Stréček Matěj Křópal z Břochovan o nově vemalovanym Starym divadle (10 . 9. 1921)

Image

Tož teda do Staryho divadla se de hrobéma vratama jak do gronto. Mosite jit potom furt rovno, direktión za nosem až přendete do drohéch, toplovanéch, skleněnéch dveří a pak jož ste ve foajéro – tam kde se ledi v přestávkách procházijó a te komštýře drbó. A tento foajér je letos na dobro v inšim kabátě. Na modro, na žloto a všelijaky vékrese! Malovale to dva novi divadelni maliři. Ten hlavni se menoje Hrska a ten drohé Schönborn, ale sleši pré take na mino Špetička. Obá só ešče mladi chasnice, klobóke podlivá móde a bote do špičke. A tož – abech neplkal dloho! – Ten Hrska s tém Špetičkó namichale potynko barev a chrst tém na zeď. Převládá barva modrá. Hrská pré miloje modró barvo, nosi e modry pančuche, modró mašlo a e na Štědré deň mivá pré nérač kapra na modro. – V hlečiščo Vás překvapi toze pěkná nová opona. Zas do modra! Na té oponě só vemalovany tře žensky, s odpoščenim jak jich Pánbu stvořel. Ta přostřední pré znamená „Vzkvétající město Brno“. Má v roce žezlo, z keryho rostó lepovy léstke na znameni, že v Brně sme pánama me Češi. Te drohy dvě žensky só tak zvany Múze, - tož teda patrónke komšto. Ta jedna s tó harfečkó znamená patrónko mozeke a ta drohá patrónko činohre. Je to toze pěkně vemalovany, ale meslel sem si, že té jedné, kerá je načesto z předko namalovaná, muhle ten pan maliř namalovat nejakó zástěrko, protože debe to viděla Marejána, jakžev be mně do divadla nepostila. – Pro mó osobo to nevadi.

V zado za tema ženskéma na oponě só vemalovany mračna a jeden chetré člověk na to přešil, že te mračna znamenajó te slébeny subvence. Boď bodó pršet penize a lebo jich větr rozežene, ale pak take bode to brněnsky oměni viset v luftě, jak te dvě žensky e s tém „Vzkvétajícím Brnem“. – Nechal sem se uniformovat o tem maléřo Hrskovi. Bel pré na cestách v celym světě – v Pařižo a take si zajel až do Amerike, (ešle po lodi nebo v hadropláně to teda nevim) – ale jisty je, že viděl na vlastni oče indiánsky dědine. Se štětečkó se očel zacházet v Praze a bel ož divadelnim maliřem. – Celé vnitřek Staryho divadla tož teda je celé nové e ty všecky světylka só novy a dež se to všecko rozžehne, tož div člověk neoslepne. – Brňákum to stary divadlo přeroste ešče bléž k srco! – Bodó se tam hrávat operete a činohre. O operetě Vám mosim napsat jednó extrapismo, protože mě dopaluje, že nekeři očence na opereto furt nadávajó a protože já o té věce mám svůj náhled a ten je jedině správné! – Šak si to v nekerym přištim numeře povime. S Bohem! –

Alexandr Vladimír Hrska