Gianni Schicchi a Komedianti už v prosinci opět na jevišti Janáčkova divadla

Vynikající inscenace, která netradiční a velmi působivě propojuje dvě italské opery – Pucciniho komedii Gianni Schicchi a Leoncavallovo veristické drama Komedianti, je dílem režiséra a známého entertainera Ondřeje Havelky a dirigenta Jaroslava Kyzlinka. V hlavních rolích uvidíte naše přední sólisty Pavlu Vykopalovou, Romana Janála, Michala Lehotského, Jiřího Sulženka a další.

Kde končí divadlo a začíná realita? Komedie i drama, které přeroste z jeviště do života kočovné herecké skupiny.

IMG_2645.jpg

Představení: 14. a 30. prosince 2010, 11. a 31. ledna, 9. února 2011.

Režisér Ondřej Havelka o své inscenaci:

            Uvažovali jsme o uvedení dvou jednoaktových oper a mě začala lákat představa dvou titulů, které by šly propojit doslova. Aby se daly vyprávět jako jeden příběh. Také jsme nechtěli tradiční spojení Komedianti a Sedlák kavalír. Ideální kombinaci jsme našli v operách Pucciniho Gianni Schicchi a Leoncavallových Komediantech.. Nejsem přítelem extravagantních interpretací klasických děl. Taková ta inscenační salta mortale mě moc nebaví a vymýšlet šokující výklady mě neláká. Naopak rád hledám řešení vyprávěním příběhu v dobových reáliích, ale třeba s trochu jinými vztahy nebo v jiných okolnostech.

            Tady vycházím z Komediantů, do nichž je vlastně vložen anekdotický příběh Schicchi, který libretista napsal podle jedné Danteho povídky. Spor o dědictví se odehrává někdy ve 13. století, ale jedná se o nadčasovou zápletku a lze ji vyprávět kdykoliv. Rozhodl jsem se inscenovat ji ve stylu commedie del arte. Do kalábrijského městečka přijede tlupa komediantů, která na svém jevišťátku sehraje krom jiného, i taškařici o Jendovi Schicchim. Druhá část inscenace patří Leoncavallovým Komediantům.

            Děje se trochu prolínají. Inscenace začne prologem z Komediantů, pak nastoupí Schicchi a Komedianti. Vyšel jsem z doby, kdy se stala tragická událost, podle níž je libreto Komediantů napsáno, tedy polovina 19. století. Je to už období dohasínající slávy commedie del arte. Kdybych chtěl i Komedianty přenášet do jiné doby, byla by to podle mě už interpretace na druhou. Zůstal jsem tedy v 19. století. Mám rád tento historizující přístup, protože vycházím z hudby, která na mě intenzivně působí a okamžitě mě spojuje s dobou a prostředím, v nichž vznikala. Skoky do jiných epoch se mi příčí, protože to většinou skřípe hudebně. Já se zkrátka nedokážu odpoutat od společenského prostředí, ve kterém se hudba rodila. S konkrétní dobou souvisí styl, instrumentální sazba, aranžérské postupy a spousta dalších typických věcí. Každá hudební epocha  se rodila z jiných pohnutek.

Foto: Jana Hallová.