóstne a že bode moset břoch trocho zahnót.) Ptám se take ešle bodó v divadle zas hrát brzo neco pěknyho. Tož pré „opero Bohêmo – a dnes v 10 hodin že v divadle je jenerálni zkóžka! Poďte se, stréče, podivat!“ – „Ja, tož jož e jeneráli hrajó divadlo?“ – povidám a pan Šindler mě vzale pod pažo a spichale sme k divadlo. Cestó sem se dozvěděl od teho pana zpěváka, co to je taková jenerální zkóška! – Abeste si nemeslele, dež se pěkně diváte večir na nejaké kósek na jevišťo, že se taková opera vetřese jenom tak z rokávo, - tož vám povim od začátko, jak se to dělá v divadle a co to stoji štodyrováni a lámáni hlave, než donde k představeni nejaké nové věce. – Teda poslóchéte! Šéf opere s direktórem si osmeslijó dávat ten a ten kósek. Rozdajó se ulohe. Ten kapelnik, co to opero bode dirigovat, a pak ti mladi korepetitóři, co se očijó na kapelnike – mosijó to každymo zpěvákovi naklóct do hlave. Dež to jednotlevi zpěváce omijó, majó zkóške dohromade s doprovedem teda klaviro. Dež to všecko klape, dostane jich do práce ležižér a oči jich pohebe. Mezetém sbormist naštodyroje sbore, kapelnik mozekante, na jevišťo je pak nekolek zkóšek, - všecko nazpaměť – a pak přende tak zvaná jenerálni zkóška a to je jak představení. Herci si mosijó namalovat hobe jak večir, světla, kulise, šate a zkrátka všecko mosi štymovat. A tož na takové zkóšce sem bel a zkóšele zrovna opero Bohêmo. Je to překrásné kósek a kdo to ovize jedno, pude podrohy zas. Mozeka de dobře do ocha, až be člověk sám se rozzpival a to co se odehrává je vesely e smotny a na konec, dež ta slečinka Mimi omirá, tož vám lezó létosťó slze do oči a neobránite se, abeste aspoň neposmrkle. „Bohêma“ to znamená hromadné název pro mlady nadšeny maliře, mozekante, spisovatele atd. teda omělce, keři žejó bestarostně z roke do hobe, majó dobry srdce a navzájem se nikdá neopoštijó. Provedeni této opere je znamenity – jak mozekanti dule, tak zpěváce na jevišťo. Každé, e ten posledni štatyst, je na svym mistě! – A to je to pravy! Celek je ten nevěči komšt a na to v Brně névic hledijó a proto to divadlo tak omělecke roste. – Na to Bohêmo nezapomeňte jit! Honem pro léstke! –