Operní premiéry

Operní premiéry 2010/2011

EUGEN D'ALBERT (1864-1932)

NÍŽINA (Tiefland)

dirigent: Jan Zbavitel, režie: Heinz Lukas-Kindermann
premiéra: 2. října 2010 v Mahenově divadle
koprodukce s Pfalztheater Kaiserslautern

Jméno klavírního virtuóza a skladatele Eugena d'Alberta nepatří v Čechách k neznámým, neboť dvě jeho nejslavnější opery Nížina a Flauto solo měly premiéru v Praze. V Nížině podle španělského dramatu Àngela Guimery jsou patrné prvky italského verismu stejně jako vliv R. Wagnera a R. Strausse. Nechybí však ani motivy evokující kolorit Španělska, kde se drama o nevinné lásce pastýře Pedra ke schovance bohatého statkáře Martě odehrává. D'Albert působivě využil protikladu horské krajiny a pastýřské idyly proti stísněné a nepřátelské atmosféře života v městečku v údolí. D'Albertova Nížina patří k nejúspěšnějším operám německého verismu. Režisér Heinz Lukas-Kindermann se v Brně představil velmi zdařilou inscenací monoopery Deník Anny Frankové.

LEOŠ JANÁČEK (1854-1928)

VÝLET PANA BROUČKA DO MĚSÍCE (světová premiéra původní verze 1917)

dirigent: Jaroslav Kyzlink, režie: Pamela Howard
premiéra: 19. listopadu 2010 v Janáčkově divadle
Mezinárodní festival Janáček Brno 2010

Každá z vrcholných oper Leoše Janáčka je jedinečným a originálním dílem. Výlet pana Broučka do Měsíce inspirovaný satirickým románem Svatopluka Čecha o Matěji Broučkovi, domácímu pánu ze Starého Města, který sám nic nedělá, ale do všeho mluví a všechno zná, uvede soubor opery NDB v první, nikdy nehrané verzi jako součást Mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2010. Režisérkou světové premiéry Výletu pana Broučka do Měsíce bude Pamela Howard, která pro NDB již vytvořila vynikající inscenaci opery Ženitba Bohuslava Martinů.

LEOŠ JANÁČEK (1854-1928)

ŠÁRKA (světová premiéra původní verze 1887)

hudební nastudování: Ondrej Olos, režie: Kristiana Belcredi
premiéra: 26. listopadu 2010 v Divadle Reduta
Mezinárodní festival Janáček Brno 2010

Známý příběh z české mytologie o spanilé bojovnici Šárce, která lstí připraví o život nejudatnějšího bojovníka z Přemyslovy knížecí družiny Ctirada, přepracoval významný český básník Julius Zeyer do podoby pozdně romantického hudebního dramatu. Tento text si vybral třiatřicetiletý Janáček pro svou první jevištní práci. V roce 1887 dokončil operu v klavírním výtahu, jelikož však Zeyer odmítl dát Janáčkovi dodatečný souhlas ke zhudebnění, skladatel dílo odložil. Později se k Šárce několikrát vrátil, zorchestroval a v mnohém upravil až do podoby, v jaké ji známe dnes. Opera ve své původní podobě však nikdy provedena nebyla. V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Janáček Brno 2010 se tak uskuteční světová premiéra Janáčkovy operní prvotiny jako jedné z posledních jeho kompozic, jež dosud nikdo neslyšel. Provedení bude realizováno z původního Janáčkova autografu klavírního výtahu.

JOSEPH HAYDN (1732-1809)

STVOŘENÍ (Die Schöpfung)

dirigent: Caspar Richter, choreografie: Uwe Scholz
premiéra: 21. ledna 2010 v Janáčkově divadle
koprodukce s Baletem NDB a Teatr Wielki v Poznani

Stvoření patří k Haydnovým vrcholným dílům a k mezníkům v oratorní tvorbě vůbec. Haydn v něm dokázal spojit tradice italského a anglického oratoria a vytvořit hudební drama plné dějového napětí i zklidnění v meditaci, zvukomalebných efektů i krásných melodií. Text oratoria, jehož autorem je Thomas Linley a překladatelem do němčiny Haydnův dobrý přítel baron Gottfried van Swieten, nelíčí žádný dramatický nebo alegorický příběh, jak bylo zvykem zejména v barokním oratoriu, nýbrž je postaven na jednoduchém vyprávění biblického svědectví o stvoření světa, jeho popisu a oslavě.
Německý choreograf Uwe Scholz v tomto díle předvedl velký talent spojit v jeden celek hudbu a tanec tak, že jednotlivé složky jsou vzájemně rovnocenné, neexistuje pohyb bez vlastní příčiny, tanečníci, zpěváci a orchestr tvoří harmonický celek. Scholz překrývá vizuálně fascinující ornamenty, odkrývá postupně sóla a duety, a rozděluje obsazení do víceúrovňových až architektonických uskupení. Ze souboru vystupují jednotlivé postavy muže a ženy jako symboly naděje zrozené z lásky. Hudebního nastudování se ujme šéfdirigent Janáčkovy opery Caspar Richter.

WOLFGANG AMADEUS MOZART (1756-1791)

FIGAROVA SVATBA (Le nozze di Figaro)

dirigent: Caspar Richter, režie: Annette Jahns
premiéra: 25. února 2011 v Mahenově divadle

Lazebník Figara přivedl na svět francouzský básník Pierre Beaumarchais v roce 1773. Jeho hry plné společenské satiry však vzbudily takový rozruch, že trvalo až do roku 1784, než bylo povoleno uvést Figarovu svatbu na divadelním jevišti. Úspěch byl obrovský a o dva roky později už byla na světě Figarova svatba, opera o lišáckém Figarovi a jeho nevěstě Zuzance, kteří musí zapojit všechen důvtip, aby navzdory vrchnosti dostali vytoužené povolení k svatbě. Přestože Mozart a da Ponte satirické ostří hry uhladili a obrátili v žert, dílo se na repertoáru vídeňské Dvorní opery dlouho neohřálo. Zato Praha uvítala Figarovu svatbu, která je vyvrcholením vývoje komické opery, s obrovským nadšením. Melodie se rozlétly v nejrůznějších úpravách mezi lid a dodnes neztratily nic ze svého půvabu. Hudební nastudování bude dílem šéfdirigenta Caspara Richtera. Figarovy svatby se ujme významná německá režisérka a pěvkyně Annette Jahns, která například slavila velký úspěch s inscenací Madama Butterfly v Semperoper Dresden.

GIACOMO PUCCINI (1858-1924)

TURANDOT

dirigent: Jakub Klecker, režie: Jiří Nekvasil
premiéra: 29. dubna 2011 v Janáčkově divadle

Krásná princezna Turandot se nechce vdávat a pro své nápadníky připravila krutou zkoušku. Kdo uhodne tři hádanky, dostane ruku princezny, kdo ne, přijde o hlavu. Kouzlu Turandot podlehne i princ Kalaf, který hádanky rozluští. Pokořaná Turandot se odmítne stát jeho ženou a tak Kalaf navrhne princezně možnost rovněž hádat... Historie příběhu o krvelačné princezně sahá až do 12. století, kdy se objevil v díle perského básníka Nzámího. Do Evropy se dostal prostřednictvím sbírky pohádek Tisíc a jeden den, kde ji objevil italský dramatik Carlo Gozzi. Prostřednictvím dramatizace F. Schillera se Turandot dostala k Puccinimu, kterého příběh se zančnou dávkou exotiky, lásky a poezie zaujal. V průběhu kompozice Puccini podlehl rakovině hrtanu a instrumentaci opery musel dokončit Franco Alfano. V roce 2001 italský skladatel Luciano Berio (1925-2003) na základě Pucciniho skic nově instrumentoval a dokomponoval konec opery, který zazní v připravované inscenaci v české premiéře.

VÍT ZOUHAR (*1966), TOMÁŠ HANZLÍK (*1972)

LA DAFNE

dirigent: Ondrej Olos, režie: Rocc
premiéra: 25. června 2011 v Mozartově sále Divadla Reduta

La Dafne je všeobecně považována za první operu v historii. Vznikla v roce 1598 ve Florencii v kruhu umělců scházejících se v paláci hraběte Corsiho. Původní hudba Jacopa Periho a Jacopa Corsiho se nedochovala, pouze libreto založené na mýtu z Ovidiových Proměn, který vypráví příběh marné lásky boha Apollóna ke krásné nymfě Dafné, zůstalo kompletní až do našich časů. Skupina soudobých umělců tvořících pod jménem "postopera.forma" (skladatelé Vít Zouhar a Tomáš Hanzlík, režisér a výtvarník Rocc) inspirovaná myšlenkou Corsiho skupiny obnovy antického dramatu se pokusila o volnou "rekonstrukci" tohoto díla, jež bude v Brně uvedeno ve světové premiéře.