Straussův Netopýr v Janáčkově opeře

rozhovor s režisérem Ondřejem Havelkou o jeho nové inscenaci

Od nového roku budou moci návštěvníci Janáčkovy opery zhlédnout jeden ze skvostů vídeňské operety v interpretaci předních českých operních umělců pod taktovkou renomovaného švýcarského dirigenta Kaspara Zehndera.
Nová inscenace bude dílem režiséra Ondřeje Havelky, jehož předešlé inscenace Smetanovy Prodané nevěsty a Gianni Schicchi/Komedianti G. Pucciniho a R. Leoncavalla se setkaly s příznivým ohlasem u diváků i kritiky. Při této příležitosti jsme mu položili několik otázek:

Myslíte si, že opereta jako žánr má budoucnost?
Opereta a klasický muzikál, tedy divadlo, které kombinuje mluvené dialogy s hudebními čísly, je skvělý, pro mne velmi atraktivní žánr, který má v sobě díky próze spoustu svobody. Nechápu autory soudobých muzikálů, že se snaží napodobovat operu a  zhudebňují i recitativy. Ochuzují se o přirozenost mluveného slova. A navíc, protože to většinou moc neumějí, dopadá to dosti přihlouple.

Mohl byste nám přiblížit svou koncepci Netopýra pro Janáčkovu operu?
Straussova hudba je skvost. Avšak libreto poněkud vyhaslé. Ten příběh je dokonce tak podivný, že jsem dospěl k názoru, že jde o velmi progresivní, zakuklenou předzvěst DADA. Tím pádem k tomu přistupuji s velikým respektem. Fakt se ale nebojte, nebude to, aspoň doufám, bezduchá taškařice, kde je možné cokoliv a veškerý vkus jde stranou. Chci, aby figury a vztahy mezi nimi byly pravdivější, skutečnější, než nabízí libreto. Pro ty, kdož znají mou práci v Janáčkově opeře, bych naznačil prostřednictvím dosti nejasného příměru, že to bude, dejme tomu, „Jeník Horák na výletě ve Vídni“…

Do jaké míry vás ovlivnilo tradiční pojetí inscenování operet?
Když jsem byl mladý hoch, shlédl jsem s mojí matkou operetu Jurije Miljutina Polibek Čanity. Nikdy před tím a dlouho potom jsem se v divadle tak nestyděl jako tenkrát. Naštěstí jsem si trauma, které jsem tehdy utrpěl, později vyléčil rafinovanou pomstou: vymyslel jsem a inscenoval s kolegyní Světlanou Nálepkovou operetní parodii, ve které jsem vytvořil figuru hraběte Dragomirze Przesprziliszgnievskeho. Bylo to dosti šílené.

Straussův Netopýr bude uveden ve zbrusu novém překladu. Můžete nám o něm říci více?
Nechal jsem si pořídit otrocký překlad, abych se dozvěděl, o čem to bylo původně napsáno. Je to tedy pouze výchozí materiál, se kterým si budeme pohrávat. Zpívané texty tvoří Ondřej Suchý. Věřím, že diváky překvapí svým vtipem.

Netopýr bude vaší první premiérou v novém roce. Co dalšího vás v roce 2010 čeká?
Po Netopýrovi budu na jaře režírovat Hoffmannovy povídky v Národním divadle v Praze a Saturnina v Městských divadlech pražských. A pokud z toho nezešílím, bude možná ještě něco na podzim…

Premiéra: 2. ledna 2010

Mimořádná veřejná generálka: 18.12.2009 v Janáčkově divadle
Předpremiéra: 22. a 29. 12. 2009
Další představení: 6.1.,10.1. v 17h,26.1.,31.1.,6.2. v 17h,23.2.,22.3. v 17h,1.4. a 27.4.2010