Role z Janáčkových oper patří k mým nejoblíbenějším

Jako preview nadcházejícího Mezinárodního divadelního a hudebního festivalu Janáček Brno uvedla včera Janáčkova opera NdB výraznou inscenaci opery Osud Leoše Janáčka. V roli Míly Válkové se představila sólistka Janáčkovy opery NdB, Pavla Vykopalová, které jsme při této příležitosti položili v divadelní restauraci Bohéma hned několik otázek. Pavlu Vykopalovou můžete vidět znovu v inscenaci opery Osud, a sice ve středu 5. listopadu.

Za roli Míly v Janáčkově Osudu jste byla nominovaná na Cenu Thálie 2012. Jak se vám na inscenaci spolupracovalo s dirigentem Jakubem Kleckerem a s režisérem Ansgarem Haagem?

Na zkouškové období této inscenace vzpomínám velmi ráda, protože to bylo nejklidnější a nejrychlejší nastudování opery, co jsem zažila, bez stresů a emocí které obvykle přípravu nové premiéry provázejí. Byli jsme všichni dobře připraveni, pan režisér měl jasnou představu a o složitosti tohoto libreta jsme často hovořili o polední pause při společném obědu. Tým se sžil a i přes velmi náročně uchopitelné dílo vznikla po hudební i režijní stránce kvalitní a milá inscenace.

Na svém repertoáru máte řadu rolí Janáčkových oper. Jaký k nim máte vztah?

Vřelý, patří k mým nejoblíbenějším. V těchto rolích se cítím velmi přirozeně, hudba je zcela propojena s významem slov, jak verbálně tak emotivně. Nemusím nic hrát, vše přináší děj a rychlé emotivní zvraty. Ze všech inscenací, co jsem měla možnost zpívat, považuji za nejlepší a citově nejbližší mému cítění, inscenace Jenůfy a Ká´ti Kabanové zde v Brně pana režiséra Zdenka Kaloče.

DSC_2768.JPG


Která je vaše nejoblíbenější?

Vítězí Jenůfa, ale Ká´ta je také úchvatná!

Jakou další Janáčkovu roli byste chtěla nastudovat?

Emilii Marty z Věci Makropulos.

Kde jste všude Janáčka zpívala?

Mé první seznámení s Janáčkem byla role Karolky z Její pastorkyně, s tou jsem debutovala v pařížském Chatelet po boku Karity Matily jako Jenůfy. Následovala má první Jenůfa ve zmíněné brněnské inscenaci pana režiséra Kaloče, zde mě také velmi oslovilo hudební pojetí pana dirigenta Jaroslava Kyzlinka, má pro Janáčka velký cit. Dále jsem hostovala Jenůfu v Národním divadle v Praze. Rok na to přišla nabídka do Francie, také Jenůfa, však první Janáčkova verze z roku 1904. Rychle jsem se přeučila part, slova jsou stejná, však melodická linka je asi tak z padesáti procent jiná. Měla jsem takto možnost srovnání. Tato verze byla mnohem syrovější, lidovější, více naturalistická, má však také své kouzlo. Následovala role Míly z Osudu, zde v Brně. Dále přišla nabídka z Dánské národní opery na roli Káťi Kabanové. Mé první nastudování, v jednom obsazení, tři měsíce strávené v Dánsku. Odzpívala jsem sedmnáct představení. Je skvělé, když je možnost si roli tolikrát zazpívat, nejenže se vám vryje pod kůži, ale máte možnost ji neustále vylepšovat, zkoušet nové nuance, jít dál a dál ve výrazu. Loňskou sezonu jsem zakončila zde v Brně obnoveným nastudováním Káťi Kabanové, opět pod vedením Z. Kaloče a J. Kyzlinka. Škoda, že byly pouze dvě představení.

DSC_2769.JPG

Jste stálou sólistou Janáčkovy opery NdB, nemůžeme se Vás nezeptat, jaký je Váš vztah k osobnosti a dílům Leoše Janáčka?

Jsem ráda, že pracuji v divadle, které nese Janáčkovo jméno, protože Janáčka moc ráda zpívám. Také fandím festivalu Janáček Brno, přeji mu dlouhou životnost a zahraniční renomé.

Je nějaký rituál, bez kterého byste se neobešla před tím, než vstoupíte na scénu?

Ano, svůj rituál mám a je velmi osobní. Půl hodiny před představením se již koncentruji a nemám ráda žádné návštěvy v šatně.

DSC_2772.JPG

Pamatujete si okamžik ve svém životě, kdy jste se rozhodla stát se operní pěvkyní? Měla jste také vysněné třeba jiné povolání, nebo byla opera Vaší první a jasnou volbou?

Pocházím z částečně hudební rodiny. Můj dědeček měl hluboký bas, hrál na piano a housle. Protože mněl třináct dioptrií vzdal se dráhy profesionálního pěvce. Tenkrát holt nebyly kontaktní čočky. Dětství jsem trávila v Hudebním divadle v Karlíně, kde zpívala má matka. Ta nás – všechny tři děti vedla ke sportu. Hrála jsem závodně tenis a šlo mi to velmi dobře. Nakonec přeci jen zvítězila hudba a divadlo a bez zpěvu jsem si nedokázala život představit, tak bylo rozhodnuto.

Studovala jste Státní konzervatoř v Praze. Jakou úroveň má podle Vás české školství v oboru operního zpěvu?

To je velmi těžká otázka. Když mluvím za sebe, konzervatoř mi toho bohužel moc nedala. Vše jsem se naučila hozením do praxe, neustálým hledáním a osobním vývojem. O profesorech, kteří dnes učí na konzervatoři nemám velký přehled.

Když teď trochu odbočíme od Vaší umělecké činnosti. Jak vypadá den, kdy máte volno a nečeká Vás večer představení?

Tak jako každý jiný den. Běžné domácí práce, úklid, ráda vařím, čtu. Když je čas, moc ráda chodím na dlouhé procházky a starám se o kytky a bylinky na balkoně.

Jakou četbu máte ráda? Je nějaký autor, ke kterému se ráda vracíte?

Jako holka jsem si představovala, že budu spisovatelkou, knihy mne lákaly svou vůní. Mám plno dobrých knížek ve své knihovně. Mám ráda Mika Waltariho. Obecně teď málo čtu a celkem mi to chybí. Mám ráda životopisy a osudy zajímavých lidí. Teď právě čtu knihy o Janáčkovi, tuto potřebu u mě oživilo znovunastudování Osudu v divadle. Chci se o něm dozvědět víc do hloubky, jaký Janáček byl, jak žil, v jakých životních situacích se nacházel, když psal svá díla. Stejně tak mě fascinuje Antonín Dvořák.

Jakou hudbu posloucháte ve svém volném čase? Je to hudba vážná nebo dáváte přednost i jiným žánrům?

Jelikož jsem neustále obklopena hudbou, ve volném čase ji moc neposlouchám. Dělávám však často, když třeba vařím nebo uklízím, pustím si některé své oblíbené CD. Opera to však není. Mou oblíbenou zpěvačkou je třeba Nana Mouskouri, Laďka Kozderková nebo Hana Hegerová.

Pokud by za Vámi přišla třeba 15tiletá dívka a řekla Vám, že se chce stát operní pěvkyní a vybudovat si podobnou kariéru jako Vy, co byste jí poradila?

Talent, vůle a pracovitost jsou základem. Dále jít vlastní cestou, nenapodobovat druhé a dobrou psychickou kondici.

Děkujeme za rozhovor.