První operní premiéra sezony 2019/20 je zde!

Hoffmannovy povídky 20. září 2019 v Janáčkově divadle

Operní sezonu zahajuje inscenace Offenbachových Hoffmannových povídek v režii SKUTRu

Operní sezona 2019/20 má jako motto Hledání… a první premiéra bude patřit hledání toho, po čem všichni toužíme – hledání lásky. I básník Hoffmann hledá dokonalou lásku a s každou ženou, do níž se zamiluje, mu stále více uniká, až nakonec mine tu, která byla tou pravou. Takový je příběh opery Hoffmannovy povídky francouzského skladatele Jacquesa Offenbacha, která se na jeviště Janáčkova divadla vrací téměř po dvaceti letech v hudebním nastudování Ondreje Olose. K inscenaci byli přizvání dva režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský, kteří tvoří v českých divadlech již etablovanou dvojici pod zkratkou SKUTR. Jejich nápadité inscenace se pravidelně objevují v činoherních souborech stejně jako v operních. Brněnskému publiku se představili svým osobitým zpracováním Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky a Radůze a Mahuleny v činohře NdB před několika lety a teď je čeká první spolupráce i s operním souborem. V hlavních rolích se představí sólisté Janáčkovy opery NdB i pravidelní hosté souboru – Luciano Mastro a Mickael Spadaccinni v roli básníka Hoffmanna, Ondrej Mráz a Jiří Sulženko v basové čtyřroli Lindorf/Miracle/Dapertutto/Coppélius. V hlavních ženských rolích se diváci mohou těšit na Markétu Cukrovou (Nicklausse/Múza), slovenskou sopranistku Martinu Masarykovou (Olympia), Pavlu Vykopalovou (Antonia) a Danielu Strakovou-Šedrlovou (Giulietta).

            Hoffmannovy povídky jsou operou, které nás zavádí nejen do fantaskního světa básníka a jeho bizarních představ, kde realita splývá v jedno s jeho představami, jsou spojeny se světem umění a lidmi v něm se pohybujícími. Vždyť Hoffmannův skutečný idol je operní pěvkyně Stella. Proto se inscenátoři rozhodli zasadit děj příběhu přímo do divadla a rozehrát děj v místech, které diváci nemohou běžně vidět, v zákulisí operního představení.

Je několik témat, která bychom chtěli zdůraznit. Tak především jsme museli najít rámec, kde se vlastně celá opera odehrává. Pro nás je to pauza mezi dějstvími v opeře Don Giovanni, kde zpívá Stella. Ona je jednou aktérkou z milostného trojúhelníku, který je motorem opery. Nachá­zíme se na jevišti z pohledu zákulisí a to jevi­ště je něčím vychýlené z reality, protože má na všechny strany oponu. On i Hoffmann je od začátku trochu mimo realitu. Ten princip divadla na divadle jsme prolnuli i do kostý­mů. Je to, jako byste zašli o pauze do diva­delní kantýny, kde se setkají zpěváci nalíčení do opery Don Giovanni s divadelní technikou, s diváky a členy orchestru. Dalším tématem je Stella, jako žena, která má tři podoby. Hoffmann pak za pomoci reality okolo sebe vypráví jednotlivé příběhy. Nikdo se do nich nepřevlíká, postavy jsou stále těmi „návštěv­níky kantýny, divadelního zákulisí“.
Martin Kukučka