Rozhovor se sobotní Aidou - Louise Hudson!

Australská sopranistka Louise Hudson studovala původně matematiku a fyziku na Univerzitě v New South Wales v Sydney. Ve slavné sydneyské opeře také pravidelně vystupovala. Pro svůj evropský debut si vybrala Košice. Od té doby hostuje v Německu, Španělsku, Itálii, Polsku a Maďarsku. V Brně ztvárnila tři zásadní verdiovské role svého repertoáru: Abigail z Nabucca, Lady Macbeth a Elenu ze Sicilských nešporů. Rozzářenou, energií nabitou sopranistku jsme pro Vás odchytili před páteční zkouškou na Aidu, v níž v zahajovacím představení Verdiho týdne ztvární hlavní roli, a položili jí tři krátké otázky.

Původně jste vystudovala matematiku a fyziku na Univerzitě v Sydney. Bylo to vaše přání nebo přání rodičů? Jak jste se dostala od těchto oborů ke zpěvu?

 Ano, přestože jsem už od 16 zpívala, rodiče považovali kariéru zpěvačky za příliš nejistou, a tak chtěli, abych vystudovala „něco pořádného“. Říkali, že na zpěv je mého mozku škoda J

Proč jste se rozhodla odejít z rodné Austrálie a za své působiště jste si zvolila střední Evropu?

V Austrálii jsem zpívala ve sboru, a pokud tam jednou jste „zaškatulkovaná“ jako sboristka, je velice těžké prosadit se posléze sólově. Proto jsem odjela do Evropy, kde je v tomto ohledu více příležitostí. Momentálně nejvíce cestuji mezi německým Mainzem, Vídní, kde jsem doma, a Banskou Bystricou. A Brnem samozřejmě, které mám moc ráda J

V Brně jste ztvárnila tři zásadní verdiovské role svého repertoáru: Abigail z Nabucca, Lady Macbeth a Elenu ze Sicilských nešporů. Jaký máte vztah k tomuto skladateli?

 Verdiho miluji! Hodně lidí říká, že jeho hudba je až příliš strukturovaná. Do jisté míry tomu tak je, zároveň ale otevírá velký prostor pro ztvárnění charakteru postavy. Například Pucciniho Tosca tento prostor zpěvačce nedovoluje – v hudbě je obsaženo úplně všechno, od jejího charakteru až po jednotlivé emoce. Zato s Verdiho postavami se dá v tomto směru krásně pracovat. Zrovna Aida, kterou budu v sobotu zpívat, je v tomto velmi náročná – postava se postupně vyvíjí, musím jen opatrně přidávat na dramatičnosti, aby tam celou dobu bylo napětí, ale zároveň abych veškerý dramatický potenciál nevydala ještě před závěrem.

hudson 2