Představujeme vám inscenační tým Figarovy svatby

Premiéra nové inscenace Figarovy svatby, na kterou se můžete těšit už 25. února 2011, bude dílem německého týmu. Bude se jednat o první operní premiéru, kterou hudebně nastuduje nový hudební šéf NDB Caspar Richter. Režii má Annette Jahns a výtvarníkem scény a kostýmů je Sebastian Stiebert. 

caspar_richter.jpg Foto: Caspar Richter, www.casparrichter.com

Caspar Richter se narodil v německém Lübecku. Jeho otec Karl Richter působil jako evangelicko-luteránský farář v tamějším hlavním kostele Sv. Aegidiena. Caspar se od pěti let věnoval studiu hry na klavír, působil jako sopranista lübeckého chlapeckého sboru. Vyrůstal obklopen hudbou J. S. Bacha. Se studiem hry na varhany začal v šestnácti letech. V období studia byl stálým školním varhaníkem u Sv. Kathariny, volný čas trávil hrou na piano v taneční kavárně v Travemünde. Absolvoval Vysokou hudební školu v Hamburku v oborech dirigování, hra na klavír, bicí a skladba. Během studia založil Soubor pro novou hudbu a Komorní operu v Hamburku. V roce 1968 pracoval jako asistent sbormistra prof. Franze v Severoněmeckém rozhlase a od září 1969 jako korepetitor a asistent Lorina Maazela v Deutsche Oper Berlin. Zde působil v letech 1972-1984 jako dirigent. Spolupracoval s následujícími umělci: K. Böhm, E. Jochum, B. Maderna, H. von Karajan, G. Sinopoli, M. Gielen a mnoho dalších. S řadou současných skladatelů ho pojí přátelské vztahy, např. Boris Blacher, Gottfried von Einem, H. W. Henze, Dallapiccola, A. Bibalo a Aribert Reimann. V roce 1976 uvedl původní premiéru první japonské opery Kinkakuji skladatele Mayuzumi. V roce 1980 vytvořil projekt Kouzelná flétna pro děti. Je hudebním ředitelem mládežnického symfonického orchestru RIAS (turné i natáčení pro rozhlas pro RIAS a SFB Berlín). Roku 1975 získal cenu cena ARD Kurta Magnuse za vytvoření soudobého programu. V době svého berlínském působení pravidelně spolupracoval s Berlínskou filharmonií, rozhlasovým orchestrem NDR, HR, SWR a SFB. V letech 1978-1981 byl hudebním ředitelem Berliner Festspiele a podílel se na uskutečnění velkého muzikálového open-air projektu (hudební setkání na Kurfürstendamm a zámku Charlottenburg, koncertní provedení Wozzecka a Fidelia pro Amnesty International). Roku 1982 dirigoval první německé uvedení Bernsteinovy Mše v Berlíně. Od roku 1983 působil jako dirigent ve Wiener Staatsoper a vedoucí orchestru ve vídeňské Volksoper. V obou domech se podílel na řadě inscenací operních i baletních děl. V roce 1984 se zúčastnil turné s Wiener Staatsoper v Japonsku a USA. Téhož roku se ujal hudebního vedení Bregenzer Festspiele a spolupracoval s Wiener Symphoniker a RSO Vídeň, jako hostující dirigent s Basler Theater. V létě 1987 byl jmenován hudebním ředitelem oslav 750. výročí města Berlín. Na podzimu 1987 se stal zakládajícím členem a hudebním ředitelem Vereinigte Bühnen Wien pod vedením Petera Wecka a Franze Häusslera, kde nastudoval a provedl řadu velkých muzikálů, z čehož bylo šest původních premiér VBW (např. Chorus Line, Les Miserables a Phantom of the Opera (německé premiéry), původní premiéra díla A. Parsona Freudiana a Elisabeth s režisérem Harry Kupferem, evropská premiéra Disneyho The Beauty and the Beast, Mozart s Harry Kupferem, Jeckyl and Hyde, Chicago, původní premiéra Wake-up, německá premiéra Romeo und Julia, Rebecca s F. Zambello, v roce 2008 německá premiéra The Producers Mela Brookse, v roce 2009 původní premiéra Rudolf a v září 2009 Tanz der Vampire s Romanem Polanskim). Jako dirigent se podílel na řadě CD nahrávek a rovněž obdržel několik ocenění. S orchestrem VBW se účastní koncertních projektů a od roku 1997 každoročního muzikálového galapředstavení v rámci Donauinselfest. V roce 2000 se podílel na prvním muzikálovém představení v Pekingu a v roce 2007 hostoval v Japonsku s muzikálem Elisabeth. V letech 1990-94 vedl festivaly Innsrucker Sommer a Bernstein-festival. Roku 1997 nastudoval první české provedení Bernsteinovy Mše na Pražském hradě s Filharmonií Brno. Od roku 1990 byl hostujícím dirigentem Filharmonie Brno a v roce 2002 zde byl jmenován čestným dirigentem. S Janáčkovou operou NDB poprvé spolupracoval v roce 1991, kdy zde nastudoval Mozartovu operu Don Giovanni, spolupráce pokračovala v roce 2006 nastudováním Mozartova Idomenea. V letech 2003-2005 se podílel na vzniku nahrávky všech orchestrálních děl E. W. Korngolda s Brucknerorchester Linz. V roce 2006 obdržel italskou hudební cenu Premio internazionale dell´Operetta. Roku 2008 mu bylo uděleno čestné zlaté vyznamenání spolkové země Vídně. Je držitelem rakouského čestného kříže 1. třídy za vědu a umění. V roce 2009 provedl ve světové premiéře muzikál F. Wildhorna Rudolf. V roce 2010 byl jmenován hudebním šéfem Národního divadla Brno.

jahns.jpgFoto: Annette Jahns, www.annette-jahns.de

Významná německá pěvkyně a režisérka Annette Jahns je absolventkou drážďanské hudební akademie. V letech 1982-86 byla členkou operního studia při drážďanské opeře a v letech 1986-1999 sólistkou drážďanské Semperoper. Vystupovala na Bayreuther Festspiele, na Salzburger Festspiele či v milánské La Scale a na jejím repertoáru jsou např. role Cherubína (Figarova svatba), Orfea (Orfeus a Euridika), Dorabelly (Cosi fan tutte), Hänsela (Perníková chaloupka), Olgy (Evžen Oněgin), Prince Orlovského (Netopýr), Klytaimnestra (Elektra). V roce 2002 debutovala na Salzburger Festspiele, v roce 2003 v milánské La Scale a v roce 2005 v pařížském Théâtre du Châtelet v inscenaci Prsten Nibelungů v režii Roberta Wilsona. V roce 1987 získala Cenu kritiků za ztvárnění role Bettiny ve stejnojmenné opeře F. Schenkera v berlínské inscenaci. V posledních letech se s úspěchem etablovala jako režisérka operních inscenací (např. J. G. Naumann: Medea, Státní divadlo Míšeň; G. Rossini: Popelka, Mnichov a Ingolstadt; G. Fried: Deník Anny Frankové, Schernau; W. A. Mozart: Kouzelná flétna, Freiberg; Ch. W. Gluck: Orfeus a Euridika, Freiberg; C. Orff: Carmina Burana, Freiberg) a autorka vysoce ceněných projektů scénického ztvárnění písňových cyklů (F. Schubert, R. Schumann, G. Mahler). Velký úspěch slavila s inscenací Madama Butterfly v drážďanské Semperoper. Od roku 1995 působí jako pedagog na Vysoké hudební škole Carla Maria von Webera. V roce 1995 obdržela Cenu za umění od města Drážďany. Od roku 2000 je členkou Saské akademie umění a od roku 2009 působí jako senátorka v Saském kulturním senátu.

stiebert.jpg Foto: Sebastian Stiebert

Scénický a kostýmní výtvarník Sebastian Stiebert je absolventem Hochschule für Bildende Künste Dresden a Akademie der bildenden Künste Stuttgart. Jeho první angažmá ho zavedlo do Státního divadla v Karlsruhe. Od roku 1995 působí jako umělec bez pevného angažmá a podílí se jako výtvarník na řadě operních i činoherních inscenací v německých zemích. V letech 1997-1999 působil jako pedagog na Universität für Musik und Darstellende Kunst Mozarteum v Salzburgu. Spolupracuje s divadly v Braunschweigu, Dortmundu, Drážďanech, Karlsruhe, Mainzu a Norimberku, mezi jinými se podílel na inscenaci Madama Butterfly (2001) a Pikové dámy (2004) ve Státním divadle v Saarbrückenu a na inscenaci Mozartova Dona Giovanniho (2005) pro Operní festival v Heidenheimu. V roce 2006 byl výtvarníkem inscenace hry Petera Turrinise Der tollste Tag oder: Figaros Hochzeit pro Zámecký festival v Ettlingenu. Rovněž se věnuje divadelním produkcím pro děti a mládež, obzvláště pak prvním uvedením. S velkým úspěchem se ujal režie i výtvarné stránky dětského muzikálu Petera Schindlera König Keks v Karlsruhe (2008). S dětským sborem Cantus Juvenum Karlsruhe inscenoval operu H. Krásy Brundibár (2010) a Oasis Tsippi Fleischer. S touto inscenací byl pozván pro rok 2012 do izraelského Tel Avivu. Jako výtvarník má za sebou rovněž řadu výstav (Německo, Francie, Rakousko, USA). Sebastien Stiebert je zařazen do sbírky Haus der Geschichte der Bundesrepublik Deutschland (Bonn) a Rother & Partner (Karlsruhe).