Sezona vrcholí českou premiérou Rossiniho opery Hrabě Ory!

Zavřete dcery, sestry a zamkněte manželky, protože mladý pán Ory je tu! Se svým francouzským šarmem a lišáckým úsměvem hledá další ženu, které by vyznal svou momentální vášnivou a nehynoucí lásku. Právě teď má v hledáčku půvabnou Adéle, která však nemá zájem a navíc do jejího hotelu Formoutiers je mužům vstup zakázán, dokud se nevrátí manželé a bratři jeho obyvatelek. 

To ale Oryho nemůže zastavit v milostném dobrodružství, cesta se přece vždy najde i kdyby se měl vydávat za poustevníka nebo sebe a své kamarády měl převléknout za potulné jeptišky! Ale v cestě mu stojí konkurent a lest se snadno může obrátit proti jejímu tvůrci… 

Vrchol brněnské operní sezony věnované lidským touhám bude patřit těm milostným v jejich humorné podobě. A zde je nejpovolanějším autorem rozhodně Gioachino Rossini, z jehož rozsáhlého díla jsme vybrali u nás téměř neznámou operu Hrabě Ory (Le comte Ory). Dílo patří mezi nejlepší, která Rossini napsal, zároveň ale klade velké nároky na pěvecké obsazení, jemuž jsou určeny party přímo virtuózní. Stejně jako v předešlých premiérách se mohou diváci těšit na vynikající pěvce, především zástupce mladé české pěvecké generace. Titulní roli Oryho ztvární Petr Nekoranec, jedna z nejvýraznějších postav nastupující pěvecké generace v České republice, vítěz letošního ročníku Mezinárodní soutěže Francesca Viñase, který je jako vůbec první Čech od září 2016 frekventantem Lindemannova programu v newyorské Metropolitní opeře. S ním se alternuje vynikající maďarský tenorista György Hanczár, vítěz Pěvecké soutěže Józsefa Simándyho (2016). Role půvabné Adély, o jejíž přízeň se všichni ucházejí, se ujaly Kateřina Kněžíková a Jana Šrejma Kačírková.

Nová inscenace Hraběte Oryho je dílem choreografky a režisérky Lenky Flory, která se rozhodla příběh přenést nám trochu blíže, místo období křižáckých výprav se tak ocitneme v romantickém prostředí francouzského venkova elegantních 50. let 20. století. Hudební nastudování je dílem jednoho z největších talentů mezi mladými českými dirigenty Roberta Kružíka.

Mezi téměř čtyřiceti Rossiniho operami patří Hrabě Ory mezi ty nejlepší. Jeho základ je ve své době velmi populární vaudeville francouzských dramatiků Eugena Scriba a Charlese-Gasparda Delestre-Poirsona o sukničkářském Orym rozhodnutém získat ctnostnou komtesu, je založen na středověké baladě o hraběti, nechvalně proslulém donchuánovi, jež řádil v okolí řeky Loiry. Chlípný hrabě si umanul potěšit jeptišky v klášteře Formoutiers a dostal se tam i se svými společníky v převleku za potulné řeholnice. Rossini, který dílo tvořil na objednávku Royal académie de musique, původně jednoaktovou komedii rozšířil o hudební čísla z předešlé opery Il viaggio a Reims napsané ke korunovaci Karla X. Jedna z výhod komponování pro francouzské divadlo oproti italské­mu byla možnost využít jeho stálý sólistický ansámbl a sbor. Z toho důvodů ač rozsahem svých dvou jednání je Hrabě Ory to, co Académie klasifikovala jako petit opéra, se počtem sólových rolí a děleným sborem hravě může zařadit mezi typické grand opéra. I obsazení orchestru je zde opeře mnohem větší, než je pro Rossiniho a potažmo italská divadla té doby typické. Největší část práce Rossini odvedl na nově komponovaném 2. jednání, ve kterém lze vysledovat nové kompoziční postupy a přiblížení se francouzské formě, ať už se jedná o větší propojení a propracovanost recitativů a zpěvních čísel, nebo práci s vracejícími se hudebními motivy. Např. téma vypůjčené z původní balady o Orym se objeví v předehře, aby se znovu připomnělo ve sboru opilých jeptišek/rytířů.

Rossini v Hraběti Orym vytvořil tak jedno ze svých nejvtipnějších a nejsofistikovanějších operních děl, kde hudební nápady zde srší z jeviště i orchestřiště v neustávajícím ohňostroji. Jen během 19. století měl dílo premiérované 20. srpna 1828 v Paříži více než 800 repríz. Pak na čas zmizelo z repertoáru divadel, ale v posledních letech se na něj znovu vrací a plným právem.