Stréček Matěj Křópal z Břochovan na rozlóčenó před prázdninama (25. 6. 1921)

Tož zrovna onehdá, dež sem přešil v poledně celé otrmácené z pola dom a chestám se sednót k horké polivce, přenesl mně počta kartko, na keré belo napsaný: „Stréče! Ešle Ve bodete pořáď enom jezdit do teho Brna, tož ta vaša chalopa v Břochovanech brzo přende na boben! Přenechéte kritisování brněnskyho divadla iném chetřéšim hlavám a hleďte si moteke a svyho dobetečka!“ – Podepsané nebel žádné. – Co to? Kdo si trófá  répat do myho hospodařství a stedi se podepsat? – Praštěl sem pěsťó do stola, div sem si polivko nevelil na gatě! – Co pak, k sakro, divadlo je enom pro městsky panáke a venkovské člověk abe se spokojil s nejakém tém eškamontérem lebo s okazováním medveďa na řetázko, dež nejaké ten krótitel se přende na dědino producirovat? – To tak! – Přeznám se, že sem béval proti divadlo, ale včel vizo, jaké sem bel ťululu a od té dobe, co sem poprvni viděl, co to je ten divadelni konšt a jak to v Brně provádijó, mám o celé věce iny miněni a jisto je, že nic tak docha nepovznáši a nevzdělává jako právě divadlo a proto take mně mosi zbévat chvilka, zajet si občas do Brna. - Ostatně  abech vám, keři se mnó lepče sméšlite, neco prozradil, tož poslóchete, po žnich se přestěhajo do Brna. francek jož bode vojne fraj a hneď mosi slitnót z kazatelně. Děvčeco má vehlidnotó. Břochovanská kapela mo zahrá „Estata, estata, oženil se pantáta!“ – já mo vhodim gront na krk a do véměne pudo do Brna a bodo enom spisovat. – Nic se neosmivéte! Matěj Křópal ešče okáže světo, že nemosi omřit s vidlama v roce, a že o jeho spisovatelsky píro se bodó jednó musea prat. Šak zrovna včera sem dostal z Brna degrýt, že so menované kritikrem „Divadelních Šeptů“. (O tem, co bodó platit, prozatim ani muk! Ale meslim, že se dohodnem a že nebodem moset jit k rechtářovi, abe nás narovnal!) – A vite, co to je bét kritikem? Do všeckyho muže répnót a žádné s něm nic nespravi. Muže strčet nos kam chce, venadat každymo, kdo se mo nelébi a proti kritikovi se ozvat, to nende. Répne tě ešče vic! – A tož takovém velekém pánem bodo já! – Abech vepadal hodně přisno, narazim si na nos cvikr zlatem obróbené, po připadě nechám si narust na pesko fóseska a bradko. Bodo noset šeroké klobók a bodem vidět, jak před Matějem Křópalem každé bode smekat a jak z něho pude strach. V divadle bodo mět svy sedadylko, mužo přejit třeba na posledni jednáni a psat bodo o celym kósko. Abech v tech kritikách vepadal hodně očeně, decke strhám to, co se leďum lébi a pochválím to, na co každé nadává. A néjenom to, ale tak zmato leďum hlave, že nebodó vědět, jak majó te my popise čést. Nebodó vědět, ešle majó všeckymo věřet, co napšo, lebo ešle meze řádkama se majó ledačeho dovtipit, nebodó vědět, ešle si dělám blázna a lebo ešle je všecko tak virklich pravda, jak to vhodim na papir. A dež bech si nekde nevěděl rade, co napsat, - počkám až co napšó ti drozi! Z každyho si potom neco vebero a má kritika bode nélepči. Nikde nenarazi a se žádném si to nerozházím! A ať to nekdo dokáže, proplist se jak óhoř! Chachachá! – Ale špás stranó! Nebujte se! Bodo psat tak, jak srce a spravedlnost překazoje! – Tož pro tentokrát se lóčim s miléma čtenářama „Šeptů“ a po prázdninách začno strašet znovo. A ten pan Bezmina ať mně neštáře do myho hospodářství! Za tře neděle jož bode žito, ečmeň, všecko obili dule a pak ať se přende podivat, ešle bochtám a chlebo oškodilo, že sem si často zajel do Brna do divadla! Naopak! Takovy bochte e vdolke bodó mět v sobě e kósek entelegence, protože jejich hospodář Matěj Křópal se stal tém, že často chodil do divadla, vzdělaném strécem, zkrátka entelegentem. – Po žnich na shledanó!