Jeden z prvních impulzů byl můj táta. Působil jako vrchní číšník v brněnské Akademické kavárně, která tehdy byla na ulici Gorkého. Už podle názvu je vidět, že se tam scházeli lidé intelektuálního zaměření, hlavně uměleckého a samozřejmě herci - Oldřich Nový, Karel Höger, Dana Medřická, Bouhoušek Záhorský, Vítězslav Vejražka a další spousta osobností, které v budoucnu hýbaly naší divadelní kutrou na té nejvyšší profesionální úrovni. Dnešní činohra NDB měla v té době scénu hned za rohem na Veveří ulici.
Táta byl velice komunikativní člověk a oni se mu občas svěřovali, občas si něco půjčili, občas zůstali něco dlužni, jak už to tak v téhle branži chodí. Občas tomu či onomu mistrovi společensky unavenému táta pomohl do kabátu. Divadelní zážitky i ostatní drby "nosil" domů a já jsem je nadšeně nasával.
•
Táta byl odjakživa výtečný komik. Víte, já jsem taky hrál spoustu rolí, kde se bylo čemu zasmát, ale otcova komediálního talentu jsem nedosáhl. Když vyprávěl, všichni jsme se váleli pod stolem. Neměl vzdělání - herecké vedení. Ale to, co herce dělá hercem, ten vnitřní náboj, to políbení od Pána Boha, bez kterého nemůžete tuhle profesi dělat, to táta měl. Možná by byl výborný herec.
•
Další inspiraci jsem objevil v gramofonových deskách Voskovce a Wericha, které táta sbíral. A protože jsem býval často doma sám, maminka byla také zaměstnána v pohostinství, pouštěl jsem si je a snažil se oba komiky napodobovat.
To byly ty první impulzy, kterými se mi herectví dostávalo pod kůži...
•
... V mém prvním angažmá jsem měl padesátiletého kolegu Láďu Pavlára a ten mi říkal: "Poslouchej, vždyť já tě znám už od peřinky. Tvůj táta se v Akademické kavárně s tebou chlubil a říkal - to je můj kluk a abys věděl, Láďo, z něho - bude taky herec!!"
Jaroslav Dufek, Silnice 2001
cz