Stréček Matěj Křópal z Břochovan bele na koncertě Jarosl. Kociana v brněnskym divadle (30. 4. 1921)

Tož pré – v nedělo 24. t. m. dopoledne bode hrát v městskym divadle ten slavné virtuos na hosle Kocián a bodó ho doprovázet na inštrumente všeci mozekanti z divadla a řidit to bode ten dirigent pan Neumann! Tak oznamovale plagáte jak vrata na roho každé holece. „Tož, milé Matějo, honem pro léstek a misto na slavnó mšo k sv. Jakóbko pudeš na koncert do divadla. Šak takové koncert je také povznešeni mesle k Boho a ostatně jož se´s namodlel v ževotě dost!“ – A tož před 10 hod. sem se posadil pěkně na sedadlo nedaleko jeviště. Mozekante sem viděl načesto z blézka, belo jich plny jeviště a štymovale. (Pře takovym koncertě se světla nezhášijó.) Za chvilko přešil ten pan dirigent Neumann, o kterym sem Vám jož jednó napsal a pak velezl ten Kocián a ledi ho převitele pleskánim. Povidám si: „Ten jistě mosi neco omět, že mo jož napřeď pleskajó!“ – Já sem se take očel ve škole držet hosle a oměl sem jož nazpaměť hrát „Na té lóce zelené“ a „Po řece Vltavě plave krokodil“ – a na vánočni svátke sem take nekde hrával na kchóře pře mše sekund estata, estata – a tož, vidite, že hoslim rozumim. Bodem teda vidět, Kociánko, co v tobě vězi a podlivá teho bodo pleskat – já! – A tož milé Kociánek se postavil, poděkoval poklonó za převitáni, osmál se do lóží na všecke pěkny děvčata, dal hosle k ocho, brukl nekolekrát na strone, ešle má dobře naštymováno, podival se na teho pana Neumanna, jak debe chtěl řict: „Pane registr, spostime!“ a pan dirigent mrkle na mozekante a jož to šlo! Zapomněl sem na Břochovane, na svó Marejáno, na hospodářstvi a nechal sem se onášet tó mozekó do inéch světu a ten Kocián hrál, jak debe mo prste ozlatil. To sem otviral oče e oše a bel sem z teho načesto hlópe. Je to možny, abe smrtedlné člověk tak tema prstama přebiral? Keré čert! Že be, k sakro, na hoslich bele takovy tóne? – A potom! Zapoměle mo tam dat meslim note a on hrál všecko z hlave! Jenom si to rozvažte, co takové člověk mosi mět v hlavě not! A všelajakéch! Bez nožek e s nožkama, dlóchéch e krátkéch! Zatrackané chasnik! No zkrátka virtuos! – A vite, co to je takové virtuós? – To je člověk, keré má s hoslema co dělat od malinkosti. Šak tam take vekládale, že ten Kocián ešče pré neoměl ani dobře chodit a mlovit a ož pré brnkal na hosle. Dež mo dale k Ježiško vojáka lebo trumpétko, tož tém sekl o zem a jenom křečel: „hosle! hosle!“ – A dělal takovy pokroke, že za chvilko oměl lepče hrát, než jeho pan očitel. A dnes omi na te hosle všelejaky špumprnákle. – Te jeho hosle mlovijó, smějó a zlobiló se a hrá e nekolika prstama najednó. – Holt bel to koncert, na keré bodo celé ževot vzpominat a jak bode podrohy takové koncert v Brně, nic mě v Břochovanech neodrži. – Přejedo zas! –