Rozhovor s režisérem Tomášem Pilařem

Režisér Tomáš Pilař je jedním z nejvýraznějších talentů nastupující režisérské generace. V Janáčkově opeře právě připravuje novou inscenaci Polská krev, kterou můžete premiérově vidět již 28. března. Přečtěte si rozhovor, v němž prozrazuje něco o tom, jak bude nová opereta vypadat, o tom, kde hledá inspiraci, i o jeho dalších projektech!

Zeptám se rovnou na začátku, jaké to je pro Vás, mladého operního režiséra, zpracovávat tak tradiční a konzervativní žánr, jakým je opereta?

Je to zároveň zábava a velká dřina. Ten žánr je sám osobě hodně určující a i když se snažím co nejvíce odpoutat se od určité falešnosti a strojenosti, která mi třeba na operetách v minulosti vadila, není to vůbec jednoduché. Mimochodem, není žádná legrace propojit na velkém jevišti Janáčkova divadla zpěv, prózu a tanec, aby vše mělo spád a dynamiku. Opereta totiž musí být v první řadě dobrým divadlem a jakékoliv nedostatky se v ní jen těžko skryjí. Na druhou stranu se při zkouškách náramně  bavím a užívám si chytlavou hudbu.

tom 2

Co pro Vás bylo hlavní inspirací při tvorbě koncepce?

Hned v počátku jsem se rozhodl, že tuto nabídku pojmu jako hozenou rukavici a Polskou krev zpracuji v jejím originálním časoprostoru – tedy v Polsku končícího devatenáctého století. Těžištěm inscenace bude vyprávění samotného příběhu, v tomto případě komedie se zápletkou inspirovanou A. S. Puškinem, následně pak vytvoření posloupnosti tří odlišných koloritů, kterými nás vyprávění provází. Rozhodl jsem se přitom, že se naše inscenace ponese na křídlech výrvarně působivých výjevů, ve kterých by diváci mohli nálézt inspiraci velkými plátny konce devatenáctého století. 

Prozradíte nám, jak to bude na scéně konkrétně vypadat?

Nerad bych divákům zkazil překvapení, ale prozradím, že pracujeme s velkými pohyblivými stěnami, překrásným historickým nábytkem a náročným, imaginativním svícením. Neméně důležitá je i rozsáhlá kostýmní výprava v duchu turnýry – nadýchané široké krinolíny s honzíky, zdobné uniformy, záplava krojů ve třetím dějství, to vše v pastelových, lehkých odstínech.

Pro koho bude Vaše inscenace Polské krve určena?

Mám na paměti, že je opereta zábavný žánr, a proto i svoji práci cílím na publikum. Rád bych, aby se u jejího sledování bavili nejen zástupci dříve narozených generací, kteří jsou statisticky nejčastějšími příznivci operety, ale aby si ji užili například i moji vrstevníci.

V pouhých pětadvaceti letech máte na svém kontě již několik desítek úspěšných operních inscenací, kam jako režisér směřujete?

Umění je pro mě v první řadě procesuální záležitost a nejvíce ze všeho mě vždy naplňuje samotná tvorba, spolupráce s dalšími umělci a kontakt s historickými zdroji, které člověk zpracovává. A jako režisér bych se rád v těchto procesních dovednostech zdokonaloval. Zároveň je mým cílem budovat estetiku současeného operního divadla tak, aby bylo výmluvné pro diváky napříč generacemi. A kam tím budu směřovat z pohledu nějakého karierního vývoje, to už nechám na osudu.

tom

Před třemi týdny jste měl premiéru v Plzni, před čtrnácti dny jste premiéroval barokní operu zde v Redutě, oboje mimořádně úspěšně - jak jste stíhal přípravu Polské krve?

Přípravu Polské krve jsem musel stihnout už v létě loňského roku, protože letos mám v průběhu sezony opravdu na pilno. Je docela zajímavé pracovat v lednu s materiály, které jsem si připravoval někdy v červenci. Trochu si připadám, jako kdybych sám sobě psal dopisy. Vybavuje se mi ten konkrétní čas, kdy jsem studoval sekundární materiály, venku bylo léto a říkám si, že se pravděpodobně kousek toho léta promítne i do naší inscenace, kterou chystáme v zimě.

Jak odpočíváte?

Jsem zapálený sportovec a nejlépe se asi odreaguju u CrossFitu, což je skvělý způsob, jak soutěžit sám se sebou. Přiznám se ale, že už samotné umění je pro mě dostatečným odpočinkem. Při přípravné práci na inscenaci bádám v archivech, muzeích, seznámím se s inspirativními osobnostmi, dostanu se na zajímavá místa a potom vlastně ani odpočívat nepotřebuji.

Ptal se Jakub Stránský