Velký hudební úvod k opeře Eugen Onegin s brněnskou legendou, Milošem Štědroněm

Nechte se uvést do tajů nejkrásnější ruské opery! Osobnost lektora slibuje nejen poučení, ale také kvalitní zábavu! Janáčkovo divadlo (hlediště), středa 18. 5. 18 hodin. Vstup volný.  V 19 hodin následuje poslední představení Eugena Onegina v této sezoně.

stedron_milos_velke_foto.jpg

Miloš Štědroň, muzikolog, skladatel, hudební editor, kritik a popularizátor, narozen 9. 2. 1942, Brno.
 
Narodil se a vyrůstal v neobyčejně kulturním a obzvlášť hudbymilovném prostředí (dědeček byl vojenským lékařem a ovládal šest řečí, matka učitelka hudby, otec výborný hudebník a strýcové Vladimír Štědroň – skladatel, Bohumír Štědroň – muzikolog a Jan Štědroň – houslista). Po maturitě na gymnáziu (tehdejší Jedenáctileté střední škole v Brně na ulici Tábor) vystudoval v letech 1959–64 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity (tehdy Univerzity Jana Evangelista Purkyně) bohemistiku a muzikologii u profesorů Jana Racka a Bohumíra Štědroně (PhDr. 1967). Zároveň rok studoval kompozici u Zdeňka Blažka na konzervatoři a po zrušení této třídy pak v letech 1965–70 pokračoval ve studiu skladby a hudební teorie na JAMU u Aloise Piňose, Miloslava Ištvana, Ctirada Kohoutka a Jana Kapra. Následně zde postgraduální formou realizoval též své studium elektronické a technické hudby. Od té doby se výrazně začal uplatňovat také jako skladatel. V posledním ročníku studia na filozofické fakultě nastoupil do Moravského muzea v Brně, kde v hudebně historickém ústavu v letech 1963–72 vedl Malé divadlo hudby a věnoval se janáčkovské problematice. Od sedmdesátých let pedagogicky působil na filozofické (na FF nastoupil jako odborný asistent roku 1972) a pedagogické fakultě brněnské univerzity (v roce 1985 obdržel titul CSc. na základě kandidátské dizertace Leoš Janáček a hudba 20. století) i na JAMU v Brně. V roce 1988 byl ustanoven docentem, o tři roky později se pak řádně habilitoval před vědeckou radou Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a o další tři roky později (1994) byl jmenován univerzitním profesorem v oboru muzikologie.
 
Zcela v tradicích brněnské muzikologické školy se začal věnovat studiu života a díla Leoše Janáčka, jehož vyvrcholením se pak stala jeho poslední monografie Leoš Janáček a hudba 20. století (Brno 1998). Nepřehlédnutelná je Štědroňova účast na vydávání Souborného kritického vydání děl Leoše Janáčka (jako editor a spoluautor kritických vydavatelských zpráv, event. předmluv, se významným způsobem podílel na vydání děl, např. Na Soláni čarták, Amarus, I. a II. smyčcový kvartet, Věčné evangelium). Napsal přes šedesát janáčkovských statí a studií. Společně se skladatelem a teoretikem Leošem Faltusem rekonstruoval a k provedení i vydání připravil několik Janáčkových nedokončených děl (Houslový koncert Putování dušičky, symfonie Dunaj, zlomek opery Živá mrtvola).
 
Štědroňova druhá, skladatelská profese ho přímo předurčila k tomu, že se stal jednak předním hudebním teoretikem (napsal skripta Formování hudby, Základy mikrotektoniky a Základy polymelodiky), jednak jedním z našich největších znalců soudobé hudby, což dokázal v mnohých studiích a statích či v třeba v monografii Josef Berg skladatel mezi hudbou, divadlem a literaturou, Brno 1992). Podílel se také na realizaci (a v případě fragmentu opery Johanes doktor Faust též na dokončení) operních děl Josefa Berga, Štědroňova staršího přítele. Dále se zabýval hudbou 16.–18. století. Zde se Štědroň zaměřil zvláště na období hudební renesance, manýrismu a baroka (např. vydal monografii Claudio Monteverdi génius opery, Praha 1985) a – převážně ve spolupráci s bohemistou Dušanem Šlosarem – na studie terminologické povahy ovlivněné eggbrechtovskou metodou (příspěvky o vývoji českého hudebního názvosloví od 15. století a Adama Michny z Otradovic přes Jana Blahoslava a Jakuba Jana Rybu až k národnímu obrození). Stranou nelze nechat ani další editorskou činnost (např. vydání faksimilií, překladu a přepisu unikátního sborníku studentských písní z pozdně barokního Brna Písně rozmanité Cantilenae diversae, Brno 1992–93) a rekonstrukce děl hudební minulosti (např. hanácké „opery“ Pargamotéka, Jora a Manda nebo Concertino pro housle, klarinet a orchestr Vítězslavy Kaprálové).
 
Miloš Štědroň byl pravidelným aktivním účastníkem brněnských kolokvií (zúčastnil se i konferencí a stáží v zahraničí, třeba v USA, Německu, Rakousku, Slovinsku, Itálii), v odborném tisku recenzoval velký počet muzikologických publikací. Zvláště v šedesátých až osmdesátých letech vyvíjel soustavnou kritickou činnost v brněnském denním i odborném hudebním tisku, významné je jeho glosování hudebního dění v Univerzitních novinách Masarykovy univerzity. Úctyhodný je také počet Štědroňových rozhlasových pořadů, televizních scénářů, sleevenotes gramofonových desek a bookletů ke kompaktním diskům (na mnohých CD /např. série Janáček neznámý a nahrávky Ivy Bittové/ se podílel i jako jejich sestavovatel a producent). Výjimečné postavení ve výčtu činností Miloše Štědroně, dokládající jeho všestrannost, má pak dílo kompoziční.
 
Štědroň zasáhl v oblasti skladatelské tvorby do nejrůznějších oborů a žánrů. I širší veřejnosti je známá scénická hudba k činohrám, filmům, folkem ovlivněné formy muzikálové, baletní i operní, zvl. při spolupráci s brněnským avantgardním divadlem Husa na provázku; ale i dalšími předními českými a slovenskými divadelními scénami (největší popularity získaly zfilmovaná verze Balady pro banditu a muzikálová podoba Pohádky máje). V koncertní tvorbě, často inspirované folklorem a hudbou starých období, zvl. gotiky a renesance, se projevila také Štědroňova důvěrná znalost technik Nové hudby z šedesátých let 20. století, jazzu a podobně. Při realizaci scénických hudeb i rozhlasových a jiných nahrávek svých skladeb často působil jako hudební režisér nebo se na nich též podílel jako dirigent či klavírista.
 
K charakteristickým rysům Štědroňovy osobnosti i jeho působení patří šíře zájmů a hojnost vědeckých, uměleckých, kritických, hudebně publicistických a organizačních aktivit. Je členem oborových rad pro doktorské studium (na FF MU Brno, PdF MU Brno, PdF UP Olomouc, JAMU Brno), vědeckých a uměleckých rad, např. JAMU, Filozofické fakulty MU, Hudební fakulty JAMU, je oponentem  habilitačních a profesorských jmenovacích řízení, posuzovatelem projektů pro grantové agentury, členem Leoš Janáček Gesellschaft Zürich, byl členem správní rady Nadace Český hudební fond v Praze. V letech 1998–2000 působil též jako proděkan pro vědu a výzkum Filozofické fakulty MU.
(Český hudební slovník osob a institucí)

Úvody k operám realizujeme v rámci vzdělávacího projektu Nebojte se divadla, který finančně podporuje Jihomoravský kraj.