Pouze v Praze mohli návštěvníci vidět lyrikál pánů Petra Hapky a Michala Horáčka Kudykam. Začátkem června měli stejnou možnost lidé na Moravě i ze Slovenska bez toho, aby jezdili dál, než je nezbytně nutné. Kudykam přijíždí do Brna. Uvedena budou čtyři představení začátkem června v Janáčkově divadle. První víkend – pátek, sobota a nakonec i neděle patřily hledání sama sebe s muzikálovými hvězdami z Prahy. Viktor Dyk, Csondor Kassai a další budou vyprávět příběh pana Horáčka, na který teprve Petr Hapka složil hudbu.
Foto Herbert Slavík
Proč jste, pane Horáčku, zvolil název lyrikálu právě Kudykam?
Protože po mém soudu vyjadřuje hlavní téma: vyzývá diváky k cestě, která není turistickým výletem po předem známé trase. Kudy a kam se má dát ten, kdo chce poznat především sám sebe? Ten, kdo se vystavuje nutnosti vybírat z mnoha možností a posléze na jednu z nich vsadit svůj čas, energii, úsilí i sny?
Ústřední melodií inscenace je známá píseň Penzión svět a v něm se také vše odehrává. Jak tento penzión vypadá, jak funguje?
Je to rozlehlá stavba. Vede hluboko pod zem do suterénních úrovní, má své přízemí i svá vysoká patra. A také temná schodiště, dvorky, výtahové šachty, zamčené i otevřené dveře… prostě to, co má i ten svět, který denně obýváme.
Napsat v současné době dílo ve verších bez agresivního akčního děje, není to trochu sebevražda, když lidé dnes komunikují zkratkovitě a národ podle médií málo čte?
Je-li pravda to, co říkáte o zkratkovité komunikaci a upadající ochotě číst, bylo by sebevraždou nad tím jen naříkat a nepsat. Schválně jsem napsal Kudykama ve verších – ať se ukáže, jsme-li na tom se schopností vnímat náročnější text tak špatně. A moje zjištění je víc než povzbudivé: navzdory tolika veršům vidělo Kudykama ve Státní opeře Praha kolem 65,000 lidí a vidělo by ho ještě mnohem víc, kdyby tam Kudykam mohl setrvat. Moje filozofie je jednoduchá: pokud je něco inspirativní, citliví lidé si to najdou. A těch je mnohem víc, než se soudí v médiích.
Verše si divák či čtenář lépe vychutná, když je slyší vícekrát. Kalkuloval jste nějak s tímto faktem při tvorbě?
Nekalkuloval. Kudykam je umělecké dílo, takže vnímateli nesmí vycházet vstříc. Kdyby vycházel, musel by se trefovat do jeho předpokládaného vkusu a údajných schopností vnímat, takže by byl jen uměleckým řemeslem. Kudykam je jen pozvánkou divákovi: přijďte, chcete-li. Jinak ovšem máte pravdu v tom, že verše je přece jen lepší si napřed přečíst. Proto dávno před premiérou vyšel Kudykam i knižně.
Někomu se může zdát, že přestávky tok inscenace přeruší a tím i souvislost hudby, děje, mluveného slova. V Kudykamu jste na něco podobného při realizaci mysleli?
Ano, ale bezmála tříhodinové dílo je přece jen příliš náročné na lidskou schopnost soustředit se a konečně i na fyzické pohodlí. Aby “souvislost” neupadla, chodí mezi diváky v divadle Mňaudámičky a mluví s nimi ve verších, součástí přestávky je i burleska Kudykama a Šumichrástů. Můžete se jí účastnit, anebo můžete setrvat třeba u baru.
Jak vašim textům a hudbě pana Hapky odpovídá scénografie Michaely Hořejší ? Je hodně imaginativní nebo realistická…
Je především poměrně strohá. Podle mě je jejím nejsilnějším rysem to, že v průběhu představení se “domečky” rozptýlené po jevišti postupně skládají a nakonec je z nich velkolepá hlava – tehdy hlavní hrdina dospěl, utřídil si myšlenky, začíná tušit kudy a kam. Scéna tedy vychází z myšlenkového půdorysu díla. Zato Michaeliny kostýmy jsou bujaré, pestré, bizarní.
Poslední tři představení v Brně, s tím, že pro velký zájem jste přidali ještě jedno nedělní, a pak už opravdu konec a šlus s lyrikálem o touhách, pochybách, běsech a tesklivci na českých jevištích?
Předně bych chtěl vyjádřit náš vděk za to, že Kudykama můžeme představit na tak zajímavém (a úplně jiném) jevišti, jakým disponuje Janáčkovo v Brně. Vím, že mnozí lidé z Moravy by byli rádi navštívili Kudykama i v Praze, ale s tím se přece jen pojí časové a finanční náklady, který si každý nemůže dovolit vynaložit. Na brněnské publikum se těším, a to už proto, že znám jeho náročnost. Takže Kudykam v Brně má pro mě i příjemný nádech hazardu. A ano, zatím se jeví, že v Brně Kudykam svá setkání s diváky završí.
Pane Horáčku, kudy a kam právě kráčíte?
Myšlenkově kráčím do Brna. Vím, že nás čekají mnohé technické překážky - už jen to, že je třeba najmout flotilu kamionů a přestěhovat celou scénu a pak ještě spolehnout na firmu Pink Panther, že v krátkém čase, který máme k dispozici, a v nevyzkoušeném prostředí nazvučí Kudykama tak, aby z něj diváci mohli mít požitek. Nejedeme totiž do Brna s dietní zájezdovou verzí, ale v plné polní – takže představíme všechny hvězdy, dvacetičlenný živý orchestr i dirigentem… a vezeme i osvědčené maskéry. Teprve potom, co se svého úkolu bohdá zdárně zhostíme, mohu přemýšlet kudy a kam dál.
Petr Hapka a Michal Horáček. Foto archiv M. Horáčka
Více informací na www.kudykam.net.
cz