Nastudováno v italském originále s českými a anglickými titulky. Nevhodné do 15 let.
Délka představení 3h 10min, přestávka po 1. dějství
Premiéra 18. května 2018 v Mahenově divadle
Takové jsou všechny aneb Škola milenců - vznik třetí opery vzešlé ze spolupráce libretisty Lorenza da Ponte a Wolfganga Amadea Mozarta je tak trochu zahalen tajemstvím. Prý to byl sám císař Josef II., který inspirován mladými šlechtici na svém dvoře, co se rozhodli pokoušet věrnost svých snoubenek a čekalo je zklamání, dal podnět k napsání opery. První pokus však zdá se patřil Antoniu Salierimu, z toho však zůstaly jen nedokončené fragmenty. Mozart naopak úspěšně navázal na své dvě předchozí mistrovská díla Figarovu svatbu a Dona Giovanniho a vydal se dále zkoumat lidské vztahy, především pak ty mezi muži a ženami. I když Così fan tutte nese označení opera buffa, nebyl by to Mozart, aby nám nedal jasně najevo, že nic v životě není černobílé. Skrze Da Ponteho vtipné libreto zachycující rokokovou společnost 2. poloviny 18. století se všemi zábavami a nepokrytým flirtováním vykukuje Mozartova hudba, která v sobě skrývá mnoho dalších vrstev. Za dramatem ledaskdy cítíme uličnický úsměv a naopak za smíchem se často skrývají slzy a hněv. Jak snadno oba mladící Ferrando a Guglielmo ponoukáni skeptickým donem Alfosem, aby vyzkoušeli věrnost svých snoubenek, uváznou ve vlastní falešné hře s city.
Hudebně byla Così fan tutte pro Mozarta dalším krokem a dílo založené na množství působivých a propracovaných ansámblů, plné kontrastů v hudebním výrazu a vykreslení postav je právem klenotem operního repertoáru. I když chybělo málo a mohlo skončit zapomenuto. Krátce po premiéře v lednu 1790 ve vídeňském dvorním divadle zemřel císař Josef II. a období smutku přerušilo sérii repríz. Záhy se začala měnit situace ve společnosti, přišla francouzská revoluce a válka a publikum 19. století považovalo námět za vulgární a nemorální. Così fan tutte téměř zmizely z operních jevišť, a pokud se objevily, tak se značnými úpravami nebo se zcela jiným textem, v Paříži se například podložila Mozartova hudba texty ze Shakespearovy hry Marná lásky snaha.
Naštěstí si divadla o nějakých sto let později znovu našla cestu k tomuto krásnému dílu a v přízni publika zůstalo dodnes. A z dobrých důvodů - příběh, který vypráví je stále aktuální. Často si zahráváme s city svým nejbližších a následky na sebe nikdy nenechají dlouho čekat. Così fan tutte tak inspirují i dnešní generaci umělců k výpovědi o jejich pohledu na zapletené vztahy mezi muži a ženami. V naší nové inscenaci je bude rozplétat právě žena, režisérka Anna Petrželková, která patří mezi výrazné talenty a má za sebou řadu úspěšných činoherních inscenací a v roce 2014 získala Cenu Alfréda Radoka v kategorii "Talent roku".
Celá ta zápletka mi přijde spíš trpká, než prvobytně komická. Protože zde nejde jen o věrnost těla. Nevěrní svým zásadám jsme někdy sice všichni, ale jak se tak dívám kolem sebe, tento Mozartův příspěvek k morálce, zdá se mi být dnes daleko cennější a aktuálnější. Nestálost postojů a názorů, překrucování pravdy, vyvlékání se ze zodpovědnosti, jako by se staly běžně tolerovanými jevy. Ale to jen na okraj. Naše inscenace chce obrátit pozornost hlavně k mezilidským vztahům. Ukázat partnerské vztahy v celé své složitosti. Mladí milenci se ve své pýše do té své hry pěkně zamotávají jako do pavučiny. Je to lavina nedorozumění, jak už to tak ve vztazích mezi muži a ženami bývá. Ale tohle všude číhající pokušení zpronevěřit se sám sobě – ať už tělem či svými zásadami- stává se pro mne určitě klíčovým tématem.
Anna Petrželková
Obsah opery
S lidskými city si není radno zahrávat a už vůbec ne se o ně sázet, jinak se snadno zapletete do pavučiny vlastní hry, která rychle přestane být zábavná, když na povrch vyplavou věci, co jste nikdy nechtěli vědět ani o sobě ani o svém partnerovi.
1. dějství
Vztah dona Alfonsa a Despiny má už své nejlepší chvíle za sebou a oba chovají k lásce city spíše cynické. Alfonsovi mladí přátelé Ferrando a Guglielmo jsou zamilovaní a pějí jen ódy na své krásky Dorabellu a Fiordiligi. Jejich naivita vyprovokuje dona Alfonsa k prohlášení, že žádná žena není dokonalá a věrná. Nabízí sázku – Ferrando s Guglielmem budou do druhé dne dělat, co jim řekne, a uvidí se, zda jsou dámy věrné svým citům. Oba mladící přísahají na svou vojenskou čest a hra může začít.
Dorabella a Fiordiligi se těší ze svých lásek. Pohodu překazí příchod zachmuřeného dona Alfonsa, který jim oznamuje, že jejich snoubenci byli odvoláni do války a musí ihned odjet. Přichází Ferrando s Guglielmem a následuje srdceryvné loučení. Dívky jsou zoufalé a jejich hospodyně Despina se je snaží přesvědčit, že jim přece nic nebrání se zabavit s jinými muži, zatímco jsou ti jejich pryč – vždyť oni taky určitě nebudou vzorem věrnosti.
Don Alfonso přivádí Ferranda s Guglielmem v převleku za Albánce, aby se dívkám dvořili. Despinu na dlouho neoklamou, ale ta se rozhodne hrát jejich hru. Dívky reagují pobouřeně - jak si jen mohli dovolit přivést do domu jiné muže. Ferrando s Guglielmem se snaží i když nešikovně získat jejich přízeň, a netrvá dlouho a Dorabella s Fiordiligi si s překvapením uvědomí, že to jsou přece jejich snoubenci. Nechápou, co to má znamenat a rozhněvaně je vyhání z domu.
Pánové se smějí a považují sázku za vyhranou, don Alfonso jim ale připomíná, že slíbili poslouchat jeho rozkazy až do druhého dne. Druhý pokus získat zájem dívek zahrnuje předstíranou otravu arzénem. Fiordiligi a Dorabella jsou vyděšené, sice se zlobí a nepřiznaly, že převlek prohlédly, ale smrt svých snoubenců rozhodně nechtějí. Despina přichází v kostýmu lékaře a s pomocí dívek oba „otrávené“ zachrání. Dorabelle a Fiordiligi se uleví, ale polibek, kterého se falešní Albánci domáhají, rázně odmítnou.
2. dějství
Despina přesvědčuje dívky, aby jednaly jako ženy, a nebránily se trochu si užít života a zaflirtovat si s jinými muži. Dorabella se přiznává Fiordiligi, že jí není proti mysli se ke hře přidat, ale aby potrestaly snoubence za podvod, domluví se, že si je vymění. Přichází Ferrando s Guglielmem a k jejich překvapení jsou dívky ochotny jít s nimi, ale připojí se k nesprávnému partnerovi. Znervóznělý Ferrando odchází s Fiordiligi a Guglielmo zůstane s Dorabellou sám. Ta se rozhodne, že ho vytrestá a na svádění reaguje vstřícně. Guglielmo je zaskočen, ale situace využije.
Ferrando u Fiordiligi nepochodil a rozradostněn přichází říct, svému příteli, že jeho snoubenka je mu věrná. Na něj však čekají méně radostné zprávy a Guglielmo se ho snaží přesvědčit, že jsou takové všechny.
Fiordiligi se přizná Dorabelle, že je zamilovaná, ne však do Guglielma, ale do Ferranda. Rozhodne se, že hru skončí a poručí Despině, aby přinesla oblečení jejich snoubenců. Než však stačí cokoliv podniknout, objeví se Ferrando a i Fiordiligi podlehne svému rodícímu se citu.
Teď je řada na Ferrandovi, aby sdělil Guglielmovi špatnou zprávu, ale don Alfonso je utěšuje – všechny ženy jsou takové, tak se s tím smiřte a ožeňte se s nimi.
Chystá se svatba nových párů, Ferrando s Fiordiligi a Guglielmo s Dorabellou. Guglielmo ale s výměnou není spokojen a žárlí na zjevně zamilovaný pár. Přichází notář, převlečená Despina, a oba páry podepisují svatební smlouvu. Oslavu přeruší hluk, don Alfonso zinscenoval návrat vojska. Nikdo z přítomných nechápe co se děje. Pánové tedy předstírají překvapení a dívky úlek, ale pod tím vším narůstá vztek a zahanbení nad tím, do čeho se nechali zatáhnout. Dívky prozradí, že věděly, kdo se skrývá pod převlekem Albánců, co se stalo, však nejde vrátit zpět. Ferrando a Fiordiligi jsou do sebe upřímně zamilovaní, ale ohled na bývalé partnery jim brání v pokračování vztahu. Místo dvou zamilovaných párů jsou tu náhle čtyři samotní lidé. Zahrávat si se prostě nevyplácí…
