Strádalová Cecilie

STRÁDALOVÁ Cecilie

(1923 - 1994)

Dlouholetá významná sólistka Janáčkovy opery, výtečná představitelka rolí koloraturního a lyrického oboru se schopností přesného hereckého uchopení vytvářené postavy, jedna z opor souboru v jeho vrcholném období. 

Cecílie Strádalová se narodila 3. listopadu 1923 v Ostravě. Vyrůstala v divadelním a hudebním prostředí, její otec byl flétnistou operního orchestru olomouckého divadla. Od dětství tíhla ke zpěvu a k divadlu. Jejího talentu a zaujetí si povšimla tehdejší první dáma olomouckého operního souboru, pozdější čelná představitelka rolí heroin na pražském Národním divadle Ludmila Červinková a začala Cecilii  Strádalovou učit. V roce 1942 Strádalová poprvé zpívala v rozhlasovém studiu a téhož roku se stává posluchačkou pěveckého oddělení brněnské konzervatoře, kde její pedagožkou je profesorka Hana Pírková. Po uzavření konzervatoře byla poslána na práci do Německa. Za pomoci svého otce se jí ale podaří dostat se do sboru olomoucké opery, kde zpívá i menší sólové role jako například Esmeraldu v Prodané nevěstě a Komornou v Dvořákově Čertu a Káči. 

V prosinci 1944 zemřela její profesorka Hana Pírková. Cecilie Strádalová nechce měnit pedagoga. Na pozvání ředitele brněnského divadla Oty Zítka hostuje v Janáčkově opeře. Vystoupila v roli, kterou poté zpívala mnohokrát několika různých inscenacích, v hlavní ženské postavě Gildy ve Verdiho Rigolettu. V roli zaujme svým perfektním pěveckým a hereckým projevem, jistotou a lehkostí, s jakou zvládá všechnaúskalí této obtížné partie a následuje okamžitá nabídka k angažmá. 

První rolí, kterou Cecilie Strádalová nastudovala už jako členka Janáčkovy opery, byla Violetta ve Verdiho Traviatě. A v rychlém sledu následovaly další čelné sopránové partie – Karolina ve Smetanových dvou vdovách, Zuzanka v Mozartově Figarově svatbě a Musetta v Pucciniho Bohémě. Zpívá také Slavíka a Královnu noci v baletní inscenaci O růži. 

Cecilie Strádalová se rázem stala jednou z nejvytíženějších členek operního souboru. I když jejím základním oborem byly koloraturní partie, rozsahem svého hlasu a pečlivě vypracovanou technikou zvládala mnohem širší rozsah repertoáru. Škoda, že doba jejího pěveckého vrcholu příliš nepřála předromantické opeře, v níž by její brilantní koloraturní soprán nalezl nejvlastnější uplatnění. Tehdy ještě stále u nás převládalo nejedlovsko-očadlíkovské chápání operního žánru, v němž tento typ opery byl považován za víceméně úpadkové umění. Z Donizettiho rozsáhlého díla tehdy byla brána na milost pouze jeho komická opera Don Pasquale, v níž ve výtečné Věžníkově inscenaci vytvořila okouzlující roli Noriny, v níž mohla plně uplatnit všechny finesy svého pěveckého umění i komediální schopnosti. Zpívala také  Asterii v průkopnické inscenaci opery Josefa Myslivečka Tamerlán. S předklasickým a klasickým repertoárem se setkávala na svých četných úspěšných koncertních vystoupeních, kde měla možnost interpretovat vokální díla Händelova, Gluckova, Mozartova a  dalších autorů V Itálii například zpívala sólo v Mozartově mši c-moll. 

Doménou Cecilie Strádalové ale samozřejmě bylo divadelní jeviště. Exceluje v jedné z nejtěžších operních partií celé operní literatury, v Královně noci z Mozartovy Kouzelné flétny, z jejich mozartovských rolí připomeňme alespoň Zerlinu v donu Giovannim a Fiordiligi v Cosi fan tutte. Svůj půvab a dokonalou bezprostřednost hereckého i pěveckého projevu prokázala v plné míře například v rolích Barče ve Smetanově Hubičce, Terinky v Dvořákově Jakobínu, Michaely v Bizetově Carmen či Neddy v Leoncavallových Komediantech. Byla skvělou představitelkou Lišky Bystroušky. 

K opeře dvacátého století měla vždy velmi blízko, mohla v ní uplatnit svou perfektní syntézu pěvecké a herecké stránky svého projevu, úspěch slavila v řadě oper Bohuslava Martinů (titulní role v Ariadně, Popelka ve Veselohře na mostě, Armanda v opeře Dvakrát Alexandr). 

Mezi její největší úspěchy patří všestranné dokonalé ztvárnění učitelky Wordsworthové v opeře Benjamina Brittena Albert Herring a titulní role paní Lovedayové v opeře Ilji Hurníka Dáma a lupiči. 

S brněnskou operou se zúčastnila řady zahraničních zájezdů, při nichž měla možnost vystoupit na velkých evropských scénách včetně slavného Teatro Liceu v Barceloně. Hostovala ve Slovenském národném divadle v Bratislavě, kde dostala nabídku k angažmá. Cecilie Strádalová ale zůstala Brnu věrná. Po léte pravidelně účinkovala na výchovných koncertech pro děti a mládež. 

V roce 1961 jí vyšla v nakladatelství Panton profilová gramofonová deska. 

V roce 1982 odchází do důchodu. Její životní dráha se uzavřela 25. října 1994. 

Mojmír Weimann