Naplněný příslib: Hoffmannovy povídky

  • _0LB7850
  • _0LB7938
  • _0LB7963
  • _0LB7968
  • _0LB7980
  • _0LB7982-Edit
  • _0LB7996-Edit
  • _0LB8047

První recenze na naši páteční premiéru!

Brněnská inscenace již od svého ohlášení vzbuzovala mnoho příslibů – režisérský tandem SKUTR má na svém kontě řadu povedených režijních počinů a spolupráce se scénografem Jakubem Kopeckým, kostymérkou Simonou Rybákovou a choreografem Janem Kodetem očekávání přinejmenším zvýšila. A SKUTR si po včerejší premiéře může do svého portfolia připsat další řemeslně vybroušenou inscenaci. Tvůrci si dali záležet, aby střet fantaskního a reálného působil naprosto organicky a vyváženě. Minimalistická scéna tento dojem jenom umocňuje a přechod mezi hraným operním světem a náhlým poflakováním a protahováním herců či pobíháním zvukařů a techniků je jedním z mnoha vkusných režijních triků, které se na posluchače začnou valit od prvního rozevření opony.

Samostatnou kapitolou jsou výtečné pěvecké výkony. Zde šlo vyloženě o přehlídku velkých pěveckých hlasů – Luciano Mastro v roli Hoffmanna uchvátil excentrickým výrazem, který se skvěle hodí k roztržitému, vášnivému a bohémskému duchu titulní postavy. Mastro bez problémů zvládal vypjaté i lyrické polohy a v každé vynikaly jiné kvality jeho pestrého hlasového fondu. Jako věrná společnice, doprovázející Hoffmanna celým příběhem, zazářila Markéta Cukrová, jejíž něžné výšky s citlivě zdobeným tónem byly v závěru díla křehkým a katarzním vyvrcholením celého příběhu. Olympia – Hoffmannova první láska – uhranula posluchače precizními virtuózními běhy a průzračně jasnou barvou hlasu. Roztomile úsměvné bylo také její herecké ztvárnění robotické bytosti. Pavla Vykopalová se představila co něžná Antonie – role jí sedla nejen pěvecky ale také herecky. Obzvláště jímavý byl duet s Lucianem Mastrem, ve kterém se hlasy obou protagonistů libě výrazově a barevně doplňovaly. Křehkost své postavy zdůraznila Vykopalová něžným lyrismem a jemným sametovým vibrátem.

Národní divadlo Brno zahájilo novou sezónu vskutku velkolepě a rozhodně se jedná o představení, které by si opery chtiví posluchači neměli nechat ujít. Výtečná a svěží režie, účelná a vyvážená scéna, chytrá choreografie, povedené kostýmy a takřka bezchybné pěvecké výkony stavějí laťku pro další operní představení vysoko. Nezbývá než se těšit, jak se s touto konkurencí vypořádá další premiérový titul tedy Růžový kavalír v režii Jiřího Heřmana. Pokud nová sezóna bude pokračovat, jak začala, máme se opravdu na co těšit.
Lukáš Pavlica, Město hudby

Celou recenzi si můžete přečíst zde.