Preview Janáček Brno: Soňa Červená a BCO

  • Preview17_Sona_Cervena

Brno Contemporary Orchestra, Soňa Červená a špičkoví klavíristé Jan Jiraský a Daniel Wiesner uvedou 13. listopadu 2017 od 19.00 v Mozartově sále divadla Reduta koncert s repertoárem Janáčka, Martinů a Stravinského. 

Koncert, na němž vystoupí vynikající Brno Contemporary Orchestra a špičkoví klavíristé Jan Jiraský a Daniel Wiesner přináší tři významná a pozoruhodná díla první poloviny 20. století. Dramaturgicky je koncert zaměřen na dvě témata, která Janáčka silně zasáhla. Vstupenky zde.

Prvním je děsivý válečný konflikt, během něhož Janáček přišel o řadu svých žáků a přátel, kteří odešli frontu a již se nevrátili. Válka však nejenom zabíjela, ale také mrzačila a zásadně měnila lidské osudy. To byl i případ mladého klavíristy Otakara Hollmanna, který před válkou studoval hru na housle, ale na frontě mu střela vážně poranila dlaň a zápěstí pravé ruky, následkem čehož zůstal trvale invalidní. Hollmann se ale nevzdal a po válce začal studovat, jako jednoruký, klavírní hru u Adolfa Mikeše a skladbu u Vítězslava Nováka. Neuspokojovaly jej však upravené skladby původně určené pro dvouruční hru. Obracel se proto na skladatele s tím, aby mu napsali původní skladbu pro levou ruku. Nebyl v této situaci zdaleka sám, připomeňme alespoň o několik let staršího rakouského klavíristu Paula Wittgensteina, pro něhož psali skladatelé jako Benjamin Britten, Paul Hindemith, Erich Wolfgang Korngold, Sergej Prokofjev, Richard Strauss či Maurice Ravel. Ačkoliv Hollmann „lovil“ pouze v českých vodách, podařilo se mu získat kompozici od nejednoho vynikajícího skladatele, např. Václava Kaprála, Erwina Schulhoffa, Josefa Bohuslava Foerstera, Bohuslava Martinů i Leoše Janáčka. 
Divertimento (Concertino) pro klavír levou rukou a komorní orchestr napsal Bohuslav Martinů v roce 1926, tedy ve stejné době, kdy také Janáček zkomponoval pro Hollmanna své Capriccio. Martinů skladbu napsal v Paříži běhen dvou měsíců na počátku roku 1926, tedy uprostřed práce na baletu Kdo je na světě nejmocnější. Skladba nese rysy jeho zkušeností z Paříže, především s hudbou Stravinského, a už její název odkazuje na hudební neoklasicismus. Kompozice je velmi křehká, až mozartovsky průzračná. Premiéra se uskutečnila až o mnoho let později, v roce 1947, v provedení právě Otakara Hollmanna. Skladba se však neprosadila a dnes je prakticky zapomenutá. 
Leoš Janáček zprvu na výzvu zkomponovat skladbu pro jednorukého hráče zareagoval po janáčkovsku ostře a nevybíravě: „Dětinské - co chcete hrát jednou rukou? Těžko tančit tomu, co má jen jednu nohu“. Když však klavíristu slyšel hrát, pravil, že o tom ještě bude přemýšlet. Ačkoliv Hollmann v úspěch příliš nevěřil, v Janáčkovi zrála v pravdě geniální skladba. Na podzim roku 1926 dokončil své Capriccio pro klavír levou rukou a dechové nástroje a sdělil Hollmannovi v dopise z 11. 11. 1926: „Napsal jsem Capriccio. Víte, jen pro jednu ruku psát, to byla schválnost až dětinská. Bylo třeba důvodů jiných a příčin věcných a vnitřních. Když se všechny dostavily a střetly – pak povstalo dílo.“ Ve čtyřvěté skladbě klavír doplňuje flétna (pikola), 2 trubky, 3 trombóny a tenorová tuba. Capriccio mělo premiéru v Hollmannově podání 2. 3. 1928 ve Smetanově síni Obecního domu v Praze. 
Druhé téma koncertu je problematika komorního ansámblu. Právě dvacátá léta minulého století znamenala skutečný boom komorního obsazení orchestru a to v roztodivných kombinacích. Na počátku tohoto zájmu stál Igor Stravinskij a jeho skladba Příběh vojáka. V ní totiž uplatnil zcela nový zvuk orchestru složeného z klarinetu, fagotu, kornetu, trombonu, sólových houslí a kontrabasu. Výraznou složkou je velká baterie bicích nástrojů. Sólisticky koncipované party tvoří nejenom zcela novou zvukovost, ale přináší jistou racionalizaci a novou funkčnost instrumentáře. Takto koncipovaný orchestr je v přímém rozporu s obrovským předválečným obsazením orchestru ve skladbách Mahlera, Strausse, ale i samotného Stravinského. Partituru skladby Příběh vojáka vlastnil i Janáček a zcela určitě mu otevřelo nové obzory právě v možnostech komorního seskupení, které mu bylo bytostně blízké (Říkadla, Mládí, Concertino či Capriccio). Stravinskij komponoval Příběh vojáka (Histoire du Soldat) pro čtení, hraní a tanec v těžkých chvílích světové války na ruský lidový příběh o zběhlém vojákovi, kterého ďábel podrobuje různým zkouškám a nakonec jej zbaví duše. Stravinskij skladbu dokončil v roce 1918 a téhož roku se konala v Lausanne premiéra. U nás dílo poprvé zaznělo hned roku 1921. 

Vstupenky on-line zde