Velký rozhovor s režisérkou Figarovy svatby - Annette Jahns

Operní pěvkyně a režisérka Annette Jahns pracovala s takovými osobnostmi divadelní režie jako např. Ruth Berghaus, Peterem Konwitschnym a Pinou Bausch. Divadelní režii vnímá jako vytváření nového světa, který má svou vlastní logiku. V hudbě hledá východisko, které není v rozporu se skladbou a příběhem, ale vypovídá o dnešku a o nás.

Původním povoláním jste operní pěvkyně. Co vás přivedlo k režii?

Myslím, že to bylo přání rozšířit moje osobní formování rolí na vytváření vlastního divadelního světa. Protože přesně to pro mě znamená práce režiséra.

annette_jahns_pressefoto_2.jpg

Každý režisér má osobitý styl práce a během své pěvecké kariéry jste jistě měla možnost jich řadu poznat. Jak vy pracujete s herci při vytváření jevištní situace a jak ovlivnily vaše zkušenosti pěvce váš styl práce?

Již od začátku mé pěvecké kariéry jsem podrobně sledovala, jak režiséři pracují, a nejvíce na mě zapůsobilo, pokud měli logickou koncepci a dokázali vytvořit otevřenou kreativní atmosféru, kdy se všichni představitelé stali spolutvůrci. Obzvláště mě ovlivnila spolupráce s Ruth Berghaus a Peterem Konwitschnym. Samozřejmě také existují režiséři, kteří používají zpěváky jako pouhé pomocníky a prostředníky k naplnění svých záměrů. Možná proto, že jsem sama zpěvačka, tento způsob práce je pro mě méně zajímavý, třebaže to ještě nevypovídá o tom, jak dopadne konečný výsledek. Je mnoho různých cest jak dosáhnout cíle. Moje cesta je společně objevovat a hledat scénická řešení.

Máte oblíbeného režiséra, kterého považujete za svůj vzor?

Měla jsem štěstí, že jsem mohla řadu let pracovat s Pinou Bausch, ztvárnila jsem Orfea v její inscenaci Gluckova Orfea a Euridiky a Annu v Sedmi smrtelných hříších Kurta Weila. Vedle Ruth Berghaus a Petera Konwitschného byla ona mou nejmilejší režisérkou.

Co je pro vás při vytváření koncepce nové inscenace určující?

Rozhodující je nalézt východisko v hudbě, které není v rozporu se skladbou a příběhem, ale musí něco vypovídat o dnešku, o nás a o místě, kde se tato opera hraje.

Figarova svatba byla v době svého vzniku hrou ze současnosti. Vnímáte toto téma jako stále aktuální a hledáte pro něj paralelu v dnešním světě?

Samozřejmě není nezbytné všechno násilně přesouvat do současnosti, to by byl špatný postoj. A určitě je možné Figarovu svatbu velmi dobře inscenovat v historické podobě a přesto ji přiblížit dnešku. My jsme se rozhodli tento příběh umístit do doby po Sametové revoluci v roce 1989, protože v tom období byla stará politická hierarchie vystřídána novou. Chtěla bych, aby brněnští diváci na jevišti znovuobjevili něco ze své reality.

annette_jahns_pressefoto_3.jpg

Přenášíte příběh ze Španělska do brněnské Vily Tugendhat. Co vás vedlo k výběru právě tohoto místa?

Při hledání místa, kam bychom mohli zasadit našeho brněnského Figara, navrhnul výtvarník naší inscenace Sebastian Stiebert Vilu Tugendhat. Tato světoznámá budova měla velmi proměnlivou historii a je myslitelné, že by se tu skupina jako naše hrabata mohla usadit. Opera je vždycky o úvahách a fantazii bez hranic...

Jak jako žena režisérka vnímáte ženské postavy Figarovy svatby?

Mám zkušenost, že právě jako žena často pozoruji mužské charaktery pečlivěji než muž. Ale samozřejmě ženy hrají ve Figarovi velkou roli. Zuzana v tomto příběhu je takový potahovač nitek, rychle jí to myslí a je neopotřebovaná. Ona bojuje za svá práva, své štěstí a za hraběnku...

Jaké další projekty vás čekají do budoucna?

Figarova svatba je moje třetí inscenace jako režisérky bezprostředně za sebou a jsem ráda, že po ní budu zase jednou zpívat. V létě zpívám Flosshilde v Teatro La Fenice v Benátkách a v srpnu mě čeká znovu práce režisérky v Drážďanech.

Rozhovor s Annette Jahns vedla Patricie Částková

annette_jahns_pressefoto_4.jpg 

Slovo režisérky o inscenaci

             Abbé Da Ponte si vybral ke zpracování druhý díl z figarovské trilogie Pierra Augustina de Beaumarchais (1732-1799). Beuamarchais touto hrou obnovil tradici divadla, v tom smyslu, že nevytvořil historizující kus, nýbrž nastavil zrcadlo společnosti své doby.

IMG_4784.JPG

            Beaumarchais, Da Ponte a Mozart byli všichni ve své době moderní, inovativní umělci a v neposlední řadě proto nechceme v Brně 2011 vyprávět historický příběh. Chceme vzít místo, kde se opery odehrává, i postavy a zasadit je do naší doby. Pokud nám dnes ještě může opera a divadlo něco říct, tak by to mělo být něco o nás samotných a o čase, ve kterém žijeme.

            A kde dnes ještě najdeme ve společnosti hierarchii? V prostředí mafie. Po politickém převratu (jak mi v Německu říkáme, v Brně jsem často slyšela také „revoluce“) se hodně pozitivního rozvinulo, ale velká svoboda a otevření se přineslo také nebezpečí. Tuto zkušenost udělaly všechny bývalé socialistické země.

            „Náš“ hrabě Almaviva se svým celým „dvorem“ může být v této době v Brně zastoupen. Možná získal vilu Tugendhat?

            Vedle jeho „obchodů“ se zmítá ve složité situaci díky svým osobním problémům a tužbám a také díky konfrontaci s místními obyvateli. Čistota a nevinnost jeho moravské služebné Zuzany ho fascinuje a vzrušuje. To se nezměnilo od 18. století a my zcela zůstáváme s Mozartem a jeho skvělou psychologií postav.

 IMG_4935.JPG          

Mozart dokáže proniknou svou jedinečnou hudební osobitostí lidmi i jednotlivými scénami. Všechno každodenní, náhodné dostalo charakter  osobního a nevázaného a dalece přesahuje okamžik. Tak chceme vytvořit obraz světa, který divákům i dnes znovu nastaví zrcadlo, v němž se lidé budou moci najít.

Annette Jahns

Vstupenky na Figarovu svatbu.  Více fotografií na Facebooku opery.

Foto Annette Jahns: Hans Ludwig Böhme. Foto Figarova svatba: Jana Hallová.