Figarova svatba
Wolfgang Amadeus Mozart (1756-1791)
libreto:
Lorenzo da Ponte
autor:
Wolfgang Amadeus Mozart
hudební nastudování:
Caspar Richter
dirigent:
Jakub Klecker, Caspar Richter
režie:
Annette Jahns
scéna:
Sebastian Stiebert
kostýmy:
Sebastian Stiebert
sbormistr:
Pavel Koňárek
dramaturg:
Patricie Částková
asistent režie:
Barbora Hamalová
Osoby a obsazení
| Hrabě | Roman Janál, Jiří Brückler |
| Hraběnka | Daniela Straková-Šedrlová, Pavla Vykopalová |
| Figaro | Josef Škarka, David Nykl |
| Zuzanka | Tereza Merklová Kyzlinková, Petra Perla Nôtová |
| Cherubín | Veronika Hajnová Fialová, Václava Krejčí, Jana Wallingerová |
| Basilio | Zoltán Korda, Petr Levíček |
| Bartolo | Ladislav Mlejnek, Jan Šťáva |
| Marcelina | Adriana Hlavsová, Jitka Zerhauová |
| Don Curzio | Milan Rudolecký, Tomáš Krejčiřík |
| Antonio | Jiří Klecker, Jakub Tolaš |
| Barbarina | Andrea Široká, Alena Sobolová |
| 1. dívka | Martina Králíková, Ivona Špičková |
| 2. dívka | Jitka Klečanská, Barbora Šancová |
Sbor a orchestr Janáčkovy opery NDB
Premiéra dne 25. 2. 2011 v Mahenově divadle
Když se hraje o lásku žen...
Mozartova Figarova svatba se těší neutuchající popularitě na celém světě. A není divu, neboť se opera mimo brilantní a jiskřivé hudby, která vás strhne svým neustávajícím tokem, pyšní i téměř činoherním libretem. A jak by taky ne, když základem mu byla stejnojmenná hra vynikajícího francouzského dramatika Pierra de Beaumarchais. Figarovu svatbu provázelo už od dob její činoherní premiéry označení revoluční hra, ale pravdou je, že všechno je to především o lidech. A o vztazích mezi nimi, neboť téma vztahů mužů a žen je staré jako lidstvo samo a nikdy nepřestane být aktuální. Právě proto nás stále přitahuje a dojímá čistá láska mezi Zuzanou a Figarem a baví rozjívený Cherubín se svou rozvíjející se sexualitou, který hledá objekt zbožňování v každé dostupné ženě. O tom, že Figarova svatba má stále co říct i dnešnímu divákovi ani v nejmenším nepochybovali ani tvůrci naší nové inscenace režisérka Annette Jahns a výtvarník Sebastian Stieber. Nehledali historický příběh, ale naopak přenesli děj přímo do Brna 90. let 20. století a kam jinam, než do jedné z nejslavnějších brněnských budov – do vily Tugendhat.
cz