Poslední operní premiéra v Brně: Úzkost strašlivě lidská a večer pro Janu Šrejma Kačírkovou

  • juliette premiera
  • _OLB2173
  • _OLB2188
  • _OLB2199
  • _OLB2224
  • _OLB2227
  • _OLB2265
  • _OLB2461

První ohlas na páteční premiéru dvojvečera Tři fragmenty z Juliette / Lidský hlas. Jediná tři představení do konce sezony: 16.6., 25. a 26.6. v Janáčkově divadle

Poslední operní premiéra v Brně: Úzkost strašlivě lidská a večer pro Janu Šrejma Kačírkovou - tak zní titulek prvního krásného ohlasu na závěrečnou operní premiéru sezony inscenaci Tři fragmenty z Juliette / Lidský hlas režiséra Davida Radoka a dirigenta Marko Ivanoviće. Strhující výkony všech účinkujících ocenilo publikum ovacemi ve stoje.

Celé dějství se odehrává v otevřeném bytovém prostoru (40., 50. léta?), les tedy není přímým dějištěm jako v opeře, ale temným neznámem, které tiše čeká za dveřmi bytu. Michel a Juliette působí jako manželský pár středního věku, oba velice civilní, Michel nápadně sebekontrolovaný, přesto se jejich replikami šíří do hlediště tíseň. Proč tíseň, když Julietta je většinou hravá, snová, lákavě proměnlivá? Protože v kontextu normálnosti a vážnosti obou protagonistů nabírají pronášené repliky obsah absurdity nikoliv komické, ale život a zdravý rozum ohrožující, absurdity toxické pro jejich i vaši realitu. Civilní dvojici obklopuje sice v každém jednom přítomném okamžiku reálný interiér, ten se ale v nuancích a jemných šerosvitných detailech umí v průběhu času proměňovat (scéna David Radok). Do něj vstupuje několik málo epizodních postav, které Martinů ve Fragmentech nechal, a mrazivě samozřejmým způsobem narušují osobní prostor obou. Kdo je tady blázen? Juliette? Obchodník, který se tu chová jako doma? Vy?

Co do atmosféry mě napadá srovnání s filmem Ucho pánů Procházky a Kachyni. Stejně jako Ucho, ani Fragmenty by, byť sebelépe režírované, nemohly působit takovou intenzitou, nebýt hlavní herecké/pěvecké dvojice. Magnus Vigilius a Jana Šrejma Kačírková vysílají v každém momentě ze svého postoje, pohledu i hlasu absolutní obsah, podávají výkon, který budete těžko analyzovat a rozkládat na jedontlivé složky operního herectví – ale lehko se jím necháte položit na lopatky. Vokálně oba dva suverénní. Stejně jako Roman Hoza, kterého jsem nikdy neviděla šířit kolem sebe takové nebezpečné mrazení ve vzduchu (kdo by to byl řekl do Obchodníka se vzpomínkami), skvělí byli i Josef Škarka a Eva Novotná. A konečně orchestr, který pod obdivu-hodným, přesným i nervním vedením Marka Ivanoviće položil celému tomu hudebně-dramatickému zážitku úžasně barevný základ (obdivovala jsem tentokrát především hluboké smyčce). Celou recenzi najdete zde

Foto: Marek Olbrzymek