Sezona 2014/2015

Leoš Janáček 
Věc Makropulos

plakat-A1.jpg

Nastudováno v českém originále
Libreto: Leoš Janáček podle Karla Čapka

Dirigent: Marko Ivanović
Režie: David Radok
Scéna: Ondřej Nekvasil a Zuzana Ježková
Kostýmy: Zuzana Ježková
Soubor Janáčkovy opery NdB

Nesmrtelnost je prokletí.

Svoji předposlední operu složil Janáček na hru K. Čapka o touze po ne­smrtelnosti, ale také o nekonečné únavě a hrůze toho, komu je smrt odepřena… Hlavní postavou je operní zpěvačka Emilie Marty – Elina Makropulos, dcera lékaře císaře Rudolfa II. –, která díky elixíru života žije víc než tři sta let. Život ji postupně přestává těšit, je vyčerpaná, osamo­cená a cynická. Záhadná femme fatale převrací naruby život každému, s kým se setká. Čapkova fantastická komedie – s mysteriózní, částečně až detektivní zápletkou – je pohledem do excentrického světa operních div, zdegenerované šlechty a plytkých maloměšťáků. Janáček předlohu zpracoval do silně působivého hudebního dramatu. Premiéra se uskuteč­nila za skladatelovy účasti roku 1926 v brněnském Divadle Na hradbách. Stala se jednou z trvale nejpopulárnějších Janáčkových oper a je často uváděna na nejprestižnějších scénách po celém světě. Národní divadlo Brno připravuje novou inscenaci v rámci Roku české hudby k 160. výročí skladatelova narození. Ke spolupráci byl pozván jeden z nejvýznamněj­ších českých režisérů současnosti David Radok, který bude v NdB režíro­vat vůbec poprvé a poprvé bude režírovat i tuto operu. 

Premiéra: 21. listopadu 2014 v Janáčkově divadle



Marko Ivanović 
Čarokraj

Carokraj_banner.jpg

Nastudováno v českém originále s českými titulky
Libreto: Radek Malý, Ivan Arsenjev a Petr Forman

Dirigent: Marko Ivanović
Režie: Petr Forman
Scéna: Andrea Sodomková a Matěj Forman
Kostýmy: Andrea Sodomková
Choreografie: Veronika Švábová
Soubor Janáčkovy opery NdB

Rodinná operní expedice.

Čarokraj je říše bájných a fantastických bytostí, jejíž existence je do­ložena už řadu let. Poprvé o ní pojednal před téměř čtyřiceti lety brit­ský cestovatel, přírodovědec a spisovatel Gerald Durrell (1925–1995) ve své knize Mluvící balík. Vylíčil v ní cestu do této prapodivné země, kde žijí fantastičtí tvorové i netvorové, zvířata i zvířátka, rostou ne­obyčejné stromy a květiny neuvěřitelných tvarů a barev a kde také panují zvláštní přírodní zákony, které vynalezl – či poupravil – kouzelník Hengist Hannibal Velebobule. Tajný vchod do této úžasné říše tehdy objevil v řeckých horách, kde podle dávného bájesloví tyto fascinující bytosti kdysi žily. V roce 2009 vznikl nezávislý tým průzkumníků a ba­datelů, který pod vedením mytologů Marka Ivanoviće a bratrů Petra a Matěje Formanových hledal do Čarokraje vstup. S velkou slávou ho tehdy našli v podzemí „Zlaté kapličky“ v Praze. A nám teď cosi napoví­dá, že možná ještě fantastičtější svět bude objeven v Brně…

První výprava: 6. února 2015 v Janáčkově divadle

Bohuslav Martinů 
Hry o Marii

marketa-cukrova(archandel-Gabriel),daniel-bambas(pruvodce-hry).jpg

Nastudováno v českém originále
Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Jiří Heřman
Scéna: Pavel Svoboda
Kostýmy: Alexandra Grusková
Soubor Janáčkovy opery NdB

O pannách, démonu, vraždě a milosti.

Martinů patří mezi nejvýznamnější české skladatele 20. století. Rodák z Poličky psal Hry o Marii v rozmezí let 1933–1934, tedy v době, kdy žil v Paříži. Jeho původním plánem bylo užít přímo starých českých námě­tů. Našel však jenom určité zlomky, které se ke scénickému zpracování příliš nehodily. Hledal tedy materiál ve francouzské divadelní literatuře a užitím českých lidových textů je překomponoval na naše legendy. Hry o Marii mají neobvyklý tvar. Jsou složeny ze čtyř samostatných příbě­hů, které však – jakkoli spolu vzájemně kontrastují – do sebe zapadají stejně jako mistrovsky sestavená mozaika: „Panny moudré a panny pošetilé“ (prolog, drama), „Mariken z Nimègue“ (mirakl), „Narození Páně“ (pastorale), „Sestra Paskalina“ (legenda). V říjnu roku 1935 zís­kal Martinů za operu Hry o Marii státní cenu, která pro tehdy pětačty­řicetiletého skladatele znamenala nejvýznačnější ocenění. Předchozí operní tvorba Martinů měla převážně kosmopolitní ráz – zejména série oper na francouzské texty. Oproti tomu jsou Hry o Marii plné hudby v dobrém slova smyslu prosté, jednoduché, odvozené od národních písní. V opeře nalezneme také velké sborové scény.

Premiéra: 27. března 2015 v Janáčkově divadle

 

Giacomo Puccini 
Tosca

tosca-final.jpg

Nastudováno v italském originále s českými titulky
Libreto: Luigi Illica a Giuseppe Giacosa podle Victoriena Sardoua

Dirigent: Jakub Klecker
Režie: Jiří Heřman
Scéna: Pavel Svoboda
Kostýmy: Alexandra Grusková
Soubor Janáčkovy opery NdB
 
Lásce a umění obětovala vše....

Láska, žárlivost, nenávist, smrt. To jsou hlavní atributy snad všech oper. Nejinak tomu je i v této nejslavnější Pucciniho opeře, která se odehrává v Římě roku 1800 na pozadí politických bojů v Itálii. O dra­ma La Tosca Victoriena Sardoua se Giacomo Puccini zajímal od roku 1889 – tehdy v něm v Miláně viděl slavnou herečku Sarah Bernhardto­vou. Složitá jednání jeho nakladatele Giulia Ricordiho se Sardouem, ale i Pucciniho práce na Manon Lescaut Bohémě však kompoziční práci na Tosce oddálily. Skladatel operu dokončil až v roce 1899. Od své římské premiéry v roce 1900 tak tragický příběh trojice hlavních po­stav – zpěvačky Tosky, malíře Cavaradossiho a policejního šéfa barona Scarpiu – opakovaně strhává publikum celého světa. Vášnivá hudba dojímá a mrazí zároveň. Pucciniho opera obsahuje populární čísla, ja­kými jsou Cavarodossiho árie „E lucevan le stelle“ a árie Tosky „Vissi d’arte, vissi d’amore“.

Premiéra: 15. května 2015 v Janáčkově divadle