Národní divadlo Brno

Sbor a orchestr Janáčkovy opery NDB

Premiéra 23. ledna 2009 v Janáčkově divadle

Záštitu nad inscenací převzal Generální konzulát Ruské federace v Brně.

Když byl skladatel na jaře 1877 pěvkyní Jelizavetou Andrejevnou Lavrovskou upozorněn na veršovaný román A. S. Puškina, nebyl nápadem na jeho zhudebnění nikterak nadšen. Přesto si jej opatřil, pročetl a pod silným dojmem, který v něm četba vyvolala, prý za jedinou noc vypracoval návrh scénáře své budoucí opery. Jak napsal svému bratru Modestovi: „Nebudeš mi věřit, jak jsem se zahloubal do tohoto námětu. Jak rád se zbavím habešských princezen, faraonů a vší té veteše a harampádí! Jak hluboká je poezie v Oněginovi! Neklamu se, vím, že scénických efektů a dění bude v této opeře málo. Ale poetičnost, lidskost, prostota námětu spolu s geniálním textem plně nahradí tyto nedostatky.“ Obratem se obrátil na přítele Šilovského s prosbou o vypracování libreta a už od června započal s vlastní kompozicí. Jakkoli se musel Čajkovskij v době práce na Eugenu Oneginovi potýkat s extrémním stresem, způsobený vážnými problémy v soukromém životě, a jím vyvolanými těžkými a dlouhodobými depresemi, vlastní dílo tím není poznamenáno. Celá opera byla dokončena v lednu 1879 a o dva měsíce později premiérována v moskevském Malém divadle za řízení N. G. Rubinštejna.

Označení skladby jako „lyrické scény“ není vyjádřením skladatelovy snahy o narušení dramatické kostry scénického útvaru, ale spíše snahy distancovat se od velkého romantického dramatu té doby s jeho abstraktními zápletkami a přehnaně afektovanými postavami. Až úzkostlivě dbal na věrohodnost děje a charakterů a tak nevychází jen z Puškinova díla, ale nechává se inspirovat i díly jeho literárních současníků, představitelů ruského realismu. Označení „lyrické scény“ se rovněž dotýká hudebního zpracování námětu. Namísto vršení dramatických situací a vykreslování konfliktů Onegina a Tatjany či Onegina a Lenského se Čajkovskij zaměřuje na postižení vnitřních rozporů a kontrastů v povahách jednotlivých postav. Nejzřetelněji je tento postup patrný na postavě Tatjany, skladatelově nejmilejší postavě, u které rafinovaně jednoduchými prostředky dosahuje charakteristiky bohatého vnitřního života.

K inscenaci Eugena Onegina přizvala opera NDB významného brněnského režiséra Zdeňka Kaloče, který na scéně Janáčkovy opery vytvořil vynikající inscenace Janáčkových oper z Mrtvého domu, Káťa Kabanová a Její pastorkyňa a také Salome Richarda Strausse. Hudebního nastudování se ujal dirigent Janáčkovy opery Jaroslav Kyzlink.