Jan Fousek: Divák by od tanečníka herecké výkony očekávat měl
rozhovor pro časopis DIVA...
V české premiéře uvede Balet Národního divadla Brno Nebezpečné známosti, jejichž předlohou je úspěšný román francouzského spisovatele Pierra Choderlose de Laclose Les Liaisons Dangereuses. Příběh z prostředí šlechty, záletníka Valmonta, jehož jedinou zábavou je svádět ženy bez ohledu na city vyšel poprvé jako román v roce 1782 a svou kritikou mravů a vztahů popisovaných společenských vrstev získal velkou pozornost. Podle románu vznikla divadelní hra (Christopher Hampton) a filmové adaptace, z nichž vybíráme nejznámější: francouzsko italský film z roku 1959 (režie Roger Vadim a Gérardem Philipem), americko anglickou produkci z roku 1988 (režie Stephen Frears s Johnem Malkovichem v roli Vikomta) a francouzsko americkou verzi s názvem Valmont (režie Miloš Forman, Colin Firth).
Na jevišti Janáčkova divadla ztvární vikomta Valmonta sólista Baletu NDB Jan Fousek.
• Jak vzniká z pohledu tanečníka taková nová inscenace?
Tak úplně první věc, co nás potká, je kontakt s choreografem a jeho asistenty, kteří přijedou na casting, seznamují se s tanečníky a vybírají si je pro role do svého baletu. V praxi to znamená, že se podívají na trénink, vyberou si lidi podle typu a pak probíhá s vybranými lidmi samotný casting, na němž nás naučí kousky z onoho představení a obsazují role… no a pak už jen stačí přečíst si na fermanu, jestli tančím nebo ne. A pokud ano, tak potom začíná práce na samotném představení. Ráno, večer, ráno, večer… spoustu nových kroků, vazeb a posléze hledání výrazových prostředků pro danou roli, což považuji za nejzajímavější a nejvíce tvůrčí část přípravy premiéry.
• Herců se často ptají, jak se připravují na roli. Studují danou dobu, dívají se na filmy, čtou knihy. Jak je to u tanečníků, kde je základem vlastně pohyb? Jak to je u vás a u Valmonta, příběhu ze 17. století, který zaujal nejen divadeníky, ale i filmaře na celém světě.
Příprava Valmonta mi trochu připomíná práci na roli Rimbauda v Úplném zatmění. Jsou to role, které byly zfilmované a kde se tudíž můžu hodně inspirovat po stránce herecké. V obou případech mi to hodně pomohlo. Nesnažím se ale kopírovat, beru to jako návod na cestu, kterou se ubírat. A stejně jako námět zaujal divadelníky i filmaře na celém světě, věřím, že i provedení ve formě taneční bude pro diváky přitažlivé a oživí náš repertoár.
• Není to vaše první role, zaměřena na vášeň v té nejbouřlivější formě. Stačí poukázat na vámi právě zmíněného Rimbauda. A i když je to hodně přitažené za vlasy – vaše role ve Svěcení jara, za kterou jste dostal Cenu Thálie, nebyla plná erotické vášně, ale vášně ze zabíjení, ze srmti, z ubližování lidem. Dají se nějak tyto role porovnat?
Společným rysem všech tří rolí je jejich záporná poloha. Ale musím říct, že záporné role miluju. Vyžadují obrovské vnitřní napětí, což potom v celku přidá na dramatičnosti celého výkonu. A drama je věc mně velmi blízká. Žádný princ se nevyrovná skutečnému dramatu, příběhu na jevišti odehranému. Prožít si život někoho jiného během jediného večera považuji za jednu z nejhezčích věcí, které divadlo nabízí. A jsem rád, že se na náš repertoár opět drama vrací.
• U baletních sólistů většinou veřejnost nečeká herecké projevy a emoce. Vy jste je ale už v inscenacích, o nichž jsem mluvila v minulé otázce, prokázal. Jak to jde k sobě – taneční sóla a herectví?
Jsem přesvědčen, že to k sobě neodmyslitelně patří. Nenadchne mě tanečník, technicky dokonalý, který ale nezahraje ani „jé, tady je to krásný“. A nemyslím si, že divák od tanečníka nečeká herecké výkony. Naopak. Nebo by to alespoň vyžadovat měl. Často slýchávám, že tanečník vše vyjádří pohybem, není to ale pravda. Pokud k tomu nepřidá emoce a hlavně kus sebe, vyjde ten pohyb naprázdno. Teprve symbióza technické a herecké dovednosti zaručí úspěch takového typu představení, jakým budou Nebezpečné známosti.
• Choreografie Nebezpečných známostí je neoklasická. Choreografem je polský umělec Kryzstof Pastor. Co to pro diváka neodborníka znamená?
Vymezit pojem neoklasika je celkem těžký úkol. Myslím, že v dnešní době se na přesném určení hranic mezi tím, co je klasika a co neoklasika, neshodnou ani tanečníci, takže si s tím nelamte hlavu. Každopádně to bude na klasickém základu a bude to krásný J. No a spojení neoklasika a Kryzstof Pastor? Je to první a jediné představení, které jsem od něj viděl, takže se přijďte podívat, potom na tom budeme stejně a můžeme to společně probrat v dalším čísle DIVY… J
• Hudbu složil současný lotyšský skladatel Arturs Maskats. Jedná se z vašeho pohledu o velkou hudební modernu?
Popravdě mi místy připomíná Stravinského. Na první poslech mi připadala dost těžká, ale krásná. Myslím, že se mu vynikajícím způsobem podařilo vystihnout intrikánskou atmosféru prostředí kolem Valmonta v kontrastu s pannenskou nevinností Madame de Tourvell.
• V Nebezpečných vztazích budou kostýmy, které navrhl Roman Šolc, odpovídat době, v níž se příběh odehrává?
Ano, rozhodně budou dobové a jak je již u Romana Šolce zvykem, budou jistě účelné, pohodlné a krásné.
• Mají kostýmy Romana Šolce výhodu pro tanečníka, když sám návrhář je tanečníkem? Jak moc můžete kostýmy ovlivnit jako ten, kdo danou roli ztvárňuje?
Výhoda to je jistě, protože sám moc dobře ví, co tanečník potřebuje. To by ovšem měl vědět každý výtvarník, který navrhuje kostýmy pro balet. Ne vždy tomu tak ale je. No a jestli je můžu ovlivnit? Moc ne, většinou mluvím akorát do délky kalhot a rukávů. J
• Jak vypadá váš denní program před premiérou?
Řekněme, že mluvíme o měsíci před premiérou. Jelikož většinou zkoušíme novou premiéru dva měsíce, tak se předpokládá, že je velká část již hotová. Každopádně pokračuji ve studiu své role, budu pracovat s choreografem na detailech, a to ráno,večer, ráno, večer… jak jsem zmiňoval na začátku. Celý duben jsem zkoušel s asistentem. Teprve teď v květnu přijede choreograf, takže mi jistě řekne spoustu dalších věcí. Vlastně mi to přijde jako nejlepší řešení. Kroky nás naučí asistent a na detailech zapracuje sám choreograf. Člověk si už taky během delší doby zkoušení s tanečníky na ledacos zvykne, takže je dobré, aby přijel někdo, kdo to uvidí jinýma očima.
• Hodně lidí se dnes stěžuje na velkou únavu. Co dělá tanečník, když se cítí hodně unavený a má před velkým výkonem anebo před premiérou?
Nezbývá než zatnout zuby a vydržet. Práce před premiérou musí být intenzivní, jinak to nejde. Nebránil bych se ale alespoń krátkému volnu po premiéře. Zvlášť letošní sezona je velmi náročná. Už se ale blíží její konec, tak to snad dotáhneme zdárně do konce.
• Těšíváte se na premiérová představení?
Premiérová představení mají velmi zvláštní atmosféru, kterou vlastně rád nemám. Nemůžu ale říct, že bych se netěšil. Člověk má vytýčený cíl, za kterým jde a je rád, když toho s úspěchem dosáhne. Představení si ale víc užívám až bez premiérového napěti.
• Na co se budete těšit po premiéře Nebezpečných známostí, které budou poprvé uvedeny 27. května?
Na ten zasloužený odpočinek. Odehraju ještě pár představení do konce sezony, udělám (snad) všechny zkoušky, které mě čekají na vysoké škole, a pak se už budu jen cpát jídlem, koupat se v moři a nabírat pracně kila, která během prvních dvou týdnů nové sezony budou rázem ta tam.
cz