Dnešní Nápoj lásky věnujeme Jaroslavu Jarošovi

  • Jaroslav Jaroš
  • Jaroslav Jaroš
  • Jaroslav Jaroš

Jaroslav Jaroš byl sólistou opery Zemského, Národního a Státního divadla v Brně v letech 1936-1937 a 1945-1961. Představení Donizettiho Nápoje lásky 27. října 2017 v Mahenově divadle věnujeme vzpomínke na tohoto mimořádného pěvce. 

Před 115 lety, 22 září 1902, se v Moravských Budějovicích narodil Jaroslav Jaroš, sólista opery Zemského, Národního a Státního divadla v Brně v letech 1936-1937 a 1945-1961. Jaroslav Jaroš již v mládí projevoval hudební talent. Během vojenské služby v Brně navštívil operní představení, které ho tak okouzlilo, že se rozhodl věnovat zpěvu profesionálně.

Studoval zpěv u prof. Theodora Černíka a během studia několikrát pohostinsky s úspěchem vystoupil v roli Jeníka v Prodané nevěstě Bedřicha Smetany. V roce 1927 nastoupil do Východočeského divadla v Pardubicích, pak přešel do olomouckého divadla, hostoval v opeře Národního divadla, působil v Opavě a poté získal angažmá ve Slovenském národním divadle v Bratislavě, odkud odešel jako sólista do plzeňské opery. V roce 1945 se vrátil do Brna, kde působil následujících šestnáct let a stal se oblíbeným pěvcem.

Jaroslav Jaroš měl krásný lyrický tenor, který se vyznačoval lehkostí v technicky exponovaných partech a perfektními výškami. Na brněnské operní scéně vytvořil četné role českého i světového repertoáru. Z českých rolí to byl nezapomenutelný Jeník ve Smetanově Prodané nevěstě, kterého zpíval pětsetkrát a byl jeho nejoblíbenější rolí, dále Lukáš v Hubičce, Varneman v Braniborech v Čechách, Ladislav Podhájský ve Dvou vdovách, Vít v Tajemství a Šťáhlav na Radbuze v Libuši téhož skladatele. V operách A. Dvořáka zpíval Prince v Rusalce a Jirku v Čertovi a Káče, uplatnil se i v operách Leoše Janáčka jako Števa Buryja v Její pastorkyni, Skuratov v opeře Z mrtvého domu, Tichon Ivanovič Kabanov v Káti Kabanové, Duhoslav, Vojta od Pávů a Profesor ve Výletech páně Broučkových. Zpíval také v operách soudobých skladatelů, např. Minorita v Janu Husovi Karla Horkého, Laboranta v Krakatitu Jiřího Berkovce a dalších. Ztvárnil také roli Šimona ve světové premiéře opery Veronika Rafaela Kubelíka, která slavila velký úspěch na brněnské scéně.

Ve světové tvorbě vytvořil neopakovatelné role, kde uplatnil svoje vynikající pěvecké interpretační schopnosti. Byl to např. Don José v Carmen G. Bizeta, Faust ve Faustovi a Markétce Ch. Gounoda, Alfréd Germonta ve Verdiho opeře La Traviata, Vévoda mantovský v Rigolettovi téhož autora, Turiddu v Sedláku kavalírovi P. Mascagniho, Lenskij v Evženu Oněginovi P.I.Čajkovského. Výrazný pěvecký výkon Jaroslava Jaroše se projevil v roli Manrica ve Verdiho Trubadúrovi. Odborná kritika tehdy poznamenala: „Překvapením večera byl pro brněnské obecenstvo tenorista Jaroslav Jaroš z Olomouce, který si získal naráz všechny příznivce zpěvu. Brněnské obecenstvo se rozehřálo po Jarošově zpěvu (3 x opakoval strettu), k takovým projevům sympatií, jakých v Brně vidíme jen velmi pořídku. Přáli bychom brněnskému publiku, aby mělo příležitost častějšího poslechu Jaroslava Jaroše na brněnském jevišti.“

Jaroslav Jaroš účinkoval i v několika operetách, kde prokázal i svůj komediální talent. Zpíval Alfréda, tenoristu Velké zpěvohry v Netopýrovi, hraběte Petra Homonaye v Cikánském baronu J. Strausse, titulní roli v Žebravém studentovi K. Millöckera a další. Jaroslav Jaroš se věnoval také písňové tvorbě, zpíval tenorové party v oratoriích a kantátách, účinkoval v rozhlase a natáčel četné gramofonové nahrávky. S velkým úspěchem účinkoval rovněž na zahraničních operních scénách a koncertních pódiích. Zemřel 24. listopadu 1968 v Brně.

Svým vynikajícím pěveckým a hereckým uměním se zařadil do galerie nezapomenutelných pěvců brněnské operní scény.

Eva Šlapanská